Na Velikonoční pondělí přiletěl do Prahy Si Ťin-pching, prezident Číny a generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Číny. Vrchol zemanovsko-zaorálkovsko-sobotkovské zahraniční politiky. Tito tři lidé mohou za „delete“ politiky Václava Havla, restart české vnější politiky a klanění se komunistické Číně.
Vlezli jsme Číně do zadní části těla podobně, jako kdysi Sovětskému svazu. Svědčí o tom tyátr, který doprovází přílet Si Ťin-pchinga do Česka. Třídu, jež v Praze vede k letišti, zdobí na reklamních plochách soukromé firmy čínské vlajky. Skupinka Číňanů si na konec března zabrala prostranství před orlojem, Úřadem vlády, libeňskou O2 arenou, Rudolfinem nebo čínskou ambasádou.
Kdo vlastně s otočkou k Číně souhlasí? Kolik lidí? Šel s tím do voleb Bohuslav Sobotka, nebo Andrej Babiš? Vyvřelo to z nějaké české hlubší potřeby? Návrat k totalitě? Nekritická poklona komunistickému režimu? Odklon, úprk od politiky lidských práv? O to se jedná.
V posledních dnech byl v Praze naštěstí vidět také nesouhlas s česko-čínskou politikou. Kdosi potřísnil čínské vlajky na kandelábrech. Okamžitě se ozvaly hlasy, že jde o „poškozování cizí věci“, což zákon zakazuje.
Co ten protest znamenal? Šlo o poškozování cizí věci? Pokud jen tupě, bez rozmyslu papouškujete znění zákona, pak ano. Pokud ale vnímáte, co skutečně znamená právo, pak jistě ne.
Čínská vlajka masivně se vyskytující na Evropské třídě vedoucí k letišti, to je symbol. Symbol komunistické Číny, která porušuje lidská práva, kde neexistuje svoboda projevu, kde jsou pronásledováni, zavírání a biti členové opozice. O zotročení Tibetu ani nemluvě.
Pakliže někdo poškodí čínskou vlajku jako symbol nedemokracie, nesvobody, útlaku, komunismu, který je u nás prohlášen za zločinný režim stejně jako fašismus, pak je to především akt svobody, který osobně plně podporuji. Jde o výraz podpory pronásledovaných Číňanů a o výraz odporu k člověku, který čínskou represi řídí.
Nebo jinak: byl tak vysloven odpor vůči propagaci režimu potlačujícího lidská práva a svobody. Tento akt má jistě vyšší hodnotu než pouhé „poškozování cizí věci“.
Stejné je to s výměnou čínských vlajek za tibetské. V pondělí několik aktivistů vylezlo na sloupy na Evropské třídě, sundali čínské vlajky a nahradili je tibetskými. To se nelíbilo Číňanům, kteří přišli vítat Si Ťin-pchinga, a následovala potyčka, do níž se krom aktivistů zamíchali taky kolemjdoucí koledníci (Velikonoční pondělí).
Zasáhla policie. „Na policejních služebnách v této souvislosti skončilo celkem 12 osob pro podezření z přestupkového jednání,“ sdělila mluvčí pražské policie Andrea Zoulová.
Ti lidé, kteří vyvěšovali tibetské vlajky místo čínských, tak činili za nás, tedy za svobodomyslné české občany. Za ty, kteří nehodlají kývat na tezi, že jde jen o ekonomiku, o kšeft, jen o to, poklonit se Číně a nechat ji, ať si u nás dělá, co chce. Jsme Česká republika, nikoli Čínská lidová republika, ČR, ne ČLR. A nikdy ČLR nebudeme.
Těsně před příletem Si Ťin-Pchinga do Prahy pohovořil Miloš Zeman v čínské televizi CCTV News. „Byly velmi špatné vztahy mezi Čínou a bývalou vládou České republiky. Zdůrazňuji bývalou vládou České republiky. Protože tato vláda byla velmi submisivní pod tlakem Spojených států a Evropské unie,“ pravil nikoli prezident ČLR, ale ČR.
O přešupačené, dehavlované, důrazu na lidská práva zbavené české zahraniční politice řekl: „Teď jsme zase nezávislou zemí a tvorba zahraniční politiky je založená na našich vlastních zájmech. Na národních zájmech. Nevměšujeme se do vnitřních záležitostí jakékoliv jiné země.“
Zeman už přestal hrát divadýlko. Už zcela veřejně ukazuje, kým je. Nesnáší EU, nesnáší USA, Západ. Podvedl své voliče, před kterými se vydával za Neklause, tedy za člověka Bruselu. Prohlásit, že minulá vláda (navíc jde o omyl, minulá vláda byla Rusnokova, tedy jeho, on však myslel kabinet Petra Nečase) byla „velmi submisivní pod tlakem Spojených států a Evropské unie“, to zní vlastizrádně.
Protože my jsme Evropská unie. A Zeman, jak vidíme, s tím nesouhlasí. Odmítá, že jsme členy osmadvacítky. A Spojené státy jsou naším klíčovým bezpečnostním spojencem. Jsme členskou zemí Severoatlantické aliance, NATO.
O jakém „tlaku“ Zeman mluví? Jak na nás EU tlačila? Tím, že uznává lidská práva? A jak tlačily Spojené státy? Vzpomínáte na naše žebrácké příspěvky do pokladny NATO? Vezeme se, jsme cosi jako černí pasažéři (až na světlé výjimky).
A naše národní zájmy, „nevměšování“ a nezávislost? Jsme malá zemička. Proti Číně nic. Proti Rusku nic. Klást důraz na lidská práva je v našem bytostném zájmu. My, malí, závislí, je nesmírně potřebujeme. Nejde jen o Tibet, ale i o nás. Osud Tibetu byl dlouho naším osudem. Dvakrát za sebou okupovaná, zotročovaná země.
Svoboda a dodržování lidských práv, to je náš klíčový, neprodejný, nesměnitelný zájem. Každý, byť je to prezident, kdo toto popírá, je vlastizrádce.
Jak tedy jednat s Čínou? A jednat s ní vůbec? Ale ano, ovšem svobodně. S důrazem na lidská práva. Obchod možný je, ale prezident, premiér a šéfdiplomat mají vždy znovu a veřejně opakovat, že žádáme, aby ČLR dodržovala lidská práva. My přece víme, co způsobí jejich nedodržování. Jak przní jednotlivce i celý národ na generace dopředu.
Není pravda, že jsme byli submisivní vůči USA a sami vůči sobě (EU). Pravdou je, že začínáme být submisivní, poddaní, podlézaví, servilní vůči komunistické Číně. Zrazujeme tím sami sebe a dvanáct aktivistů s tibetskou vlajkou na kandelábrech to bohužel nezachrání.
