Rébus: lidem se daří dobře, ekonomika šlape, Česko má nejnižší nezaměstnanost v unii, rekordní počet neobsazených volných míst (na jedno volné připadá 1,8 uchazeče o práci). Platy mírně rostou, lidé jezdí po světě, teror se nám vyhýbá. Skoro ráj. Ale vládní ČSSD má polovinu voličských preferencí, jež získala ve volbách 2013. Proč?
Česku se daří dlouho dobře. Kolem nás se to vaří, ale doma v podstatě klid (občas padne vláda, ale to není zas až tak nic zvláštního). Zároveň se však mění okolní svět, nejen Evropa zažívá rozbouřenou dobu, lidé jsou plni obav a strachu, hledají jednoduchost, jasnost, vůdce, oporu, jistotu, i když to bude jistota á la Trump.
Na otázku, proč by sociální demokracii volilo tak málo lidí (zatím nejnižší odhad činil jen desetinu voličů!), existuje prostá odpověď: nemá lídra. Chybí jí postava, k níž lidé vzhlížejí, jíž věří. Kdysi to pro oranžové a jejich voliče býval Miloš Zeman, ale i Jiří Paroubek. Dnes lídr chybí.
Bohuslav Sobotka jím není. Nechápe dobu, v níž premiéruje a vede ČSSD, neumí být jednoduchý jak vačka a srozumitelný jak chleba s máslem. Neumí budit emoce, což je dnes, bohužel, základem politiky. Není pevný, není jasný, i když se snažíte (a proč by se volič měl nějak extra snažit?), nerozumíte mu. Pochopitelný je jen tehdy, když bojuje sám o sebe a za sebe, to pak každý vidí a chápe, oč mu jde.
Sobotka je premiér, hlavní politik země. V reálu to tak ovšem nevypadá. Hraje si s ním prezident a do role vůdce země se pasoval Andrej Babiš. Ten umí všecko to, co neumí Sobotka, v klidu luxuje levicové voliče. Ne snad proto, že by byl levicový (Babiš není ani levý, ani pravý, ani středový), ale proto, že části voličů poskytuje pocit lídrovství.
Když máte za zády tak mazaného politika, musíte dělat jasnou politiku, sázet to lidem v krátkých větách, mít dvě tři, a ty do zblbnutí všude opakovat. Nic však není Sobotkovi vzdálenější. Odvolal Babiše z vlády. Jasně že měl pravdu, jasně že Babiš se svým megastřetem zájmů neměl ve vládě co dělat… ale proč ho tam tedy bral?
Babiš jako bumerang
Sestřelení Babiše byl pro masu nesrozumitelný kousek. Sobotka to s ním táhl skoro celé volební období, dokonce, světe, zboř se, mu pustil klíčové ministerstvo financí (slabým se jevil hned od začátku vládnutí).
Odvolání Babiše se obrací proti Sobotkovi, všecko, co exministrovi financí vyčítá, se jako bumerang vrací na hlavu premiéra; to on přece dopustil, že bývalý majitel Agrofertu nejen seděl ve vládě, ale jako by ji i řídil, jako by byl jejím mluvčím, jejím Ovčáčkem.
Úspěchy levicové vlády sociální demokracii buď nepomohly, nebo jí dokonce uškodily, protože si je levou zadní, drze, leč mistrovsky, přisvojil opět "ten zlej Babiš", jako by to byl on, kdo řídí vládu, a zbytek mu celou dobu jen házel klacky pod nohy.
Se Sobotkovým nelídrovstvím se pojí neodvaha; odvážným se jeví, jen když zachraňuje sám sebe. Pokud Andreje Babiše neodvolal už loni v březnu, po jeho lhaní okolo Čapího hnízda, volič to teď už nevezme. Chápe to jinak, třeba jako závist a pokus zachránit si krk, jenže to ho nedojme.
Boj s Babišem se přitom táhne déle než rok, Sobotka se v něm takticky neopatrně postavil na stranu Miroslava Kalouska (TOP 09) a Petra Fialy (ODS), nešlo to jinak, oni byli hlavní antibabišovci. Babiš toho bleskově využil: Sobotka se spojil s Kalouskem proti mně!
Všimněme si jedné významné "drobnosti", která stav ČSSD dokonale ilustruje: podle analýz voličské podpory kroky premiéra Sobotky při vládní krizi ocenili mnohem víc příznivci ODS a TOP 09 než ČSSD…
Nejednoznačný postoj sociální demokracie předvádí nejen vůči Babišovi (koaliční partner a úhlavní nepřítel, no spolkněte to), ale i vůči Zemanovi. Tady pozorovatel opět neví: chtějí ho, odmítají, milují, nenávidí? Sobotka se poslední dobou staví proti podpoře Zemana, ale místopředseda Birke lavíruje a neví. Absurdní.
Permanentně rozhádaní
Další vada na kráse: ČSSD je permanentně, celé roky rozhádaná partaj, neustále se to tam rve, mydlí, viz nyní, krátce před volbami, táhlý malér v jižních Čechách, to je k nesnesení a zase pro jednoduchého voliče nepochopitelné, čte to jako: Jiří Zimola je vítěz voleb v kraji, ale oni ho zaříznou.
