Luděk Navara Luděk Navara | Komentáře
16. 11. 2018 9:00

"Bez hranice bychom byli ničím." Železná opona v nás zůstává i po 30 letech

Že nás to (už naštěstí) nemusí zajímat? Velký omyl, totalita se znovu a znovu vrací.
Českoslovenští pohraničníci na Šumavě pozorují vzdušný prostor u železné opony, snímek z roku 1968.
Českoslovenští pohraničníci na Šumavě pozorují vzdušný prostor u železné opony, snímek z roku 1968. | Foto: ČTK

Je to německý film, ale taky trochu náš. Český. Slovenský i trochu maďarský či východoevropský vůbec. Tento týden měl u nás premiéru. Jmenuje se Balón, byl natočen podle skutečných událostí a ukazuje příběh dvou východoněmeckých rodin, které se rozhodly překonat v horkovzdušném balónu železnou oponu.

Tu, která dělila Německo i samotný Berlín, oddělovala Československo od zbytku Evropy a vedla od moře k moři napříč kontinentem.

Právě v těchto dnech si připomínáme její pád, který byl současně pádem totality ve východní Evropě. Je to už devětadvacet let: čas, kdy nevíme, jestli je to už součást dějepisu, nebo ještě naše (po)zapomenutá současnost. Ve vzpomínkách se už události rozmazávají a v učebnicích ještě důkladně zpracované nejsou. Film ale nabízí dobrý pohled na tu dobu, kterou bychom měli velmi dobře znát a chápat (a to i ti, kteří ji nezažili).

"Kým bychom byli bez hranice? Ona z nás dělá to, co jsme. Když respektují hranici, respektují i nás," zamýšlí se v Balonu důstojník východoněmecké tajné policie Stasi, uvažuje, proč vlastně není možné nechat hranice otevřené. Držet své poddané ve své moci - nenechat je svobodně se rozhodnout, to je zásadní princip. Je klíčem k pochopení každého z podobných režimů. Střežená hranice je tedy jejich součástí dodnes - od Severní Koreje po Kubu. A bývala taková i ta československá, od Aše po Bratislavu. Počty obětí na té "naší" se blíží ke třem stovkám, pohraničníků zemřelo ještě víc. Kolem dvou stovek z nich spáchalo sebevraždu, což samo o sobě je pozoruhodné a smutné číslo.

Je důležité si železnou oponu připomínat, protože byla právě tím místem, kde se režim, který jindy mohl na první pohled vypadat i relativně mírumilovně, projevoval ve své děsivé podstatě.

A film Balón to ukazuje velmi dobře: lidé si dávali pozor na každou větu, kterou vyslovili. A když si svá slova uhlídali, žili si navzdory strachu docela obyčejně, třeba i spokojeně. Museli ovšem vzdávat úctu režimu a počítat s tím, že se na druhou stranu hranice třeba nikdy v životě nepodívají. I kdyby to bylo jen pár kilometrů.

"S pravdou je to někdy v naší zemi komplikovaný. Nesmí se jen tak říkat." Tak ve filmu rodiče mluví s malým synem, který zjistil, že mu doma pravdu odpírají. Už od malička se totiž lidé v totalitě dostávali do situací, které zásadně ovlivňovaly jejich přemýšlení, a to ovlivnění u mnoha z nich dodnes nevymizelo. A možná ani nemohlo: necelých třicet let je na to nejspíš pořád málo.

Film ovšem ukazuje především něco jiného: že šikovností a odvahou se dá každá překážka překonat a nad obrovskou silou vojáků i techniky je možné zvítězit. Že touha po svobodě je velkým motorem lidského důmyslu a snažení. Ve skutečnosti příběh Balónu inspiroval hned několik následníků v bývalém Československu. Robertu Hutyrovi a jeho rodině se úlet balonem z Československa do sousedního Rakouska podařil… Několika dalším už ne.

Můžete dnes říct, že je to všechno dávno, že je to opravdu jen pro ty učitele dějepisu a historiky. Že jinak nás to (už naštěstí) nemusí zajímat. Je to velký omyl, protože totalita se znovu a znovu vrací. Nikdy si před ní nebudeme jistí, pokud nebudeme dobře znát a chápat, jak funguje a jak (snadno) se svoboda ztrácí.

Navíc tvrzení, že se jedná o více či méně dávnou minulost, tak úplně neplatí - symboly té stejné totality, které se objevují ve filmu, dodnes třeba v jedné velké zemi na východě úplně nezmizely. A nejde jen o symboly, ale také některé metody a způsoby uvažování, které ty symboly provázely.

Takže je třeba mít se na pozoru: to je klíčový vzkaz toho filmu. Popisuje svět, ve kterém se rodiče bojí mluvit před svými dětmi, sousedé před jinými sousedy a přítel před svou přítelkyní. Byli to obyčejní lidé v obyčejné zemi. Jako my. Nebo ne?

 

Právě se děje

před 49 minutami

Microsoft koupí za 19,7 miliardy dolarů firmu Nuance. Ta pomáhala vyrobit asistentku Siri pro Apple

Americký softwarový gigant Microsoft dnes potvrdil, že koupí společnost Nuance Communications, která se zabývá mimo jiné vývojem umělé inteligence a rozpoznávání řeči. Microsoft se snaží svou strategii přechodu ke cloudovým službám posílit i o odvětví zdravotnictví. Do hodnoty transakce 19,7 miliardy dolarů (430,3 miliardy korun) je zahrnut i čistý dluh.

Nuance asistovala společnosti Apple při spuštění osobního asistenta Siri a produkuje software, který se používá například v automobilovém průmyslu. Nuance i Microsoft nyní těží z rozmachu medicíny na dálku, neboť během pandemie covidu-19 se část styku s lékaři přesunula na internet. Produkty Nuance používá přes 55 procent amerických lékařů a 77 procent amerických nemocnic. 

Zdroj: ČTK
před 52 minutami

Stát zatím kompenzaci regionální dopravy nechystá, počká na stanovisko Evropské komise

Stát zatím kompenzace pro kraje za ztráty v regionální dopravě nechystá. Pro případná jednání s kraji o podpoře bude klíčový výsledek současných jednání s Evropskou komisí o kompenzacích pro železniční dopravce, pro které stát připravuje kompenzace až za 1,5 miliardy korun.

Pokud komise dotace pro dopravce schválí, bude stát jednat s kraji. To se podle ministerstva dopravy dá očekávat na konci května. Sdělil to dnes řekl mluvčí ministerstva František Jemelka. Kraje v minulých dnech oznámily, že loni na jízdném z veřejné dopravy ztratily 3,7 miliardy korun, žádají proto o pomoc stát.

Zdroj: ČTK
Další zprávy