Mám radost, že lze ocenit, či dokonce pochválit prezidenta Zemana. Často se to v posledních letech nestává. V TV Blesk byl tázán také na 30. výročí 17. listopadu 1989 a sdělil divákům toto: "Byly to krásné dny, rád na ně vzpomínám, a možná právě proto nepůjdu vzpomínat veřejně, protože tam se určitě zase objeví ta dle mého názoru fašistická úderka Kaputin, která bude házet květiny do odpadkových košů," prozradila v rozhovoru viditelně unavená hlava státu.
Zeman tedy opět, od roku 2016 se to stalo zvykem, ba samozřejmostí, nevystoupí vůbec veřejně, zůstane vskrytu. K oné "fašistické úderce" dodejme, že jde o aktivistu Otakara van Gemunda, jehož "fašismus" se projevuje kupříkladu tak, že nesouhlasí s tím, aby bývalý agent StB řídil stát (to je dnes podle prezidenta tedy fašistické).
Ono Zemanovo nevystoupení, tedy oficiální nezájem o výročí pádu komunistického režimu a zároveň o výročí počátku našeho vymanění se z područí Ruska, má dvě zcela odlišné polohy.
První je vděčnost, že člověk, který už roky rozpolcuje českou společnost, zůstane sedět doma, v Lánech. Současné Česko nemá významnější datum, nemá žádný větší důvod k vděčnosti a oslavě. Totality jsme se zbavili doslova zázračně a s jen opravdu malým přispěním místních lidí. Pokud by Miloš Zeman vystoupil nejen v Praze, ale třeba i v Brně či jiných městech, byl by nepochybně vypískán. Samet slaví lidé, kteří si váží svobody, nikoli autoritářských, či dokonce komunistických režimů, ke kterým Zeman lne.
Kdyby se třeba znovu objevil v Praze na Albertově, tedy na místě, odkud vyšli mladí demonstranti v roce 1989, byl by to dnes jednoznačně výsměch, Zeman by byl oprávněně studenty vypískán, zajisté by mu jeho lidé nahnali i tleskající nahnědlou a narudlou klaku, zrodil by se rychle konflikt, oslavy svobody by byly pošpiněny. Tak to dneska je, Zemanova osobní přítomnost by vzpomínku pošpinila, Zeman by oslavy pošpinil. To je jeden z výsledků, kterých jsme 30 let po revoluci dosáhli. Prezident, který není vítán svobodomyslnými občany. Strašné, tak však vypadá realita.
Druhou polohou je jisté otřesení, zděšení, jež plyne právě z vědomí, kam jsme po těch třech desítkách let došli. Jak jsme tu svou svobodu zkonzumovali.
Je absolutně nenormální, vykolejené, ujeté, pokřivené, ba zvrhlé, je naprosto špatně, když se hlava státu oslav návratu svobody do Československa, tedy i Česka, neúčastní. Jak už řečeno, tohle je moment, který mají nejvyšší ústavní činitelé slavit, den, kdy mají klečet na kolenou a modlit se "díky, díky, ani jsme si to nezasloužili", "díky, díky a, lide, braň se vší silou návratu nesvobody".
Lepší doma než s nácky na Albertově
Do té české absurdity, českého dada, patří, že za Listopad (je mi dnes úplně blbé to slovo psát s velkým L, přijde mi to vlastně skoro pokrytecké) je vděčná hlavně mladá generace, "sluníčkáři", "milionáři" (viz Milion chvilek pro demokracii), tato generace výročí nejvíc slaví, plus menší část pamětníků.
Co tedy bude 17. listopadu provozovat česká "hlava státu"? Pro TV Blesk to Zeman popsal takto: "Právě protože je to 30. výročí, tak ho budou oslavovat především ti, kteří na té Letné vůbec nebyli. Já se tomu samozřejmě nedivím, takový je život. Takže zavzpomínám si doma, zapálím svíčku."
S dovolením tedy připomeňme panu prezidentovi, že demonstrace 17. listopadu 1989 se nekonala na Letné, ale v jiných částech Prahy a skončila na Národní třídě, kde ji zmasakrovaly červené barety. Že budou slavit hlavně mladí, je logické nejen proto, že uteklo třicet let, ale i proto, že se právě ti mladí bojí, kam se země pod Zemanem sune, nechtějí režim, který by připomínal ten současný autoritářský ruský či komunisticko-kapitalistický čínský.
Nu (jak říká často Miloš Zeman), pojďme k jeho osobnímu plánu, "zavzpomínám si doma, zapálím svíčku". Nespletl si 17. listopad s 2. listopadem, s Dušičkami, s Památkou zesnulých? Přece za mrtvé se zapalují svíčky, nikoli z radosti nad životem. Má snad Zeman pocit, že jeho dílo dokonáno jest a zapaluje svíčku za mrtvou českou svobodu, jak jsme si ji představovali na konci roku 1989? Za zemřelou českou sounáležitost a příslušnost k Západu? Proč by jinak pálil svíčku? Nebo snad oplakává chcíplou totalitu?
Vraťme se na začátek, ještě jednou díky, Miloši Zemane, díky, český prezidente rozvratiteli, že zase spolu s nácky nepůjdeš na Albertov a dáš si pauzu. A zároveň nutno poctivě dodat: je to úplně špatně, je to pokračování rozvracení, je to podpora všech, kteří dnes říkají, že "za komunistů bylo líp". A ve velmi podobné schizofrenii tady žijeme už roky. Šéfové země, kteří předstírají, že jsou demokraté, a přitom na svobodu z výšky kašlou, svoboda jim překáží. Jediné, co na Listopadu cení, je fakt, že je samet pomohl vynést nahoru.
Ale Zeman se mýlí, tím je potřeba zakončit, demokracie v Česku ještě nezemřela, právě proto se prezident bojí přijít na Albertov, má oprávněný strach, že bude vypískán. A to on velmi, velmi nerad.
