Zvláštní čas, zažíváme něco absolutně nového, neznámého, ohrožení, jaké jsme si ještě před rokem vůbec neuměli představit. Jaké by to bylo, kdybychom měli dobrého premiéra a dobrého prezidenta? Kdyby tyto role zastávali nikoliv supermani, ale prostě jen slušní, schopní, pokud možno empatičtí lidé. Zřejmě by byli obklopeni spolupracovníky, kteří by se jim podobali (jako ti dva dnešní vůdci, Andrej Babiš a Miloš Zeman, jsou obklopeni lidmi, které si vybrali a kteří se jim podobají).
Drsné je, jak si na ten současný státní úpadek zvykáme, jak nám to přijde už skoro samozřejmé, normální. Blábolící, těžko srozumitelný premiér, který měl před třemi roky heslo "Makat a neblábolit" a který se nedokáže omluvit, když neprávem obviní občana. A prezident, který sice stále ještě umí formulovat, ale neříká už vůbec nic, jen přežívá v nejvyšší funkci. Omluvit se taky nedokáže.
Dokonalou ukázkou českého úpadku se stalo video ze jmenování nového ministra zdravotnictví Romana Prymuly, které Hrad zveřejnil na svých facebookových stránkách. Něco takového se vidí opravdu málokdy, v jiné západní zemi (jsme-li ještě západní zemí) asi nikdy. Na videu sedí nový ministr Prymula u stolku s "hlavou státu". Zeman je opásán po zranění a operaci ruky, sedí poněkud zhroucený v křesle, má jen košili, ani sako mu nepřehodili. Vzadu stráž s prezidentskou standartou a českou vlajkou plus dva lidé, jeden z nich je kancléř Mynář.
Zřejmě jde o video točené z mobilu, ozývá se hlučný šum, jakési podivné syčení, jako když se někdo dusí či co, Mynáře je velmi špatně slyšet, celé to působí jako parodie na významnost, na událost. Zeman vyhlíží velmi špatně (poslední dobou běžné), ztěžka čemusi kývá, občas se rozhlédne, jako by zjišťoval, kde se nachází.
Když Mynář dočte, Prymula se zvedne, Zeman sedí, předá mu jmenovací listiny a pak vyčerpaně udeří hlavou o opěradlo křesla. Následují podpisy, mluví Zeman, jemuž sice je rozumět, ale jako už dlouho neřekne nic. Nedovede "si představit nikoho kompetentnějšího, který by stál v čele boje proti druhé vlně pandemie". Mluví ztěžka. Všichni mají roušky (děkujeme).
To video je tak mizerné, jak mizerný je dnes celý Hrad. Jejich šéf (myslím Zemana) jim nestojí za to, aby to nechali natočit někoho kompetentního (potupný záznam pořídil zřejmě mluvčí Ovčáček a nese honosný nadpis "Záznam jmenování Romana Prymuly ministrem zdravotnictví České republiky, OVTV, Zámek Lány, pondělí 21. září 2020").
Nejde jen o bídné video a o to, že ho klidně zveřejnili. Jde o to, že na stránkách Hradu najdete jiná, velmi profesionální videa pod hlavičkou "Vyvracíme dezinformace". Týkají se především činností kancléře Mynáře a jeho lidí. Z porovnání plyne několik věcí, třeba ta, že Zemana už zjevně neberou vážně, kdežto vyvracení faktů o Mynářovi a spol. berou ze všeho nejvážněji. Role se tam obrátily. Lidé si myslí, že Hrad řídí přímo volený prezident, leč viditelně jde o omyl.
Babiš se chce semknout, ale omluvit se neumí
Jiné je to s Babišem. Tento pán není funkcí svých spolupracovníků, právě naopak, ale jeho vystupování a jednání je stejně úpadkové. Promluví k národu, a vy máte chuť od obrazovky utéct, ta směs alibismu (lid nechtěl roušky) a neprofesionality okolo koronaviru děsí i odpuzuje.
Babiš svůj slaboučký nikoliv covidový, ale předvolební projev končil slovy: "Pojďme se znovu semknout." Jak se chce s lidmi semknout člověk, který nařkne občana tohoto státu, že proti němu demonstruje za peníze, tedy ne z přesvědčení, ale v žoldu, ukáže se, že to je sprostá lež, ale on se nedokáže omluvit? Soudí se dál a dál, aby se omlouvat nemusel. Jaképak semknutí? (Přesně to samé dělá Zeman, za něj se ovšem musí omlouvat stát, ministerstvo financí, což je také ukázka hlubokého úpadku systému, ve kterém žijeme.)
Babiš už v roce 2018 veřejně tvrdil, že občané proti němu protestující jsou "stále stejní lidi", neumí si prý představit, že by někdo protestoval 16 hodin, "nějaká motivace tam bude" (TV Nova, ČT, pořad 168 hodin). V TV Barrandov řekl, že lidé, co na něj pískali, byli zaplacení a že jde o politické odpůrce na objednávku.
Jana Filipová, jež proti němu demonstrovala 11. července 2018, podala na předsedu vlády žalobu: "Nelíbí se mi, aby premiér veřejně dehonestoval určitou část obyvatelstva, naprosto lživě nás nařkl a podporoval fake news mezi lidmi." První kolo u soudu vyhrála, Babiš však verdikt nepřijal a odvolal se. Úpadek země i funkce šíří dál.
Ve druhé instanci rozhodl středočeský krajský soud, odvolací senát v čele s předsedkyní Hanou Lojkáskovou. Babišovo odvolání, podle kterého výroky nebyly způsobilé zasáhnout do práv Filipové, uznal. Žena prý nepředložila důkazy, že jí byla způsobena újma. Babiš prý "hovořil o skupině lidí, která proti němu protestuje již rok a půl, účastní se všech mítinků, a byla dokonce na jeho svatbě," řekla Lojkásková. A žena si podle ní satisfakci zjednala sama, když opakovaně vyvracela Babišova tvrzení v médiích.
Opět důkaz úpadku, který má na svědomí premiér. Úpadek soudního vidění situace. Nejmocnější muž země o vás veřejně lže, vy jako prostý občan to vyvracíte, a tím jste prý již dosáhli spravedlnosti. Jinými slovy: premiér smí lhát o občanech a omluvit se jim nemusí. Jana Filipová je výjimečná tím, že si na tohle nechce zvykat. Po verdiktu minulý týden řekla, že proti pravomocnému rozsudku podá dovolání k Nejvyššímu soudu.
My bychom se měli bránit pocitu, že mít úpadkového premiéra a prezidenta je normální. Není. Zůstaňme s ním raději nesemknutí. Existují přece politici slušní a neúpadkoví. (Když se objeví, zíráme s otevřenými ústy.) V poslední době se jako neúpadkový ukázal šéf Senátu Miloš Vystrčil. A reakce? Oba nejvyšší úpadkáři na něj ihned začali útočit.
