Po slovech Donalda Trumpa na summitu v Helsinkách se svět otřásal děsem. Americký prezident popřel práci svých vlastních tajných služeb, následně popřel sám sebe. Důležitější než klasický trumpovský spektákl je ale práce speciálního vyšetřovatele Robert Muellera a ještě o něco víc to, co s ruským vměšováním (ne)dělají američtí politici.
Už od chvíle, kdy se poprvé vyjevilo, že ruské tajné služby měly hacknout centrálu amerických demokratů, jsem byl skeptický k tomu, jak moc tento fakt ovlivnil výsledek prezidentských voleb, které vynesly Trumpa do Bílého domu. V alarmistických článcích popisujících způsoby, jakými se Rusko mělo pokusit volby ovlivnit, jste se nejčastěji dočetli například o Rusy zaplacených facebookových reklamách.
Měly prý štěpit americké voličstvo, zasévat chaos, podrývat důvěru v demokracii a snížit volební účast. Vůbec nepochybuji o tom, že se Rusko nějakým způsobem výsledek voleb ovlivnit pokusilo. Opravdu ale k vítězství někoho tak neoblíbeného, jako je Donald Trump, stačilo tak málo? Skutečně stačilo k pádu americké demokracie - s trochou nadsázky - několik reklam propagujících kandidátku zelených Jill Stein nebo hnutí Black Lives Matter?
Zjednodušující narativ úplně pomíjí, že je tu celá řada čistě domácích faktorů, které miliardáři pomohly k vítězství. Jednak nedostatky samotné Hillary Clintonové a namyšlenost její kampaně, jednak charakteristiky amerického volebního systému, který umožnil Trumpovi vyhrát s menším celkovým počtem hlasů: mechanismus, u kterého demokraté doufali, že bude naopak fungovat ve prospěch jejich kandidátky. A dále historický rozvrat obou dominantních stran, kterého byl Donald Trump schopen využít ve svůj prospěch.
Republikáni se nebyli schopni vypořádat s dynamikou čím dál tím pravicovější rétoriky; tedy hry, kterou Trump dokázal hrát lépe než oni. Demokraté i přes snahu levicového křídla strany nezastavili několik dekád trvající odliv přízně pracujících Američanů a předložili tak Trumpovi masy nespokojených bývalých voličů na stříbrném podnose - byť je čím dál jasnější, že Trump jim toho na oplátku příliš nenabídne.
Podle nedávného průzkumu agentury Gallup je téma ruského vměšování klíčové přinejlepším pro jedno procento Američanů. To ale neznamená, že je irelevantní. Od toho, aby se Američané vypořádali s tím, co se v roce 2016 odehrálo, je tu vyšetřování Roberta Muellera. Ten v pátek 13. července oficiálně obvinil dvanáct Rusů, údajně agentů GRU, z hacknutí demokratů a snahy ovlivnit volby. Je naprosto nepředstavitelné, že by Rusko své agenty vydalo do rukou americké spravedlnosti. Důležitý je podrobný popis činnosti agentů, který dokládá, jak je Muellerovo vyšetřování důkladné.
V dokumentu jsou zmínění dva zatím nejmenovaní američtí občané, kterých se vyšetřování pravděpodobně ještě dotkne. Jedním je jakýsi kandidát (či kandidátka) v tehdejších volbách do Kongresu, který měl ruské agenty žádat o materiály týkající se jeho protikandidáta - možná aniž by věděl, že komunikuje s Rusy. Druhý Američan, který je podle dokumentu ve vyšetřování zmíněný, je prý člověk blízký Trumpově kampani. Mohl by to teoreticky být libertariánský bonviván, konspirátor a celoživotní špinavec Roger Stone.
Otázkou zůstává, co udělat s budoucími volbami. Federální kongres letos poskytl státům přes 380 milionů na to, aby zabezpečily své volební systémy proti hackerům. Většina nabídnuté finance zatím moc nevyužila. Místní zastupitelé z Indiany, Kansasu, Nebrasky a Texasu si stěžují, že poskytnuté peníze na celostátní výměnu hlasovacích zařízení nestačí.
Několik senátorů z obou stran v čele s republikánem Jamesem Lankfordem navrhuje reformu volebního zákona. Plán s názvem Secure Elections Act doporučuje zbavit se všech metod hlasování, které neoperují s fyzickými hlasovacími lístky. Ty totiž umožňují jednoduché přepočítání hlasů. "Jde o základní bezpečnosti. Pokud státy neupraví své metody, ztratí se důvěra v demokratický proces. Poslední věc, co byste chtěli, je těsný výsledek voleb a nevědomí o tom, co se vlastně stalo," řekl Lankford pro MSNBC. Zákon však zatím kongresem neprošel.
"Americká vláda toho v posledních letech udělala v reakci na kybernetické útoky překvapivě málo," píše ve skvělém komentáři na webu Lawfare Jack Goldsmith, který sloužil v kanceláři generálního prokurátora během administrativy George W. Bushe. V textu neupozorňuje pouze na nedostatek technického zabezpečení v reakci na fiasko voleb 2016, ale také na chabou reakci na politickém poli. Poukazuje na oslabenou pozici USA při odsuzování ruského vměšování.
"Myslím, že neschopnost Spojených států pohlédnout do zrcadla je součástí problému. Je to těžké a bolestivé to říkat ve stejný den, co náš prezident bok po boku Putina zdiskreditoval americké zpravodajské služby, a řekl, že za bídné ruskoamerické vztahy ‚neseme kus viny všichni‘," přiznává Goldsmith. "Faktem ale zůstává, že vláda Spojených státu se dopouští velmi podobného chování, jakým nám Rusové tolik ublížili," upozorňuje.
Ani návrat k papírovým hlasovacím lístkům by nutně vše nevyřešil. Potenciální metody ovlivnění výsledků voleb jsou různé. "Mazání nebo pozměnění registrů voličů nemuselo jenom zabránit některým lidem v tom, aby hlasovali. Mohlo také způsobit peklo v podobě nesnesitelně dlouhých front na hlasovacích místech, kvůli kterým mohli někteří voliči odejít, aniž by odvolili," píše Will Bunch na stránkách deníku Philadelphia Inquirer. Bunch však pro jistotu poukazuje na to, že zatím nebylo prokázáno, že by se cokoliv takového stalo.
Nápad s narušením registru voličů je zajímavý v kombinaci s daty, která mohli ruští hackeři ukrást z počítačů výboru Demokratické strany. Pokud by útoky na registry zaměřili na okrsky se silnou předpokládanou podporou pro Hillary Clintonovou. Na rozdíl od upravení finálního výsledku v daném okrsku by se takový hack a jeho vliv na výsledek voleb dokazoval jen velmi těžko.
Do podzimních voleb do Kongresu zbývá jen něco málo přes tři měsíce. Je velmi nepravděpodobné, že se Spojeným státům do té doby podaří vyřešit i ty méně náročné, technologické problém, které integritu voleb ohrožují. Ať už volby skončí jakkoliv, dočkáme se další vlny hlasitého stěžování poražených na nedůvěryhodnost výsledku? Federální i místní zákonodárci toho za necelé dva roky udělali pramálo, aby odradili nebo zabránili dalšímu vměšování. Za hrozivé výhledy na listopadové volby si tak částečně mohou sami.
