Stranou veřejného zájmu vzniká plán, jak v Česku rychle a smysluplně utratit 8,7 miliardy eur (přes 230 miliard korun). Potom, co v červenci evropští lídři schválili protikrizový Fond obnovy, musí členské státy do podzimu připravit seznam investic a nechat si ho odsouhlasit Evropskou komisí.
Premiér Andrej Babiš sice už prohlásil, že naší prioritou bude podpora automobilového průmyslu, zdravotnictví a digitalizace, ale podle informací Aktuálně.cz mezi jednotlivými ministerstvy, Národní ekonomickou radou vlády a Strakovou akademií létají o dost jiné nápady. Ty zahrnují mnohamiliardové dotace pro energetiku i masivní kapitalizaci nové Národní rozvojové banky.
Výsledná podoba plánu ovšem musí krom vládních politiků vyhovovat také Evropské komisi. A své si na podzim bude chtít říci i Evropský parlament, který může výrazně ovlivnit související peníze ve víceletém unijním rozpočtu.
A že tomu tak bude, potvrzuje v rozhovoru i europoslankyně za ANO Martina Dlabajová.
Evropští lídři v červenci horko těžko dohodli nový rozpočet a hlavně speciální koronavirový Fond obnovy. Vy europoslanci ale nyní hrozíte, že do toho při schvalování v září hodíte vidle. Proč?
Evropský parlament chce při schvalování skutečně hrát silnou roli a ukázat svůj význam. Musí to být dohoda tří stran. Evropská komise vykopla návrh. Následně si své řekly členské státy během červencového summitu. A nyní je tedy na řadě europarlament.
A co tedy chcete?
Dlouhodobě prosazujeme několik věcí, které v té dohodě chybí. Chceme posílení komunitárních programů…
…co to je?
To je třeba podpora vědy a výzkumu v programu Horizon. Že je nyní potřeba posílit vědecký výzkum, o tom asi není sporu. Nebo je to Erasmus, který studentům umožňuje zahraniční výjezdy. Vedle přítomnosti je zkrátka nutné investovat i do budoucnosti, a to bychom rádi Evropské radě připomněli.
Ale dobře víte, jak obtížně se kompromis rodil a jak nezvyklá teď situace kvůli koronaviru je. Nemohli byste si dát v europarlamentu nyní trochu oraz?
Sice nyní trochu všichni ukazují ramena, ale všichni také vědí, jak je důležité na podzim mít finální dohodu, aby všechny programy mohly začít běžet od začátku příštího roku. A europarlament se nepochybně chce dohodnout, byť není ještě jasné, která ze skupinek poslanců si toho prosadí nejvíce - jedni chtějí více peněz na zmíněné komunitární programy, jiní výraznější navázaní peněz na dodržování principů právního státu a další zase silnější zapojení zelené politiky.
Budou se podle vás ještě měnit ta základní čísla? Tedy 750 miliard eur na Fond obnovy, z toho 390 miliard v podobě nevratných dotací?
Ta se již měnit nebudou, ale je hodně důležité, jak finance ve víceletém rozpočtu budou rozděleny do kapitol a jaké budou podmínky jejich využití. Jedním z úspěchů Česka je prosazení větší flexibility, tedy možnosti převádění až čtvrtiny prostředků mezi programy.
Chválíte českou vládu, ale jak se vám coby milovnici Itálie, kterou koronavirus zasáhl nejdříve a zdaleka nejsilněji, poslouchala rétorika české vlády, že sami máme málo, a neměla by se proto dotovat italská utrácivost?
Itálie společně se Španělskem byly skutečně zasaženy nejvíce, a proto také bez překvapení prosazovaly co největší balík na nevratné dotace. Jakkoliv italskou situaci silně prožívám, jako evropský politik také vnímám, kolik se sešlo různých zájmů. Vedle jihu tu zase je skupinka šetrných států, která chtěla, aby co nejvíce peněz šlo místo dotací na půjčky. Itálie asi v debatách mohla více uznat, že ani před koronakrizí nebyly její veřejné finance zcela v pořádku.
Na druhou stranu evropské státy rychle zjistily, jak prudce - někdy až extrémně euroskepticky - na situaci Italové reagují. A pochopily, že je potřeba v rámci zachování evropské solidarity Římu výrazně pomoci. Což se nakonec také povedlo.
Takže z Fondu obnovy se neumořují jen koronavirové dluhy, ale i euroskepticismus?
S nadsázkou řečeno ano. Itálie potřebovala důkaz, že Evropa při ní stojí. A to se stalo. Sledovala jsem bezprostředně italskou reakci a byla velmi dobrá. Což je ku prospěchu nás všech.
Co Fond obnovy bude znamenat pro nás? Z víceletého rozpočtu sem připluje v příštích sedmi letech 27 miliard eur. Mnohem akutnější je teď ale rychle vymyslet, jak vyčerpáme 8,7 miliardy eur právě z Fondu obnovy. Případně jak si sáhneme na dalších 15 miliard výhodných půjček. Máme plán?