Sociální demokracie nepotřebuje opozici, ona je si sama opozicí, vystačí si, požírá se, ničí s chutí. Tohle Sobotka ani místopředsedové partaje neubrzdili.
Na koho ČSSD vlastně cílí? Na staré? Na mladé? Na liberály? Na nacionalisty? Lámete si s tím hlavu, leč odpověď nenajdete, jako by strana cílila na tyto všechny a na nikoho zároveň. Někdy tak, jindy jinak, jednou se Sobotka ve Washingtonu klaní Havlovi, liberál plesá, podruhé kývá Chovancovi na jeho samopalové nápady, pravý opak.
První místopředseda Milan Chovanec v lidech pěstuje strach, takhle chápe roli ministra vnitra, chová se jak pokrevní bratr Okamury či Konvičky, kliďánko by to mohl táhnout s nimi, zatímco Sobotka se pokouší hrát si na eurolídra (který ale neumí anglicky dost na to, aby si s ostatními eurošéfíky popovídal).
ČSSD sklouzává do postoje "proti všemu", proti Babišovi, část proti Zemanovi, proti unii, Rusku atd. atd. Paradox: jsou proti, ale nejsou pro mladé, stejně jako nenabízejí dost pro staré levičáky.
Jiří Dienstbier měl oslovovat mladé, co míří doleva, "městské liberály", byl v tom jasný, čitelný, tak ho Sobotka odvolal z vlády a po "mladém Dienstbierovi", soupeři Zemana, už není ani vidu, ani slechu. Zapuzení tohoto politika de facto znamenalo odmítnutí rozvoje, modernizace strany, zrovna tak jako potupné podlézání Zemanovi, který ČSSD škodí a podporuje ANO.
Mezi kabrioletem, traktorem a náklaďákem
Podlézání Zemanovi ale bylo doprovázeno i občasným odporem vůči tomuto praturovi české politiky. Nepřehledná a neprodejná partaj. Volit ČSSD? Asi jako jít do prodejny aut, kde vám nabízejí něco mezi kabrioletem, traktorem a náklaďákem.
Aby bylo jasno, že ČSSD nerozumí době, v níž vládne Česku, Sobotka vystartuje s "geniálním" nápadem, že zvýší daně části střední třídy, tedy sníží platy těm, kteří u nás jakž takž vydělávají. (Babiš toho okamžitě využije a Sobotkův nápad změní v další populistický recept.)
Deset procent? To momentálně vypadá, že jako silná partaj ČSSD končí. Neumí marketing, nevíte, co a komu nabízí. Dnes se mnohem méně hraje na levici a pravici, je těžší cílit na voliče. Babiš jde po všech, bere levé, pravé, středaře, všechny.
V tom se mimochodem podobá sociální demokracii, ale je tu jeden gigantický rozdíl: šéf ANO je populista a "já strana", vystupuje jako spasitel, kterého mají volit zleva doprava. Zatímco ČSSD by měla být profilovanou levicovou stranou, která (jako to dělá její kolegyně vedle v Německu) drží své zásady, poskytuje voliči zcela jiný druh jistoty.
Babiš jako kolovrátek stále dokola mele o korupci (tam se mu vejde kdokoliv) a o tradičních stranách, proti čemuž ČSSD nenašla lék. Nenašla odvahu bránit "starou, tradiční demokracii", která přes všecky své vady lidem garantuje svobodu. Místo toho sociální demokracie potichu vzdává svoje hodnoty, solidaritu ("ani uprchlíka"), rozplizla se.
Další malér: antimafiánská policie ÚOOZ, útvar, který měl minimálně pověst, že jde politikům po krku, byl přes noc zničen Milanem Chovancem pod vedením bývalého estébáka. Obří chyba, kterou Babiš opět využil, spojil Sobotku s Kalouskem a Nečasem.
Tak můžeme pokračovat dál a dál. Když nový šéf financí za ANO Ivan Pilný řekne, že důchodci nedostanou penzi a budou muset makat, jezdit v parku se sekačkami, Sobotka nic, mlčí jak zařezaný, neumí využít velkých chyb soupeře. Snadno si dovedeme představit, jak by se takové chyby ujal Babiš, jak by ji dal svému soupeři sežrat. Oranžoví nic, jako by neměli marketingové poradce, jako by jim nešlo o důchodce.
A další porce oranžové neodvahy: strana se slabého Sobotku bála na svém volebním sjezdu v březnu vyměnit. Každý v tu dobu už věděl, že premiér není žádný lídr. Mohli alespoň zkusit postavit do voleb jiného předsedu, ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka třeba, když se těší v ČSSD velké oblibě, leč delegáti si netroufli zavedené věci měnit. Chyba.
Jak to změnit? Lék? Najít šéfa, mluvit jednoduše, holé věty, budit emoce, křičet My jsme vláda, My jsme zaměstnanost a vyšší důchody, My jsme úspěch. (Tohle všecko dělá Babiš, jenom místo My říká Já…) Nestydět se být tradiční stranou a držet své hodnoty, jako je solidarita (i ta mezinárodní).
