Po úderu koronaviru už jsme se dočkali několika šetření, která zkoumala, jak lidé věří politikům, případně jak hodnotí protikrizové kroky. Jak ale lidé osobně reagují na krizi, jsme dosud nevěděli. Mění to až výzkum sociologů z PAQ Research. V projektu Život během pandemie, na kterém spolupracují s think-tankem IDEA, se každé dva týdny chtějí ptát vzorku stejných 3000 respondentů, jak se mění jejich zaměstnání či příjem domácnosti, ve které žijí.
Právě zveřejněná data, jejichž sběr probíhal minulý týden, ukazují, jak na zemi dopadla vládní opatření - 26 procent lidí se silně či velmi silně obává ztráty práce. Výrazněji pak osoby samostatně výdělečně činné (39 procent) než zaměstnanci (25 procent). Velmi razantně je pak obavami zasažen především segment obchodu a služeb (37 procent), který silně poškozuje epidemiologická restrikce.
Přestože statistiky nezaměstnanosti zatím krizi nezachycují a jen pět procent respondentů v průzkumu říká, že v posledních dvou březnových týdnech přišlo o práci, mění se už samotná její intenzita. Deset a méně hodin týdně před propuknutím krize pracovalo jen pět procent lidí, dnes už je to čtvrtina.
Na náraz se už intenzivně připravují i české domácnosti. Snížení příjmů přiznala již více než polovina z nich, každá šestá už má pak vážný problém, protože přišla o více než polovinu příjmů. Nejvíce jsou postiženy rodiny živnostníků a také domácnosti, které se už před krizí nacházely pod hranicí chudoby (29 procent). Do této kategorie mohou podle sociologů patřit i lidé, kteří pracovali na dohodu, částečně na černo nebo byli závislí na dalších příjmech, jako je výživné či jiné obdobné dávky.
Zhruba 38 procent domácností má úspory, které by jim při výpadku příjmů stačily maximálně na měsíc provozu. Ani týden by nevydrželo 12 procent z nich. U domácností pod hranicí chudoby je pak poměr extrémní - dvě třetiny by nevystačily ani měsíc. Málo úspor mají také ti, kdo přišli o velkou část příjmů. Naopak více než třetina domácností má úspory na půl roku.
Lidé už také přemýšlejí, které své obvyklé výdaje sníží. Hlavním trendem je omezování nákupu spotřebních věcí, dále výrazné snižování částek utrácených za jídlo či hledání nové práce. Přestože i před krizí měly některé domácnosti problémy se splácením, nyní má již 16 procent z nich problém splácet hypotéku, nájem, úvěr či jiné pravidelné výdaje.
Pane Prokope, podle vašeho průzkumu pracuje už rovných 26 procent lidí maximálně deset hodin týdně. Je vůbec možné dlouhodobě držet čtvrtinu populace v takto omezené práci? A koho to vlastně nejvíce postihne?
Skupinu s poklesem pracovní aktivity tvoří podle mého tři typy lidí. Za prvé osoby, které nějak přišly o práci i výdělek - tedy samostatně výdělečně činní. Dále lidé pracující na dohodu o provedení práce a také menší část zaměstnanců, kteří přišli o většinu práce a příjmů. Těm musí stát pomoci, aby se nepropadli do zadlužení.
Další množinu představují zaměstnanci, kteří úvazek ještě mají, ale nepracují, protože část firem přišla o zakázky. V těchto případech je zase třeba pomoci firmám, aby nemusely propouštět.
A za třetí jsou zde lidé, kteří přešli na ošetřovné. Jeho výše ale části chudých domácností a samoživitelkám nemusí stačit.
Je možné situaci takových lidí nějak zlepšit, aniž bychom ustoupili ze současné míry restrikcí?
