USA a Grónsko – v čem jsme Trumpovi zase naletěli?

Stalo se to už mnohokrát – a neunikli jsme tomu ani tentokrát. Donald Trump přišel s nehorázným požadavkem (anexe Grónska) a bezostyšně vyhrožoval („zmocníme se ho tak či onak", „zavedeme cla“). Evropané začali s hrůzou reálně uvažovat o tom, co budou dělat, když Američané vojensky zaútočí na území jejich dánského spojence. Jenže ve skutečnosti šlo jen o starou Trumpovu vyjednávací taktiku.

Přijde s naprosto přemrštěným požadavkem, tvrdě tlačí svého protivníka ke zdi, vytvoří umělý pocit naléhavosti a krize, často mění svá stanoviska a hraje chvíli „zlého policajta“ a pak zase „hodného policajta“. Cílem je šokovat protistranu a donutit ji k přijetí kompromisu, který je ovšem výhodnější pro Trumpa.

S Grónskem to bylo stejné. Od poměrně otevřených výhružek vojenskou silou vůči spojenci z NATO jsme se dostali k ubezpečení, že vojenskou sílu k obsazení rozhodně nepoužije, cla vůči Evropanům nezavede. Ohledně Grónska nakonec dospěl k dohodě, která dle Trumpa „zajistí spokojenost všech stran a zesílí NATO v Arktidě proti Rusku a Číně“.

Musí být obtížné se vyrovnat s tím, že hlava světové supervelmoci si s vámi takto hraje, pro dánské politiky musely být minulé dny a týdny úplně infarktové. Představa, že jste vydáni na milost a nemilost přerostlému dítěti, které se zadívalo na mapu a rozhodlo se vzít si váš „velký a krásný kus ledu“, je nezáviděníhodná. Jste v situaci, kdy nemáte ani nejmenší šanci se případným americkým krokům ubránit, v sázce je budoucnost NATO a celé Evropy (která se bez USA stále neobejde), ale zároveň se nemůžete jen tak vzdát svého území.

Ovšem znovu se ukazuje, že u Trumpa je potřeba zachovat chladnou hlavu a zároveň se nebát. Drzost a neomalenost jeho požadavků je sice skandální, ale je to jen první výkop v dlouhé hře. Ve hře, kde transakční americký prezident slyší i na tahy protistrany, protože lidé z byznysu jsou zvyklí na tvrdou vzájemnou hru a berou ji jako standard.

Osm spojenců NATO (Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Nizozemsko, Norsko, Švédsko, Velká Británie) nasadilo určité – spíš symbolické – množství vojáků v rámci operace Arctic Endurance k obraně Grónska s dánským generálem Peterem Boysenem v čele. Dánsko posílilo obranu ostrova o 200 vojáků. A Evropská unie zvažovala aktivaci Anti-Coercion Instrumentu (tzv. obchodní bazuka), což je nátlakový ekonomický nástroj, který zahrnuje cla na zboží a služby, omezení veřejných zakázek, sankce na duševní vlastnictví nebo přístup k finančním trhům EU. To všechno jsou opatření, která bral Trump jistě do úvahy – a nakonec couvnul.

Jenže hořkost na straně Evropanů – hlavně Dánů – zůstane. Všechny ty neomalené řeči a provokativní obrázky, kde Trump zapichuje americkou vlajku do území svého spojence v NATO, nemohou nezanechat stopy. Dánsko označil Trump za nevděčné. Švýcarsko by podle něj bez podpory USA nemělo vlastní stát. A francouzskému prezidentovi se vysmíval za to, že mluvil se slunečními brýlemi.

Dány ale Trumpova slova musí bolet nejvíc. Obrátil se proti vám tradiční spojenec, kterého jste navíc vy nenechali ve štychu po 11. září 2001. Dánové nasadili po boku Američanů v Afghánistánu celkem na 12 tisíc vojáků, kteří – na rozdíl od řady amerických spojenců – skutečně bojovali a také za to zaplatili 43 padlými. Krize je sice zažehnána (zatím), ale tohle si Dánové budou pamatovat.