Pracovní den Pavla Cyraniho v poslední době většinou začíná, pokračuje i končí atomem. Manažer, který má na starosti výstavbu pátého bloku jaderné elektrárny v jihomoravských Dukovanech, je optimista. Věří, že Evropská komise záměr schválí už během přespříštího roku a ČEZ bude moci začít rozbalovat nabídky uchazečů.
Proti se ovšem zatím staví nejen část veřejnosti, ale i politické scény. Té vadí nejasnosti ohledně financování komplikovaného projektu. A netají se ani obavami z faktu, že o strategickou zakázku se intenzivně zajímají jinak spíše nepřátelsky naladění Rusové a Číňané.
Podle Pavla Cyraniho by ale nebylo rozumné předem někoho ze zájemců vylučovat. Místo toho doporučuje nastavit podmínky tak, aby kontrola klíčových prvků stavby zůstala za všech okolností v našich rukou. A abychom se vyvarovali závislosti na palivu od jediného dodavatele.
Poznamenala nějak energetiku koronakrize a s ní spojený pokles spotřeby? Nezískali jsme několik dalších let na debatu o tom, jak ji do budoucna utvářet?
Koronakrize se skutečně na spotřebě elektrické energie projevila. Vlivem odstaveného průmyslu samozřejmě poklesla. A jistě můžeme vést debatu o tom, jestli další vývoj bude mít tvar písmene V, U, W či nějakého jiného. Jisté ale je, že půjde jen o krátkodobou záležitost. V dlouhodobé perspektivě se naopak může stát, že kvůli krizi spotřeba elektrické energie ještě vzroste.
Proč by měla?
V souvislosti s plány na obnovu evropské ekonomiky se teď hodně mluví o tom, že bude třeba hospodářství ozelenit a zbavit závislosti na uhlí. Jestliže nyní máme podle schválených plánů snížit emise oxidu uhličitého o 40 procent do roku 2030, pak nová Evropská komise už začíná mluvit o 50 až 55 procentech a v Evropském parlamentu lze zaslechnout dokonce i 60 procent.
A hlavní možností, jak se zbavit uhlí, je nahradit jej zelenou elektřinou. Takže ve výsledku může poptávka po elektrické energii ještě stoupnout.
Takže krize podle vás v unii povede ještě k dalšímu zpřísnění klimatických a energetických cílů?
Pokud se něco bude měnit, pak jistě jedině přísnějším směrem.
Zvládneme to?
Když tak sleduji postup inovací, vývoj všech možných technologií - a pokles jejich cen, řekl bych, že to nakonec bude jednodušší, než si teď myslíme a než nás vůbec před časem napadlo. Mluvím samozřejmě primárně o energetice, transformace ale čeká všechny sektory ekonomiky.
Takže blokovat shodu většiny unijních států na zelených cílech není dle vás dobrý nápad?
Není. Musíme si hlídat, aby nás celý tento prudce se rozvíjející sektor neminul. Nesmíme jen přijmout klimatické cíle a zároveň vše potřebné k obnovitelným zdrojům dovážet zpoza hranic. Musíme transformovat celé hospodářství, abychom toho byli součástí.
Takže vše od fotovoltaických panelů přes větrníky po baterie má být vyrobeno v Česku?
Vy to berete od A až do Z. Jsme exportní ekonomika, nemusí se tu dělat každý šroubek. Ale musíme mít tři čtyři odvětví, které budou v obnovitelných zdrojích, poskytování služeb nebo jiných částech moderní energetiky silně zapojené.
To zní krásně. Ale co se týče zelené elektřiny či dopravy, je to u nás zatím zoufalství i ve srovnání se státy Visegrádu. Proč by to najednou mělo být jinak?
Možná v tom hraje roli i psychologie. Máme stále v paměti solární boom z let 2009 a 2010, takže jsme podezřívaví k obnovitelným zdrojům a speciálně fotovoltaice. Je to škoda, protože ta už urazila obří kus cesty a elektřina z ní je relativně levná.
A bude tu tedy po nezvládnutých solárech ještě někdo obnovitelným zdrojům vůbec kdy věřit?
Myslím, že nakonec ano. Poptávka je čím dál silnější - velké panely na střechách či v areálech firem nejsou výjimečné. Pro firemní zákazníky už stavíme i megawattové instalace.