Debatujme třeba o zavření škol. To je téma samo o sobě. Karanténní opatření respektuji, je ale otázka, zda by nebylo lepší školu po měsíci zase otevřít a školní rok protáhnout do července. Nutnost zůstat doma by to sice vždy nevyřešilo, ale kvůli menšímu tlaku na domácí výuku by mohla část rodičů více pracovat z domova a byli by po této stránce flexibilnější také v červenci.
A možná by to pomohlo i dětem. Rodiče mají velmi rozdílnou kapacitu jim pomáhat, což jen může dále zvýšit nerovnosti ve vzdělávání.
Debatuje se o plošné a rychlé či naopak cílené a pomalejší pomoci. Nakonec to ale může být také rychlé, cílené, ovšem zcela nelogické jako u původně navrhované pomoci živnostníkům dle tržeb v předkrizových měsících. Jak by jim bylo možné pomoci lépe a také spravedlivěji?
Aktuální návrh pomoci živnostníkům je určitě lepší než absurdní podmínění propadem příjmů v prvním kvartálu letošního roku. První podpory kvůli zmiňované rychlosti prostě musí být plošnější. Ale do budoucna si lze také představit systém se zpětným vyhodnocením nárokovosti. Například že se samostatně výdělečně činným, kterým jen krátkodobě poklesl příjem a nakonec dosáhnou za rok 2020 vysokých zisků, přičte pomoc příští rok k odvodům. Což je řešení, které by kombinovalo rychlost se zacílením.
Mezi živnostníky jsou totiž lidé s malými příjmy v karanténou postižených službách, kteří mají úspory maximálně na měsíc. Takových je podle našeho výzkumu třetina. Ale existují také jejich vysokopříjmové protějšky a pseudoživnostníci pracující v IT a dalších oborech. Ti mají díky dlouhodobě malým odvodům i nízkým daním polštář podstatně větší: zhruba 40 procentům samostatně výdělečně činných osob v našem výzkumu stačí úspory na rok.
Vláda se navíc tváří, jako by nevěděla, že hodně lidí žije i z dohod o provedení práce…
Ano, zapomínáme na lidi, kteří pracují na dohody. Sem patří část chudších, například matek samoživitelek. Ty podle našeho šetření často zasáhl výpadek příjmů a měla by se jich podle mne týkat stejná pomoc jako u živnostníků.
Šestnáct procent domácností teď deklaruje pokles svých příjmů na polovinu. Některé z nich pak přišly i o víc. Jak interpretovat toto číslo? Je to úspěch, že tak málo, nebo neúspěch, že tak hodně?
Častěji to říkají samostatně výdělečně činní, občas zaměstnanci. U té druhé kategorie to krom těch, kdo přišli zcela o práci, mohou být také lidé, kteří očekávají redukci úvazku, odklad mzdy či třeba ještě nezískali ošetřovné…
… ale bude mezi nimi nejspíše také část lidí s prekarizovanými úvazky. Lidově řečeno dohodářů a těch, kteří dostávají něco na ruku. Což je častější třeba mezi lidmi v exekucích.
Náš výzkum ukazuje, že kromě pracovníků z obchodu a služeb takto velký výpadek příjmů deklaruje okolo 25 až 30 procent lidí z domácností, které žijí pod hranicí chudoby, a podobný počet samoživitelek. To opravdu může znamenat, že krize už zasáhla prekarizovanou práci. Tohle zjištění signalizuje velký problém, i kdyby se nakonec celková čísla měnila nebo se ukázala jako nepřesná, protože část lidí to ještě nemá do detailu spočítané a jsou před výplatou. Na zmiňovaném velkém propadu se mohou u některých lidí podílet i výpadky v platbě výživného. Tak hluboko náš výzkum nejde - ale stát by to myslím měl zkoumat a analyzovat.
U vládních opatření se často vedle designu zdůrazňuje i rychlost, aby domácnosti nezůstaly bez příjmů a neupadly do dluhové spirály. Reaguje vláda včas, když 38 procent domácností má rezervu na měsíc či méně?
