Kdyby žil Archimedes, asi by opět zvolal: Dejte mi pevný bod a já pohnu Zemí! Jedna jistota za druhou se hroutí a nabourává mechaniku dosavadního světa.
Začalo to negativními sazbami centrálních a posléze i komerčních bank. Nyní začali prodejci platit za to, že si někdo vezme v zastaveném koronavirovém světě jejich ropu. Co přijde dál? Zhroutí se měny států výrazně navázané na ropné příjmy? Uvidíme - co je dnes nemožné, zítra může být realitou.
Celková zpráva je ale jasná - můžeme o současném globalizovaném konzumním světě vést spory, můžeme s ním nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti němu dá dělat. Jiný momentálně vymyšlený nemáme, a pokud se nechceme dožít opravdu fatální krize, nezbývá nám než ten dosavadní znovu uvést do pohybu. Vrátit mu zase alespoň pár pevných bodů.
Všechno špatně
Vypadá to šíleně, že poprvé v historii vyjde prázdný barel na víc než ten vrchovatě naplněný. Ale má to svou logiku. Vrt se jen tak nezastaví, je lepší se ropy zbavit s prodělkem než ji mít u sebe či zastavit obří vývěvu ze země. I jindy se stává něco podobného, třeba když fouká moc větru do větrných elektráren.
Jenže zde asi nepůjde o jeden nebo dva dny. Za "šílenou" cenu se prodávají už celé kontrakty na květen. Plní se sklady, a jakmile jejich kapacity přestanou stačit, pád bude pokračovat. Což v důsledku nakonec může zastavit celé odvětví, které by se pak jen horko těžko znovu rozbíhalo.
Podstatný je samozřejmě koronavir. Ale je důležité připomenout, že na krizi mají svůj podíl i spory mezi těžaři. Saúdská Arábie se svým kartelem OPEC se nebyla schopna dohodnout s dalším důležitým těžařem Ruskem. Výsledkem byly jednostranné akce a nakonec příliš slabá shoda, která už některé druhy ropy v kladném pásmu neudržela.
Jako třešničku na ropném dortu tu pak samozřejmě jako vždy máme prezidenta Donalda Trumpa, který minulý rok slavně vyhlásil zlatou éru americké energetiky postavenou více na fosilních palivech. A nemožné se stalo skutkem - je to nyní ještě absurdnější a nesmyslnější, než se zdálo hned na začátku.
Nicméně hlavním viníkem je samozřejmě brutální zpomalení uspěchané planety, na což nebyl připraven nikdo, tím méně globální ekonomika.
Čekání jen způsobí konflikty
Začínáme tak usilovně hledat, co má ještě nějakou hodnotu. Bývala to úložka komerční banky u té Centrální. Ale kdeže loňské sněhy - alespoň v Evropě - jsou. Býval to prodej barelu ropy. Také to už neplatí. Takto opravdu nelze dlouho pokračovat bez vyvolání paniky na trzích a brutálního odklonu od globalizace k lokalizaci a nacionalizaci. Pokud by vše ztratilo svou hodnotu, byla by to jízda na hodně divokém koni.
Nezbývá nám než hibernované ekonomiky začít rychle rozmrazovat a fiskálními stimuly pobídnout firmy i lidi k aktivitě. Ano, má to své nepopiratelné náklady. Je nerozum se do toho pouštět, pokud nemáme kvalitně protestovanou populaci a zavedenou účinnou chytrou karanténu.
Ale vakcína asi hned tak nebude a další čekání by vytvořilo příliš mnoho konfliktů. Můžeme kvůli zdravotnické krizi opěrné body ekonomiky oslabit, ale nesmíme je zcela zničit. Na čemž zatím bohužel docela dobře pracujeme.