Je třeba mít vizi, strategii a koncepci…
…nic z toho nemáme…
…ale máme. Jen potřebujeme nejrůznější dílčí strategie propojit. Chybí synergie mezi průmyslem, malými a středními podniky a vědou a výzkumem. Chybí spolupráce mezi energetikou a průmyslem. Nebo mezi vzděláváním a lidským kapitálem.
Chci věřit, že se to podaří propojit. Jednotlivá ministerstva nyní na tom pracují a snad se při tom vyvarujeme toho, aby každý hrál jen na sebe.
To všechno zní pěkně. Ale ten dlouho chybějící plán musíme dodělat do podzimu a pak ho ještě předložit k posouzení Evropské komisi. Abychom tam nakonec neposílali něco, co Brusel z 90 procent odmítne, protože to bude mít parametry fikce…
Máme Národní investiční plán. Pracuje se na hospodářské strategii do roku 2030, která je už téměř hotová. Máme Národní plán reforem. Hlavní témata přece dobře známe - průmysl, věda a výzkum, malé a střední podnikání, lidský kapitál, infrastruktura či digitalizace.
Jen se musí - jak už jsem říkala - propojit všechna příslušná ministerstva, aby to nebylo polovičaté. Moje téma je třeba kreativní průmysl a zde spolupráce mezi ministerstvy kultury, průmyslu a školství funguje dobře.
A kdo udělá ten finální výběr, který budeme posílat?
To je hlavně na panu Havlíčkovi a ministerstvu průmyslu. Ten bude muset vybrat ze vší té nabídky několik klíčových projektů a říci si o peníze na ně. Snad budeme při výběru správně ambiciózní a zároveň pragmatičtí, co je možné prosadit.
Jak moc bude třeba nasměrovat peníze do zelených projektů? Hodně západních politiků vidí ve Fondu obnovy především podporu plánu na ozelenění ekonomiky.
Tady bude těžké propojit krátkodobé cíle - což je rychlé nastartování unijního hospodářství - s dlouhodobými cíli, tedy aby veškeré investice byly smysluplné v delším horizontu. Ale musí se to podařit a jedním z nejdůležitějších dlouhodobých cílů je teď nepochybně zelená ekonomika.
Kdo zvládne obojí propojit, o souhlas Evropské komise se jistě nebude muset bát.
Do celého složitého systému se prosadilo i několik pojistek od šetřivějších států. Ta nizozemská zní, že klidně i jeden stát může vyplácení pomoci zablokovat, pokud peníze nejdou na smysluplné reformy. A také že se nebudou dotovat ti, kteří ničí právní stát, i když nikdo moc neví, co to znamená. Může se s něčím takovým střetnout i Česko?
Věřím, že smysluplné čerpání Fondu obnovy umíme připravit. Co se týká té druhé podmínky, která hovoří o právním státu: vedla se o ní velká debata a sama jsem během ní několikrát zmiňovala, že musí být zcela jasně definováno, co to je ono porušení právního státu a kdy dojde na sankce. Pokud toto není, pak je to stále jen obecná debata bez konkrétního dopadu na eurorozpočet.
Ale už nyní proti této podmínce brojí nejvíce Polsko a Maďarsko.
A co bude dál? Nějak se v Bruselu dohodnete? Nebo to bude v Maďarsku průzkum bojem?
To bude podle mého jedna z velkých podzimních debat. Europarlament ve své pozici jasně řekl, že považuje stávající nastavení za málo přísné a má se tvrději trvat na stopnutí peněz v případě problémů s dodržováním principů právního státu.
Europarlament… To znamená, že tvrdší přístup k Polsku či Maďarsku chcete i vy?
Pro mě je hlavně důležité, aby to bylo jasné - kdy a za jakých konkrétních podmínek se sankční mechanismus spustí. Celá ta debata o hodnotě právního státu se musí v tomto případě převést do zcela konkrétního ustanovení, kdy přestávají do země proudit eurofondy.
Utekla jste mi z otázky, zda to může postihnout i Česko.
Nevidím pro to jediný důvod.
Doposud jsme se bavili jen o výdajích, summit lídrů ale absolutně nedořešil příjmy. Dostal se přitom až na samou hranu stávajících unijních smluv. Jako nejpravděpodobnější se totiž teď jeví, že unijní dluhopisy se časem umoří z nových celoevropských daní. Byla byste pro?
Obecně si myslím, že Evropa nové vlastní finanční zdroje potřebuje. Otázka ovšem je, jak je nastavit. Dosud jsem neviděla shrnující studii, jaké dopady by měly jednotlivé daně. Je přitom jedno, zda by to byla digitální daň, daň z plastového odpadu či, řekněme, emisní povolenky. Každopádně bez představy o jejich dopadech na občany a firmy nelze nic věrohodně rozhodnout.
