Každému, kdo pochybuje o oprávněnosti odporu bratří Mašínů a jejich skupiny vůči zločincům v čele Československého státu, bych doporučil k přečtení knihu Jana Nováka "Zatím dobrý". I četně diskutované události, jako zabití několika lidí, se po jejím přečtení jeví zcela v jiném světle.
Musíme si uvědomit, že svět po Únoru 1948 nebyl srovnatelný s tím dnešním. Tehdy válka se zbraněmi v rukou proti komunismu je hodná vyznamenání, stejně tak jako mnoho jiných náznaků odporu, které byly vší silou potlačovány.
Myslím, že bratři Mašínové a ostatní jsou hrdinové a zaslouží vyznamenání. Každý, kdo má odvahu postavit se proti teroristickému komunistickému režimu, zaslouží ocenění.
DEBATA TÝDNE - Vzepřeli se komunistům a prostříleli se na svobodu. Několik lidí však zabili. Pro jedny hrdinové, pro jiné násilníci. A pro vás?
Lidé se mne často ptají, zda bylo správné, že jsme svůj boj proti komunismu vedli způsobem, jakým jsme ho vedli. Mám na tuto otázku jednoduchou odpověď: Na hrubý pytel hrubá záplata.
Snad o málokom jiném se tak rozhořčeně diskutuje jako o bratrech Mašínech. Jsou hrdinové, nebo vrazi? Má se jim dostat státního ocenění, nebo ne?
Bratři Mašínové, vedeni odporem ke zločinnému komunistickému režimu a příkladem svého statečného otce, zorganizovali v padesátých letech odbojovou skupinu, která provedla několik úspěšných sabotážních akcí. Projevili přitom cílevědomost a statečnost.
Na začiatku bola snaha minulej vlády pomôcť mimovládnym a neziskovým organizáciám pri financovaní rozličných humanitárnych a spoločenských podujatí a podporných aktivít.
Všichni se diví: Jak je možné, že Polsko má ultrakonzervativní strany ve vládě, Slovensko Mečiara, Slotu a v České republice pět měsíců po volbách není trvalá vláda a ani se žádná nikde nerýsuje?!
Alkohol je metla lidstva, zní mi v uších od dětství. Přes tisíce zpráv, přes příběhy o rozbitých manželstvích kvůli nezřízenému pití, likvidaci kariér slibných manažerů, umělců, sportovních hvězd či politiků, si část euroúředníků myslí, že toho víme o vlivu lihovin na lidské tělo i duši tak málo, že je potřeba polepit lahve varováním?
V této zemi snad máme na starosti potřebnější věci, než pofiderní akci typu olympijských her. Kdyby si hry financovali sportovci sami, neměl bych nic proti. Ale všude ve světě se na nich podílel stát nebo město, což je v našem případě přepych.
Myslím, že ČSSD toto právo nemá. Proč si to myslím...? Nu, vím, že je v této době poněkud nemoderní se v politice odvolávat na v praxi tak zastaralé pojmy, jako je státnictví, čest, či étos...
V uplynulých čtyřech měsících po volbách se jasně ukázalo, že předseda ODS Mirek Topolánek se svým týmem nedokázal dohodnout podmínky pro stůj potencionální kabinet a pravděpodobně zaslouženě nedostal důvěru od poslanecké sněmovny.
Předem mého příspěvku Vám všem chci sdělit, že jsem do tohoto roku byl voličem sociální demokracie. Doufal jsem v postupné reformy školství, sociální a důchodové. Neschvaloval jsem razantní přístup pravice a svým přístupem k volbám jsem myslel hlavně na své starší spoluobčany. Toto se letos změnilo a záhy Vám vysvětlím proč.
Ten popěvek nosím v hlavě už několik let a konečně vím, k čemu patří: "Místo hlavy ovary - jó kecy, prdy, beďary!"
Nejdříve posílám gratulaci Občanským demokratům a dost dobře nechápu položenou otázku. Přece každý člověk, bez rozdílu vzdělání a se zdravým rozumem ví, že vládnout má strana, která vyhrála volby.
Zajímavé názory ve příspěvcích opomíjejí jednu důležitou a podstatnou věc. A to je, že jediná ČSSD se netají sympatiemi pro komunisty a že to byl výhradně Paroubek, kdo celé období po volbách bránil svými obstrukcemi v tom, aby se našla jakákoliv dohoda mezi ním a Topolánkem. Jestli někdo říká, že to tak nebylo, tak asi má velmi krátkou pamět.
Když to tak pozoruji, pořád přemýšlím, kde bere předseda strany J. Paroubek tu nehoráznou drzost žádat druhý pokus o sestavení vlády, kde bere tu drzost si diktovat podmínky, za kterých on na něco přistoupí.
Hlasování v červnových volbách určilo počty mandátů v PS PČR. Ale sudý počet poslanců v tuto chvíli neumožnil, aby bylo plně splněno přání občanů. Přes 200.000 hlasů, které získaly strany nelevicové, bylo prakticky vyhozeno a jakoby se ani v České republice nikdy nepočítalo s tím, že kdo má víc hlasů od voličů, ten má víc mandátů.
Podle mého názoru nejde ani tak o strany jako takové, nýbrž o jejich programy : který z nich je pro další rozvoj země vhodnější.
