Pod názvem Zápisky z cest pokřtil prezident Václav Klaus svou asi padesátou knihu. Jde nepochybně o nezásadní neudálost týdne a nemilník v literatuře nefikce.
Obohacení/zaneřádění českého jazyka předponou ne- i tam, kde nemá co pohledávat, patří ke Klausovým klíčovým nepolitickým výkonům.
Tuto jazykovou figuru, která si s realitou pohrává jako rudé závěsy v Twin Peaks, si zatím osvojili hlavně členové ODS (nezměna, Pavel Bém, nepřínos, Milan Jančík). Ale neděláme si iluze, že se nerozšíří jako virus. Prezidentská čeština takovou moc má, stačí si vzpomenout na slova jako smysluplný či falešný.
V předinternetové době - což jsou pro mne osobně ještě skoro celá devadesátá léta - se různé "nezásadní" texty nezachovaly, píše teď Klaus v předmluvě ke svým sebraným cestopisům.
Nechceme být urvalí, ale musíme říct, že nám tenhle švar už leze na nervy, skoro ho návidíme.
* * * Neubráníme se, necitovat ještě jednou z předmluvy k Zápiskům, a to následující myšlenku. Je to velmi poučné: Bez cestování si například neuvědomíte obvyklé zkreslení všech atlasů. Vždy jsou strukturovány tak, že je země, ve které je atlas vydán, centrem světa. Koupíte-li si atlas v jiné zemi, najednou objevíte, že je všechno jinak. Něco úplně jiného je ve středu, něco jiného tvoří periferii. Je to velmi poučné.
Mimochodem: Klaus se svěřuje, že ho k psaní cestovních deníků vedla jeho frustrace, že o cestách prezidenta (dříve premiéra či předsedy sněmovny) skoro nikdo nic podstatného nenapíše, ač s námi skupina novinářů vždy jede. A když napíše, tak mám často pocit, že jsme byli na poněkud jiných cestách nebo že podstata byla v něčem úplně jiném.
Úplně stejně si po svých zahraničních cestách stýskal i Václav Havel. A nejspíš všichni prezidenti světa.
* * * My slovíčkáři jsme taky trochu nostalgici, a proto nás trápí, že slova už neznamenají to, co dřív. Jestli jste si teď někdy koupili lovecký salám, a pamatujete, jak pod stejným názvem chutnal před dvaceti lety, víte, kam míříme.
Ačkoli do obojího v pravém smyslu slova mají daleko, McDonald´s svým filiálkám říká restaurace, a politici výborům ze svých článků zase knihy. "Jít do restaurace" a "napsat knihu" ale ve skutečnosti bývá o dost náročnější, například byste měli udržet příbor nebo nějakou novou myšlenku.
Pro pořádek je třeba říct, že Klaus na tom co do formátu "kniha" bývá ještě dobře (Zápisky z cest mají 144 stran); v porovnání s předvolebními "knihami" Paroubka a Nečase tedy určitě.
Z typomanie nikoho, ale opravdu nikoho nepodezíráme.
* * * Úsilí pochopit, jakými pravidly se řídí tykání a vykání na cedulích a vůbec veřejných nápisech, by vydalo na knihu (viz výše), proto se omezíme jen na úvod do tématu.
Stůj, dej přednost v jízdě! Zde nejez, nekuř ani nepij! (ve fabrice). Anebo také: Čekejte (tlačítko na přechodu pro chodce). Nemluvte za jízdy s řidičem. Ukončete nástup, dveře se zavírají! A podobně.
Ano, rozkaz musí být srozumitelný a naléhavý, musí být jasné, koho se týká. Ale i tak: 99 procent všech tykání by se dalo předělat na vykání a vůbec nic by se nestalo. Riziko eventuální záměny za "vy" v jednotném a "vy" v množném čísle je minimální.
Proto žádáme, aby se cedule jako Nehas vodou ani pěnovými přístroji předělaly do náležitého rozkazovacího bontonu. Nehaste. Dost bylo soudružské tykačky! (Úhybný manévr s infinitivem Nehasit se nám zdá málo osobní, a tudíž životu nebezpečný.)
* * * Naše nostalgická retroduše zaplesala poprvé, když jsme se dozvěděli, že policie dodnes pořádá, tak jako za Čepičky, soutěž o nejlepšího regulovčíka. Její umístění na křižovatku pod Stalinovým expomníkem bylo ale jen shodou okolností.
Podruhé nás dojala fasáda v Praze 7- Holešovicích, opatřená složeninou penězozaměstnanec. Ta by se měla památkově chránit.
A potřetí jsme se zaradovali při zjištění, že v globálním slangu developerů (rozvojářů) raší i jako poleno český termín kotevní nájemce. Tak se v obchodních centrech říká tomu supermarketu v přízemí, nad kterým se pne nákupní galerie. Důkaz, že nákupní ústředí spustilo kotvy.
Výběr ze Slovíčkaření:
Čeština na rok 2010: Akční balíček pohody
13. komnata českého pravopisu: Skici podle vzoru pici
Z City Tower na Slunný vrch. Čeština ve spárech realit
Neberte nám předložku S. Nebo zkočíme ze zkály
Jsme spontální a konfortní. Ale je to trochu triskní
