Na světě snad nenajdeme člověka, jehož osudy by byly více propojeny s historií oboru, kterému se celý život věnoval. Luboš Perek přišel na svět současně s Mezinárodní astronomickou unií. Opravdu prakticky současně - budoucí velká postava (nejen) českého hvězdářství se narodila v Praze 26. července 1919, svou unii pak světoví astronomové založili o dva dny později v Bruselu.
S jeho jménem jsem se setkal poprvé někdy polovině osmdesátých let v knihovně hvězdárny v Hradci Králové. Bylo napsané na první straně Katalogu galaktických planetárních mlhovin. Vzhledem k tomu, že kniha vyšla v roce mého narození a mně bylo nějakých -náct, ani mě nenapadlo, že by mohlo jít o dílo žijícího autora. Katalog mě zaujal tím, že byl anglicky, což v té okolní záplavě azbukou psaných knih působilo zvlášť exoticky.
Dovolím si krátkou odbočku dvěma směry: Poměrně záhy jsem zjistil, že velká část těch azbukou psaných knih jsou ruské překlady děl "západních" astronomů, jejichž originály byly v Československu nedostupné - doba to byla skutečně zvláštní. A přiznávám také, že povědomější mi bylo jméno druhého autora (a druhého Luboše) Kouhoutka, který tehdy objevil kometu známou dnes po celém světě pod jeho jménem.
Až později, když už letopočet 1967 přestal být pro mě pravěkem, jsem zjistil, že ve stejném roce se při Valném shromáždění Mezinárodní astronomické unie slavnostně otevíral dvoumetrový dalekohled na observatoři v Ondřejově. A že tehdejší Československo získalo svůj dosud největší dalekohled zejména zásluhou Luboše Perka - takže jeho jméno teď nese nikoli jen z úcty, ale plným právem. Luboš Perek se navíc v témže roce stal jako jediný Čech v dějinách také generálním tajemníkem Mezinárodní astronomické unie, tedy v jistém smyslu na čas tou úplně nejvyšší celoplanetární astronomickou autoritou.
Byl žijící světovou legendou, nikoli ale sochou. Vzpomínám na jeho přednášku na Astronomickém festivalu v Brně roku 2009. Nad ostatní vynikala srozumitelností, jasnou strukturou a živým zápalem přednášejícího. Luboš Perek tehdy s energií, kterou by mu mohli závidět i mnohem mladší, dokumentoval, jak velké riziko dnes představuje znečištění kosmického prostoru. Mluvil tak o tématu, které dnes považuje za palčivé odborná veřejnost po celém světě. Se skromností sobě vlastní ovšem nijak nezdůrazňoval, že se tak z velké části děje právě díky tomu, že k němu roky systematicky přitahoval pozornost.
Na konci dne plného těžkopádných, suchých a někdy i nesrozumitelných příspěvků působila jeho řeč jako elixír. Usilovně jsem se snažil odečíst nějaké "body" za to, že přednášejícího obdivuji kvůli jeho věku (bylo mu právě devadesát), ale to nestačilo. Luboš Perek byl prostě o třídu lepší, než jeho o padesát let mladší kolegové (což píšu s nadějí, že snad ještě máme dost času se zlepšit).
O deset let později, při oslavě stého výročí založení Mezinárodní astronomické unie v pražském planetáriu, jsem fascinovaně sledoval, jak se všichni vážení a významní zahraniční hosté, včetně úřadující generální tajemnice, netrpělivě hrnuli do fronty na společnou fotografii s Lubošem Perkem - pan docent byl zářivou hvězdou na astronomickém (kterém také jiném, že?) nebi. V noci 17. září ve stodruhém roce svého života zemřel, hvězdou ale zůstane.
Autor, astronom, působí v Hvězdárně a planetáriu hlavního města Prahy.