Takže už ne zabraná zemědělská pole, ale brownfieldy, střechy, fasády?
Je to tak. My sami vytipováváme vlastní odstavené elektrárny či těžební plochy právě pro tyto účely. Máme takto už připraveno solárních 500 megawattů. Pak uvidíme, co dál.
Jak jste spokojen s českým ústupem od uhlí? ČEZ mohutně dekarbonizuje, ale třeba prodej dosluhující elektrárny Počerady soukromníkovi veřejnost příliš nepochopila.
Platí náš závazek být do roku 2050 bezemisní. Po roce 2035 budeme mít v provozu jen vysoce moderní uhelnou elektrárnu v Ledvicích, což plně koresponduje se strategií, kterou má třeba Německo. A to platí za lídra v této oblasti.
Když už zmiňujete Německo, dodejme, že tam už odstávku uhlí komplet vyřešili, včetně kompenzací. Proč ale u nás za dosluhující elektrárnu v Počeradech dostane nakonec případně kompenzace soukromník, a ne ČEZ, který ji mohl místo prodeje zavřít?
Jaké tu budou kompenzace, ještě nevíme. To má uhelná komise teprve říci. Je ale pravda, že v Evropě probíhá takové zpřísňování regulace, že to nakonec stejně k odstavení uhelných elektráren nutně povede.
Co se týká Elektrárny Počerady, museli jsem vzít v úvahu její provoz, ekologizaci, technický stav i závazek k dlouhodobému odběru uhlí až do roku 2050. Znamenalo by to tedy nechat si na sobě veškeré náklady a veškerá rizika s tím, že možná někdy budou nějaké kompenzace. To nám nepřišlo jako správný krok.
Pojďme k jádru rozhovoru, tedy jádru. Nejčasnějším krokem má být prodloužení životnosti Dukovan - o kolik let?
Máme spočteno, že při stávajících podmínkách dává smysl prodloužit její životnost na 60 let, tedy do roku 2045. Regulace se ale samozřejmě může změnit tak, že to budeme muset přehodnotit.
Vedle prodloužení životnosti stávajících bloků by měl v Dukovanech vyrůst i jeden nový - má vůbec šanci proklouznout uchem jehly evropského zeleného plánu?
Kdybych si to nemyslel, nevěnoval bych se tomu v poslední době čtyřiadvacet hodin denně sedm dní v týdnu. Technický názor v Evropské komisi je podle mého celkem pragmatický - snížení emisí CO2 je nadřazeno všemu dalšímu. A my jsme schopni vysvětlit, že naším prostředkem, jak toho dosáhnout, je kombinace obnovitelných zdrojů a jádra. To má sice v unii spoustu odpůrců, ale energetický mix je věcí jednotlivých zemí. Nicméně počítám s tím, že co se dodržování nejrůznějších předpisů a procesních kroků týká, budeme si muset dávat velký pozor. Stokrát větší než u obnovitelných zdrojů…
Rozložení politických sil v unii je jasné. Po odchodu Británie je tam jaderný klub v silné defenzivě.
Máte pravdu, že nás, zastánce jaderné energetiky, odchod Británie samozřejmě oslabuje. I v tomto ohledu ho litujeme.
Někdejší tendr na rozšíření Temelína ztroskotal na ekonomických argumentech: prostě by se to nevyplatilo. Proč by nyní u Dukovan už obdobný argument platit neměl?
Tehdy to stálo na zcela komerční bázi. A ukázalo se, že financování s úroky by prostě vedlo k takové výrobní ceně elektřiny, jaká by už na trhu nebyla konkurenceschopná. Teď jsme se ale s vládou shodli, že jádro potřebujeme jako způsob, jak dostát odklonu od uhlí. Zároveň ale platí, že podmínky musí být takové, aby šlo ve výsledku o konkurenceschopný zdroj.
Když to čtenářům přeložím do češtiny: vy si zkrátka ze státu chcete udělat takovou jadernou banku, která za ČEZ zaplatí úroky. Není to tak trochu privatizace zaručených zisků a znárodnění velkých finančních rizik?