Bude to muset jít. Obří výdaje jsou už odsouhlaseny, takže nezbývá nic jiného, než je zaplatit.
Ano. Řekla bych, že horkým kandidátem je příjem z celounijní digitální daně. Trochu pasé mi přijde daň z plastového odpadu, kde se už více sází na jiné pobídky ke zpracování plastů. I debata o unijním příjmu z emisních povolenek slábne.
To jste toho tedy moc nevyjmenovala, ale k novým evropským příjmům jste se přihlásila. Neskončila jste právě tím teď svou politickou kariéru v Česku?
Neřekla bych. Situace je, myslím, všem jasná. Jsme uprostřed krize, zároveň investujeme a nepochybně vzroste zadlužení. Férové je proto co nejdříve u případných nových daní zhodnotit jejich dopady a pro některou z nich se v jednu chvíli rozhodnout.
Zeptám se osobněji. Už šest let reprezentujete v europarlamentu hnutí ANO. Jste s tím spokojená?
S prací v europarlamentu jsem velmi spokojená. V druhém volebním období toho mohu spoustu dotáhnout do konce.
Ptal jsem se spíše na spokojenost s vaším politickým dresem. Nikde jinde od pana premiéra neodpadá tolik lidí jako právě mezi europoslanci. Pánové Telička, Ježek, teď začíná kritizovat vedení paní Maxová. Tak jestli to nepřeskočí i na vás…
Moje odpověď je ale pořád stejná - práce v europarlamentu mě baví a snad jsou za mnou vidět i výsledky. Každý má samozřejmě právo na svůj názor a politický vývoj. Třeba s paní Maxovou od jejího vyjádření, že zvažuje odchod z ANO, jsem ještě nemluvila a teprve se chystám se jí na to zeptat. Pro mě je ale stále silnou odměnou, že se nám daří prosazovat naši politiku, takže se pro mě nic nemění.
S Andrejem Babišem spolupracujete už dlouho. Proměnila se za ty roky jeho evropská politika?
Promění vás zkušenosti, to platí pro premiéra i europoslance. Získáváte kontakty, zjišťujete, co je a není možné prosadit. A my jsme zjistili, že je možné občas se stát i lídrem kompromisu. Někde jistě stojíme na okraji, ale jinde ten kompromis vyjednáváme v čele.
O důležitosti umění kompromisu není sporu. Ale přece musíte vidět ten posun od prvotního liberálního nadšení, které bylo do velké míry způsobené kontakty Pavla Teličky na západní politiky, k současnému nadšení pana premiéra z kolegů ve Visegrádu.
Premiér je podle mého mínění zručný ve vyhledávání různých evropských koalic. A není to jenom Visegrád, ke kterému geograficky patříme. Třeba vyjednávání o Fondu obnovy ukázalo, že se umíme zařadit do koalice států, se kterými jinak zas tak často nevyjednáváme. Podle mě je ta pragmatická touha být u finálního vyjednávání dohody správná.
Je o vás známo, že jste velkou milovnicí Itálie. Byla jste tam už od té doby, co propukla epidemie?
Ano, byla, je to můj druhý domov.
A jak tedy je Itálii, po té obrovské ráně s třemi desítkami tisíc mrtvých? To si tu ani nedovedeme představit.
Každého se to tam dotýká osobně. Každý zná někoho, koho vir zasáhl. Osobně znám Italy, kterým na koronavirus zemřeli rodiče. Znám Italy, kteří byli na jednotce intenzivní péče.
Takže je to tam vše osobnější. A možná o to více mě překvapuje, jak nakonec Italové byli disciplinovaní. Všude tam okolo sebe vidím roušky, rozestupy, disciplínu, kterou bychom intuitivně u Italů nečekali. Přesto se tam rychle vytvořil nějaký vzájemný respekt a vše fungovalo, jak mělo.
Jinou věcí je obava z ekonomických dopadů, které se nemusí ukázat nyní, dokonce ani ne na podzim, ale třeba až příští rok.
I díky Fondu obnovy je však Italové mohou překonat.
Martina Dlabajová (44)
Pokud není v Česku či v Bruselu, pak je pravděpodobně v Itálii. Rodačka ze Zlína na Apeninském poloostrově vystudovala politické vědy, pak tam i podnikala a stále se tam vrací.
Nejprve v Bruselu reprezentovala Zlínský kraj, pak krajskou Hospodářskou komoru. V roce 2014 byla jako nestraník zvolena do europarlamentu na kandidátce ANO. Paradoxně ten, kdo ji nabídku dal - Pavel Telička, se s hnutím rozešel, ona však zůstala. V roce 2019 byla znovuzvolena.
Mluví pěti jazyky a vlastní jednu z největších sbírek různých jazykových vydání Malého prince.
