Co se děje s Českem? Sledujeme proměnu premiéra v přímém přenosu, ale co víc, sledujeme v něm i prezidentské pohrdání občany. Ve středu proběhla už čtvrtá "klíčová" schůzka, jejímž obsahem bylo odvolání ministra kultury Antonína Staňka a jmenování Michala Šmardy (oba z ČSSD) do téže funkce. Premiér prezidenta o obé požádal, Miloš Zeman však dva měsíce nedělá nic. Nepracuje, řečeno s Babišem "nemaká", nevykonává, co po něm ústava žádá. Nic se nedohodlo, pán Hradu jen potvrdil, že Staňka odvolá k 31. červenci, o dalším rozhodne do půli srpna.
Není divu, že Senát tuto středu (většina mužů a žen z největších klubů, tedy STAN, ODS, KDU-ČSL a nezávislých) schválil ústavní žalobu na prezidenta, kterou připravil Klub pro liberální demokracii - Senátor 21 (SEN 21). Podle tvůrců žaloby Zeman ústavu opakovaně porušuje. Vytýkají mu osm věcí, od nečinnosti při jmenování a odvolání členů vlády až po vystupování v rozporu s českou oficiální zahraniční politikou.
K oné větě, kterou nám tweetem sdělil premiér, tedy že Zeman "rozhodne do půli srpna", nutno dodat, že "hlava státu" nemá co rozhodovat, rozhodl premiér a ten je podle základního zákona klíčový, odpovědný. Neexistuje žádný pádný důvod, proč by Šmarda neměl být jmenován. Avšak existuje, jak víme, více důvodů Zemanových. Především pak jeho takřka chorá představa, že on řídí stát a že "nejvyšší" úřad dostal proto, aby zničil kdysi vzpurnou sociální demokracii. (To se mu daří náramně, ničit.)
Babiš se v posledních týdnech chová tak zbaběle, že to u českých předsedů vlád nemá obdoby. Víme to už, ale stejně na to člověk hledí s úděsem i pohrdáním. Nejde o osobu Andreje Babiše, o té víme věci dobré i zlé. Jde o úřad premiéra. O to, že tento klíčový domácí post je ztrapňován. Pokud si předseda vlády nemá právo zvolit členy kabinetu, kdo by ho bral vážně?
Těžko k uvěření pak je, že tento kdysi úspěšný předstírač suverenity utekl v Lánech před novináři. Bál se před ně předstoupit, odpovídat. Bál se zřejmě, aby neviděli jeho skleslou, ztrhanou tvář jako po minulých schůzkách se Zemanem, kdy vyhlížel jako spráskaný pes. Utekl před novináři, tedy utekl i před občany. Kde je Babiš? Pssst, odjel zadem…
Dělá si, co chce, nemůže jinak
Najednou vidíme až bolestně plasticky, co znamená, když je předseda vlády vydíratelný, když na něj existuje "tlačák", páka (viz trestní stíhání jeho samého i členů jeho rodiny a možnost udělení milosti). Mnozí se dříve ptali, jak může být vydíratelný, když vede zemi. A hle, tady to mají pěkně na hradním podnosu.
Jak tahanice o Šmardu dopadne? Rýsují se dvě varianty. První: bude nakonec, po dalších průtazích, jmenován. Mimochodem, Zeman před časem řekl, že chce, aby rozhodla ČSSD, její vedení. Stalo se, a stejně neřekl "jmenuji ho". Mučí Babiše, mučí Hamáčka, deptá ČSSD. Zjevně by rád, aby ve vládě skončila a on k ní mohl postrčit okamurovce. Ti by ji drželi s komunisty, ultralevý a ultrapravý mix propojený populistickým hnutím bez ideologie.
Smysl toho všeho? Banální fakt, že si Zeman dělá, co chce. Přesněji, že si musí dělat, co chce, neovládne se. Předvádí se a zároveň trestá Babiše za neposlušnost, za neodvolaného Dušana Navrátila, šéfa Národního úřadu pro informační a kybernetickou bezpečnost, a za neodvolaného Michala Koudelku, šéfa tajné služby BIS. Za ocenění americkou tajnou službou CIA, za to, že se neotočil k Západu zády, za vyhoštěné ruské agenty-diplomaty.
Druhá varianta, méně pravděpodobná, nazvěme ji "čestná": Jan Hamáček prvního srpna oznámí, že nebyla splněna jeho podmínka, tedy jmenování Michala Šmardy, a ČSSD odejde z vlády, spakují se všichni její ministři (slíbili to vedení strany). Zůstávat ve vládě s tím zoufalcem Babišem je nesmysl.
Zásadní věc, která z nastalé šlamastyky plyne: Zeman pohrdá občany. Předstírá, že se o ně "opírá", vyjíždí hojně do krajů a obcí, ale ve skutečnosti mu jde jen o sebe. Klidně nastolí stav, v němž je vláda paralyzována a řeší se jen to, že si postavil hlavu. Česko je mu fuk, čeští občané, ti jeho i ti, které nesnáší a uráží, jsou mu fuk. Ústava je mu fuk. A aby to předvedl, vybral si nejhoršího ministra kultury, jakého jsme zatím měli. Hle, Zeman. Hle, Babiš. Hle, Česko.
