Komunista Zdeněk Ondráček, který zasahoval v Praze během Palachova týdne v roce 1989 proti protikomunistickým demonstrantům, byl zvolen šéfem komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů. Koalice ANO, SPD a KSČM ho do čela tohoto důležitého orgánu nakonec dostala.
Co se to děje? Zapomněli jsme na dobu před listopadem 1989? Zbláznili jsme se? Takové otázky se stále ještě ozývají.
Jinak tu volbu vnímají mladí lidé, kteří Palachův týden nezažili, jinak občané, kteří zažili tu dobu, ale tehdy nedemonstrovali, a jinak přímí účastníci zimních protestů v centru Prahy. Pro ty je volba Ondráčka urážlivá a nepochopitelná.
Účastnil jsem se všech těch protestů, zažil jsem nejen v tom týdnu policejní mlátičky. Dobře si pamatuji i protesty: pokojný, nenásilný vzdor. Po jednom policejním útoku ležely nahoře na Václavském náměstí boty, čepice, kusy oděvů, vyděšení lidé pobíhali sem tam. Potkal jsem malého kluka, který šel z houslí a jehož nechtěli z Václaváku pustit. Šel jsem s ním na začátek Opletalovy ulice a zvedal ho přes zátaras k ozbrojencům, až ten poslední kluka přenesl.
Policisté zhusta jednali brutálně, mlátili surově. (Všichni ne, ale mnozí.) Pro mě je volba Ondráčka ponižující, matoucí. On neprojevuje lítost, zůstal duševní mlátičkou. Ještě tak před deseti roky bylo nepředstavitelné, aby se stal někdo jako on šéfem významné komise. Mimochodem, předseda komunistů Filip tvrdí, že zásahy proti antikomunistickým demonstrantům v roce 1989 byly v pořádku, zajišťovaly bezpečnost. Babišův politický parťák. Nechutné.
Dnes to možné je a strana, která tu chce zavádět pořádek (jako ho zaváděl v lednu 1989 Ondráček), "moderní" ANO, jeho zvolení umožnila: 64 poslanců z jiných klubů než KSČM, včetně babišovců, hlasovalo pro mlátičku.
Kde žijeme? Agent StB je premiérem v demisi, komunisté a extremisté (SPD) se stali hlavními spolupracovníky Andreje Babiše při ovládnutí sněmovny, ačkoli ministr spravedlnosti za ANO Pelikán vidí SPD jako fašistickou stranu a předseda Ústavního soudu Rychetský říká, že postoje Okamury jsou neonacistické…
Od vzorů k pavzorům
Pelikán o Ondráčkovi: "Nevím, kdo pro něj hlasoval, ale jsem z toho smutný, pro mě to byl nepřijatelný kandidát." Že si mlátičku zvolí komunisté? O. k. Od minulosti se nedokázali oddělit. Loni ve volbách propadli, ale Babiš, exkomunista a exagent StB, jim dal váhu. Že se komunisté spojí s okamurovci (opakuji: podle Pelikána fašistická strana, podle Rychetského hnutí neonacisty), to je novum. Komunisté bojovali proti fašistům. Dnes to už neplatí, dnes neplatí nic.
Mlátičku z Palachova týdne, jež nelituje, že byla mlátičkou, podporuje "moderní" ANO. Divné, nové, nebezpečné. Ta novost zřejmě tkví v tom, že je jim všecko jedno, nevyznávají žádné hodnoty, jde jen o ovládnutí Česka. Klidně s fašouny, klidně s komouši a mlátičkami. Zároveň to ANO, SPD a KSČM dělají s podporou svých voličů, vědí, že je tím nenaštvou, kvůli Ondráčkovi je nejspíš neztratí.
Česká společnost se změnila. Po roce 1989 v ní několik let vládl konsenzus a ideály svobody a demokracie, ideály opačné, než vyznává KSČM, SPD a část ANO. To se změnilo, volby do sněmovny i na Hrad ukazují: idea svobody je fuč.
Ne, že by většina chtěla zpátky totalitu, ale ideály už nikdo nepěstuje, lidi jako Havel, Pithart, Ruml, disidenti z dob komunismu zmizeli. Občas se ozve exchartista Rychetský zděšený vývojem v Česku, toť vše. Chybí spojující politický vzor, osobnost, jež by nás natáčela ke svobodě.
Veřejný prostor opanoval Zeman a Babiš. Zeman pracuje pro sebe a pro Rusko, Babiš pro sebe. Ideály nemají, oba populisté, oba hlavní české vzory. Zeman podporuje okamurovce a komunisty. Demokracie? Ha ha ha. Babiš podporuje Zemana a kooperuje s SPD a KSČM. Vzory "ujely", svezly se, zasely rozdělení, nesnášenlivost, nenávist. Vzory už nejsou vzory, staly se z nich pavzory.
Inteligentní národ? Kde?
Většinová společnost jim to zatím dovoluje. Babišovi to navíc dovoluje jeho partaj. Pelikán občas zahrozí demisí, jako když pes přivázaný u boudy unaveně štěkne. Hnutí ANO je destruktivně jednotné a otrocky poslušné, dělá, co pánovi na očích vidí.
Z většinové společnosti byly za 28 let od revoluce jak plevel vytrhány ideály (lví podíl má Klaus senior). Historická paměť není pěstována, školy zanedbávají moderní dějiny, Ústav pro studium totalitních režimů byl už dříve ovládnut sociální demokracií, která chtěla kooperovat s komunisty a potřebovala umlčet minulost.
Česko zlenivělo, navyklo si, že lež má stejnou hodnotu jako pravda, od pravdy se náhle těžko odlišuje. Barrandov udělá pořad o České televizi, sype jednu lež a dezinformaci za druhou a nic se neděje, už je to skoro normální.
Lidé zlenivěli, nepídí se po pravdě, po realitě, sdílejí masivně lži na sociálních sítích. Mladí málo chodí k volbám, běžně si pletou rok 1918 a 1948. Na moderní dějiny je ve škole málo času, doma se čumí na televizi, rodiče dětem o minulosti zřejmě moc nevypráví, ostatně co by jim asi tak říkali? Jak jsme se báli? Jak jsme byli v ROH, v KSČ, jak jsme hlasovali pro komunisty ve volbách? Jak jsme navenek poslouchali, kývali a v hospodách pilně nadávali? S tímhle se obvykle moc nechlubíte.
Máme svobodu, ale levnou, nic nestojí, nevážíme si jí, nadáváme na ni. Co vnímáme? Že se máme hůř než Němci, proto na Němce (na Merkelovou) nadáváme. Nadávat umíme perfektně a na nadávání slyšíme, to je jeden z důvodů, proč slaví úspěch Babiš a Zeman. Umějí nadávat na druhé, na dobu, na systém.
Považujeme se za inteligentní národ. Jenomže základním atributem inteligence je schopnost poučit se z minulosti, neopakovat chyby. My je opakujeme, odpadáme od demokracie. Inteligentní společnost? Kde? Inteligentní sněmovna? S mlátičkou z Palachova týdne Ondráčkem, Okamurou, Filipem a Kotenem? Kde? Inteligentní vláda s trestně stíhaným agentem StB Babišem v čele? Kde?
Převládá lhostejnost k tomu nejpodstatnějšímu, k pravdě. Pravda je pod drnem. Pokud nevystřízlivíme, neprobudíme se, czexit bude to nejmenší, co nás potká. Volba Ondráčka je zatím "jen" 1989exit.
