Čtyři roky. Já v politice nechci být déle, už jsem jí obětoval šest let svého života. - Říkáte, že byste po čtyřech letech premiérování odešel z politiky a už se nevrátil? - Ano, rád bych. Vždyť by mi v té době bylo 67 let. Taky bych chtěl mít chvíli normální život, věnovat se rodině i firmě.
Tak pravil Andrej Babiš v rozhovoru pro deník Právo ze 7. října 2017. Čili Babišovi už běží čas: pokud by premiérem zůstal, má na své plány čtyři roky minus týden.
S vědomím faktoru času je dobré číst nejen jeho volební publikaci O čem sním… (horizont 2035), ale hlavně programové prohlášení jednobarevné vlády (horizont 2021). Nejen v tom prvním, ale i v druhém dokumentu by se našly věci, které přesahují časovou kompetenci Babišovy ohlášené politické kariéry.
Viz nápad vybudovat v Praze novou vládní čtvrť. Je možné, že v tomto volebním období by se na její stavbě ještě ani nekoplo, natož aby vznikla a začala fungovat. Ale Babiš má plán a vláda má program - který ovšem odkáže někomu jinému.
Jak je asi celá věc propracovaná, naznačuje "detail": Před rokem Andrej Babiš říkal, že vládní město bude v Letňanech, teď má pro změnu vzniknout v Holešovicích. Jako by Praha byla stavebnice na hraní.
Je otázka, jestli výstavba vládní čtvrti vůbec do programu menšinové vlády patří. Babiš říká, že se inspiroval u Emmanuela Macrona - je to možné, ale jeho volební mandát, takže i mandát stavět, je přece silnější.
Premiér by měl k tak ambicióznímu investorskému záměru přistupovat s pokorou. Důkladně ho konzultovat s politiky z jiných stran, protože těch se to zaručeně jednoho dne bude týkat. Vyjednávat s komunální reprezentací Prahy (což se podle Babiše děje a nastal pokrok). A především záměr předložit k veřejné diskusi - urbanistů, architektů, obyvatel Prahy. Postupovat maximálně transparentně a uvážlivě. Vždyť by šlo o aktivitu, která město i státní správu poznamená na desetiletí. (Není vyloučeno, že i v dobrém.)
V reálu nic takového nevidíme. Andrej Babiš klasicky "maká", předložil to jako jasnou věc, tohle chceme a bude líp, hotovo. Vládní čtvrť by prý znamenala obrovské synergie, Babiš mluví o úsporách za nájem, za vytápění, o nedostatku kancelářských ploch (ten tu snad bude na věky věků?) atd. Do historických budov, které ministerské úřady opustí, stěhuje muzea a galerie.
Jsou to jeho informace, komplexní studie (jedna by nestačila!) nebyly veřejnosti předloženy. Nejen studie výnosy/náklady, studie, jak by kulový blesk vypadal v praxi, ale především studie zabývající se tím, co by projekt udělal s Prahou. Možná existují, ale veřejná debata neprobíhá, k dispozici je jen Babišův bezvadnej nápad a programové prohlášení jeho vlády. Co na to primátorka Krnáčová, pražské instituce a politici, prakticky nevíme.
Andrej Babiš protestuje, když mu někdo vyčítá diktátorské moresy - může se ale zas tak moc divit? Demokracie staví komplikovaněji, takové obří veřejné projekty rozhodně, a je to tak správně. Žádné ric pic Babiš City.
Pokud by se věc měla brát opravdu vážně, je představitelné, že se o ní v Praze rozhodne v referendu. Vždyť by to byla taková menší olympiáda, s tím rozdílem, že ve městě zůstane napořád.
Jak se o vládní čtvrti přemýšlí, nechtěně ilustroval vicepremiér Richard Brabec poznámkou, že "do současnosti vždy zvítězila rezistence úředníků, kteří se stěhovat nechtějí". Jako by šlo o technologickou operaci a administrativní záležitost. Jako by hlavní bylo má dáti/dal a zmáknout ke stěhování rezistentní byrokraty. Stranou zůstává: tvář a život historického města, vliv na dopravu, vztah vládní zóny ke zbytku Prahy, hrozba ghetta, dopad na veřejný prostor, symbolický rozměr projektu (staré paláce přece také reprezentují své instituce, propůjčují jim význam, typickým příkladem je ministerstvo kultury).
Mimochodem, když jsme u těch synergií, nehledá se v Holešovicích i nějaký důstojný stánek pro prezidenta republiky?