Ale ten plán je symetrický. Pokud budou ceny na trhu nižší než stanovené výkupní, stát rozdíl doplatí. Pokud ale budou vyšší, pak naopak získá. Stát si zkrátka objednává pod svou stoprocentní kontrolu nový jaderný zdroj a ČEZ ho postaví a bude provozovat.
Možná se proto Česká republika opravdu tak trochu bankou stává, ale stát se přece vždy výrazně angažuje v kritické infrastruktuře. A tou nový jaderný zdroj nepochybně je.
Aby to ale pochopila i Evropská komise. Jak jí chcete vysvětlit, že nepůjde o nedovolenou státní podporu?
Ano, jistě, nepochybně to bude posuzovat jako státní pomoc. Jde ale především o to, aby v ní nenalezla takzvanou překompenzaci. Tedy, aby nedošla k závěru, že by díky tomu mohl být ČEZ zvýhodněn před konkurencí - že by dostal více, než jiné srovnatelné projekty. Tady odpovídáme, že vše, co ČEZ ušetří, bude muset státu vrátit v podobě nižší ceny elektřiny, takže zvýhodněn nebude. A to je věc, která se navíc bude hlídat a pravidelně vyhodnocovat.
Jak často?
V návrhu bezemisního zákona to bylo jednou za deset let, po připomínkách to směřuje k pětiletému cyklu.
A jak do všech těch plánů podle vás zasáhne politika a požadavky odpůrců jádra?
Politiky se nakonec zas tak nebojím. Co já vždy nakonec v Bruselu slýchám, ať už oficiálně či neoficiálně, je zhruba toto: Chápeme, že chcete jádro, když nemáte jako vnitrozemský stát offshore vítr a jiné možnosti. Udělejte to ale perfektně, aby to nikdo nemohl úspěšně napadnout. A nechtějte na to evropské peníze. To je ta červená linie.
Kolik to celé nakonec bude stát? Vy avizujete 160 miliard, kritici ukazují na prodražování u všech rozestavěných elektráren…
Vyšší náklady nejsou často způsobené dražší technologií, ale zpožděním. Když máte pět tisíc lidí na stavbě a na rok se vše zastaví, jde o velké částky. Pokud je to v pokročilém stadiu, máte v tom spoustu utopených peněz, ze kterých není výnos.
Pro nás to znamená opravdu dobře připravit projekt, projednat to se všemi úřady tak, aby už pak stavba nikde neklopýtla. V zahraničí stavby jaderných elektráren doplatily na to, že neměly vše zcela dojednané s úřady. Třeba ve Finsku se najednou ukázaly jako problém hlukové limity.
Druhým předpokladem je mít dobře připravený dodavatelský řetězec. Když se začne stavět, není možné mít k ruce nezkušené firmy a řešit třeba praskání betonu v základové desce.
Zní to hezky, ale když se podíváte na projekty zájemců a jejich referenční elektrárny - pokud vůbec takové mají -, najdete ty problémy snad všude. Tak odkud berete ten optimismus, že v Česku to bude jiné?
Rozdělme tu dosavadní výstavbu na dvě doby. Tu první s dětskými nemocemi, kdy se firmy po zhruba 15 letech pustily zase do nových jaderných bloků. Z problémů se poučily a v další fázi už byly úspěšnější. Tato druhá vlna zatím probíhala mimo Evropskou unii. A teď se vrací zpět na západ.
Ještě zpět k harmonogramu. Stát chce mít hotovou takzvanou notifikaci od Evropské komise do podzimu 2022 - a v klidu pak otevřít obálky nabídek. Opravdu je možné za pouhé dva roky u notně zelené Evropské komise vyválčit projekt s tak masivní státní podporou?
Jsme na začátku a neměli bychom si už nyní připouštět, že to nezvládneme. Musíme se o to pokusit. Chceme mít do konce roku 2022 jak notifikaci, tak výběr dodavatele. Ale připomínám, že v časovém harmonogramu je rezerva až do poloviny roku 2024. Právě kvůli tomu, kdyby se věci táhly.
Nemůže nakonec Brusel říci: když je do toho tak moc namočen český stát, ať si sám nový blok postaví přes svou stoprocentně vlastněnou firmu? A vynechá z toho ČEZ s mnoha reptajícími minoritními akcionáři?
Nemůžu mluvit za Evropskou komisi. Mám ale dojem, že si bude hlídat hlavně zmíněnou překompenzaci.