Myslím, že mohla být rychlejší. A to se týká i firem. Podle mne by krom složitých opatření, jako jsou úvěry či kurzarbeit, výrazně pomohlo rychlé odložení sociálních odvodů za zaměstnance. To by mělo okamžitý účinek a pomohlo by to získat čas. Odvody jsou pro firmy obrovskou zátěží a řada podniků střední velikosti tak může mít s penězi problém už při měsíčním výpadku příjmů. Odklad už mohl dávno přijít. To samé se týká dalších povinností - většině živnostníků budeme posílat 25 tisíc, ale zároveň od části z nich vybíráme DPH a odvody. Nevím, proč bychom tyto platby neměli odložit.
Jak velkým problémem se může stát splácení závazků, od hypoték až po spotřební úvěry?
Asi 16 procent respondentů z těch 2600, kteří se účastnili druhé vlny našeho výzkumu, říká, že jejich domácnost má problém splácet některé závazky. Ne vždy v důsledku krize, ale častěji to jsou ti, kterým vypadly příjmy. Týká se to i zhruba desetiny lidí, jejichž domácnost měla před krizí příjem nad mediánem.
Zhruba čtyři procenta uvedla, že v rámci řešení krize zvažují půjčky od bank a dalších společností. To je zdánlivě malé číslo a kvůli statistické chybě se může pohybovat mezi dvěma a šesti procenty, ale počet těchto lidí se může rozšiřovat a jsou to ti, kteří mohou na půjčky hodně doplatit.
Na to si musíme dát pozor - aby nám tady za chvíli nepřibylo dalších sto tisíc lidí v exekuci.
Pomůže moratorium na splácení podnikatelských a spotřebitelských úvěrů? Nenabízejí se lepší možnosti, jak rychle ochránit podnikatele a spotřebitele?
Jeho širokým rozsahem si nejsem jist. Podle mne je spíše třeba urychleně regulovat podnikatelské úvěry. V jejich rámci jsou totiž ve srovnání s těmi spotřebitelskými možné dosti predátorské praktiky. Dále je myslím třeba nějak omezit vyhlašování exekucí či zvýšit limity pro dražbu nemovitostí. Dosud jsou u nás totiž možné úplné absurdity. Například fakt, že exekuce plně zabavují daňový bonus, což poškozuje matky samoživitelky a chudé, kteří kvůli tomu nevyčerpají slevy na dani. Změna těchto věcí je relativně rychlá a snadná. Doufám, že se na ní již pracuje, protože to pomůže, aby se třeba i jen půlroční hospodářský propad neprojevil dalším nárůstem předlužení a exekucí.
Stát vymýšlí spoustu nových pomocí. Jsou ale některé stávající nástroje, kterých by mohl erár hned a ve velkém využít?
Podle mého je nutné flexibilněji přidělovat okamžitou mimořádnou pomoc. Při povodni a požáru máte takto nárok až na 51 tisíc. Epidemie by se dala brát stejně. A to je myslím i úkol na další měsíce, kdy se vyčerpají ta nynější plošná opatření.
Daniel Prokop (* 1984)
Působí na Fakultě sociálních věd UK a ve své sociologické agentuře PAQ Research. Zabývá se volebními výzkumy, sociálními problémy či vzděláváním. Za seriál analytických článků o české společnosti "Úvod do praktické sociologie" získal v roce 2016 Novinářskou cenu. Letos vydal knihu Slepé skvrny: o chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti.
Metodologická poznámka k citovanému výzkumu
Sběr dat (N=2639 respondentů) realizovala agentura NMS na Českém národním panelu. Sbíralo se online metodikou. Vzorek reprezentuje populaci z hlediska regionality, všech sociodemografií i ekonomického statusu. Statistická odchylka se pohybuje mezi +/- 1 p. b. a +/- 3 p. b. - při reportování z menších podskupin respondentů může u vysokých četností dosahovat +/- 4,5 p. b. Více na paqresearch.cz.
