"Volal mi známý. Naléhavě. Jestli bych nemohl pomoci jeho otci s objednáním u doktora. Potřeboval vyměnit kyčelní kloub. Doktor ho vyšetřil a dal mu termín na operaci za rok!" Ne, to není jedno ze stovek současných svědectví z totálně přetíženého zdravotnictví. To je začátek kapitoly z předvolební knížky O čem sním, když náhodou spím.
Zdravotnická reforma, která by zaručila Čechům kvalitní a dostupnou péči, byla jedním z Babišových taháků už od roku 2013, kdy vystřelil do vysoké politiky. S gustem tehdy zesměšňoval spoluvládnoucí sociální demokraty, kteří chtěli do zdravotnictví masivně investovat. Prý je to jen sypání peněz do černé díry.
A hle, přišel vir a vše je jinak. Ještě před měsícem chtěla vláda přisypat do systému jen velmi nedostatečných 3,5 miliardy korun. Po Babišově koronavirovém prozření to má být ale najednou 53 miliard během dvou let.
Premiér si nejspíš myslí, že ve vypjaté koronavirové krizi lze strhnout kormidlo politiky jakýmkoliv směrem a vše z minulosti bude rázem zapomenuto. Ale tohle je opravdu už příliš: Po šesti letech, během nichž zdravotnictví škrtil, se najednou Andrej Babiš zjevuje jako jeho neohrožený zachránce a očekává potlesk. Zasloužil by pískot.
Bývalý pravičák
Premiérova snaha sbratřit se se zdravotníky bojujícími ze všech sil s pandemií je nepřehlédnutelná. V České televizi se nechal slyšet, že aniž by to konzultoval s ministry financí a zdravotnictví (sic!), plánuje od prvního června platit o pět set korun více na každého státního pojištěnce. A v následujícím roce pak ještě za zdravotní pojištění důchodců či studentů navíc přidat dvě stovky. Úhrnem za dvě léta 53 miliard.
Potlesk u obrazovek byl skoro až slyšitelný. Kdo by všem, kteří zachraňují naše životy, nedopřál výrazně více peněz? Vždyť podfinancovaný systém nemá po koronavirovém náporu daleko ke zhroucení.
K tomu by ale Babiš měl otevřeně přiznat: omlouvám se, že jsem zdravotníkům tak dlouho odpíral potřebné finance, byla to chyba, reformu žádnou nemám, takže teď jen do systému musím nalít více státních peněz.
Místo toho ale v deníku Právo jen řekl, že až epidemie nám všem otevřela oči a že zdravotníky musíme pořádně zaplatit. To je absurdní.
Tady drobná perlička: Obsahově se zmíněný premiérův rozhovor skoro přesně shoduje s jiným interview Práva - s tím, které mu v roce 2016 poskytl prezident České lékařské komory Milan Kubek. Ten taky chtěl více peněz do zdravotnictví a varoval před krachem.
Jenže tehdy byl ještě Babiš ostře pravicovým ministrem financí a napsal Kubkovi rozezlený otevřený dopis. "Není a nemůže být tedy v žádném případě pravdou, že zdravotnictví je katastrofálně podfinancované, jak opakovaně tvrdíte ve svých vyjádřeních. Domnívám se, že vámi požadované miliardy navíc za tzv. státní pojištěnce, tedy z peněz všech daňových poplatníků, nejsou skutečným lékem na problémy českého zdravotnictví, ale pouze placebem, které nebude mít bez systémových změn českého zdravotnictví žádný dlouhodobý efekt."
Tyto litanie Babišovi tehdy předepisoval jistý mladý právník Adam Vojtěch, který si mylně myslel, že cílem jeho šéfa je zreformovat zdravotnictví. Proto do dnes už slavné předvolební knihy vepsal také slib dobrovolného připojištění (nesplněno), rozdělení povinného pojištění na pevnou část a pohyblivou procentní (nesplněno) a mnoho dalšího (nesplněného).
Nyní nám tak nezbývá nic jiného než naslepo nalít obří balík peněz do těžce zkoušeného, ale zcela nezreformovaného zdravotního systému.
Kdyby Babiš splnil vše, co voličům sliboval, mohl být ten balík nyní menší, efektivnější a mnohem lépe cílený. Ale to by musely fungovat slibované pojistné plány. Měli bychom možnost si připlatit za lepší kvalitu, aby zůstalo více peněz na solidární péči.
Není ale nic, zůstalo jen u slibů. Jediné, co snad premiér posunul dál, jsou centrální nákupy. Jak ale vypadal centrální nákup ochranných materiálů, je snad lepší v tuto chvíli nerozebírat.
Vlastně ještě jedna věc se Andreji Babišovi při mnohaleté blokaci výraznějšího navýšení zdravotnického rozpočtu povedla. Mohutně expandovat v rámci svých svěřenských fondů ve zdravotnickém byznysu, který se jistě už těší, jak si sáhne na peníze přislíbené "tím-jehož-vlastnictví-se-nesmí-vyslovovat". Ale to je jen osobní příběh jednoho miliardáře, který nám všem ostatním k lepší zdravotní péči nijak nepomůže.
Sarkofág z nouze
My Češi jsme realisté. Že tady nikdy neproběhne žádná pořádná důchodová reforma, asi už všichni tak nějak tušíme. Že daňová zátěž práce bude ještě dlouho extrémní, víme také. A že školy budou muset vzdělávat navzdory státu a ne s jeho podporou, je zřejmé rovněž.
Ale české zdravotnictví bylo přes všechny chyby vždy docela slušně řízené a mělo a stále má excelentní výsledky na to, jak málo peněz spotřebovává. Uplynulá tučná léta jsme tedy mohli využít k chytré reformě zdravotnictví a zvládli bychom to. Babiš to i sliboval. Od slov dál se ale nikdy nedostal.
Takže nyní se vše řeší pět minut po výbuchu ochranným sarkofágem za 53 miliard. Drahým, plošným a bez jakéhokoliv smysluplného plánu do budoucna. A nezbývá než doufat, že bude chvíli držet.