Co geopolitické obavy spjaté s výstavbou? Jde to zcela mimo vás, nebo se zajímáte, v jaké fázi stát uplatní bezpečnostní nároky?
Se státem uzavřeme smlouvu, která mu umožní, aby vznášel takové výhrady, jež mohou vést až k vyloučení některého z uchazečů. Protože má informace, které my mít nemůžeme.
Jsou ale technicky možné nějaké varianty výstavby, které by minimalizovaly obavy z cizího vlivu, ať už by vítězem tendru byl kdokoliv? Je možné třeba určit strategické části, které by dodavatel prostě pod svým vlivem mít nemohl?
Ano, je to jeden směr uvažování. A podle mě mnohem praktičtější než debata o tom, koho vyloučit či nevyloučit. Jde o to, pohlídat si klíčové prvky, jako je IT, systém ochrany, kontroly a řízení. A také se vyhnout tomu, abychom byli závislí na jediném dodavateli paliva. To je praktický přístup, jak mít celý projekt opravdu pod kontrolou.
To znamená vytipovat oblasti projektu, které dodavatel postaví, ale hned kompletně předá? Nebo to ani stavět nemůže a musí to být někdo jiný, prověřený?
Dokumentaci ladíme a nemohu předbíhat. Ale mohu to ilustrovat na příkladu paliva. Je nutné mít k němu taková práva a takovou dokumentaci, abychom si kdykoliv mohli nechat vyrobit palivo od kohokoliv jiného.
Ať už to s Dukovany dopadne jakkoliv, přijde potom čas malých reaktorů?
Všichni doufáme, že ano. Země, která nemá přístup k moři, musí nějak vyřešit ústup od uhlí. A právě malé modulární reaktory jsou vedle těch velkých reaktorů součástí řešení. Všichni výrobci tyto malé reaktory avizují, a to dokonce i s velmi ambiciózními roky uvedení do provozu 2026 či 2027. Držíme jim palce.
Pokud by přece jen vše skončilo tak, že by se v Česku už neobnovovalo jádro, čím bychom jej museli nahradit?
Střednědobě by odklon od uhlí musel nahrazovat plyn spolu s obnovitelnými zdroji. Nevím ale, jaká by byla odpověď pro období po roce 2050, kdy tady má být nula emisí. To by už plyn být nemohl. Takže by se asi musela elektřina ve velkém dovážet.
To je něco, s čím u nás nemají problém úplně všichni…
Ale muselo by to nejdříve fungovat. Pokud by celá Evropa měla být zásobována v létě z jižní Evropy a Sahary a v zimě ze Severního moře, potřebovali bychom, aby přes střední Evropu vedly linky supervysokého napětí. A takový koncept v oblasti, která je pro bezpečnost států zcela kritická, by musel být dle mého spojen i s velkými politickými změnami a příklonem k výrazné federalizaci EU.
Což je nemožné?
To neříkám. I něco takového si dovedu představit. Ale museli bychom pro to něco dělat. Nesouhlasím však s tím, když se nedělá vůbec nic. Pokud vidíme, že se v Evropě nejrůznější krize - například plynové - stejně nakonec řeší na národních úrovních, není možné se nyní bezstarostně spolehnout na dovoz elektřiny.
Ať to tedy dopadne jakkoliv, tak by se spotřebitelé v budoucnosti měli připravit na svých složenkách za elektřinu na pořádný doplatek, který buď bude za jádro, nebo za zelenou elektřinu?
Co ale bude za pár let doplatek? Doplatek je něco nad základ. Ale pokud po roce 2045 tady bude jen jádro a obnovitelné zdroje, tak to je nový základ, který bude primárně určovat naši cenu elektřiny. Jsem přesvědčen o tom, že spotřebitelé na tom vydělají. Komodity dlouhodobě v čase rostou a výhledy pro Evropu, co se týče elektřiny, nejsou odlišné.
Pavel Cyrani (44)
Člen představenstva a ředitel obchodní a strategické divize Skupiny ČEZ. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor mezinárodní obchod. Titul MBA v oboru finance získal na Kellogg School of Management ve Spojených státech. Je členem poradního výboru Mezinárodní energetické agentury a expertního týmu pro energetiku při Svazu průmyslu a dopravy ČR.
