Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
13. 5. 2021 13:30

Jaká uhlíková stopa zůstává za Čechy? Ekologie jako kolektivní individualismus

U bohatších obyvatel se objevuje pocit, že je ekologové obviňují, chtějí jim něco vzít, ale nic jim za to nedávají. Někteří tíhnou k jakémusi new konzervatismu, který je antiekologický, eko-uvažování je považováno za nebezpečný „progresivismus“.
Kdo nelétá, ten jako by nežil.
Kdo nelétá, ten jako by nežil. | Foto: Aktuálně.cz

Pomaličku se posouváme dopředu, čím dál víc jsme ochotni vnímat, co se kolem nás děje. Horší to je s pochopením, že já osobně mohu situaci měnit, že záleží na mém chování, na mé životosprávě, životním stylu. Server iRozhlas nedávno zveřejnil text Uhlíkovou stopu bohatých navyšuje cestování, chudých vytápění. Spočítejte si tu svoji, který popisuje, jak jednotlivé české společenské třídy ovlivňují emise CO2, tedy jak přispíváme ke klimatické změně.

Výzkum Rozděleni klimatem, jak Češi a Češky vytvářejí svoji uhlíkovou stopu spotřebou elektřiny, vytápěním, dopravou a spotřebou jídla, provedli pro Český Rozhlas sociologové z agentur PAQ Research, STEM a CVVM. Probíhal na stejném vzorku respondentů jako předloňský výzkum struktury české společnosti Rozděleni svobodou, odkud je převzato rozdělení do tříd.

Nejdřív se dozvíme neradostné zjištění, že ač jsme menší stát, v roce 2017 jsme produkovali páté nejvyšší emise skleníkových plynů v Evropské unii a dvacáté na světě. "Přibližně polovina z tohoto čísla leží mimo přímý vliv jednotlivců, tvoří ji emise z průmyslu, pracovišť a dalších oblastí, které výzkum nezkoumal." Popsal však to, co my sami můžeme ovlivnit "svým spotřebním chováním a životním stylem".

Opravdu jsme se posunuli vpřed: 85 procent dotázaných ví, že se klima mění. Méně, už jen 63 procent navrhuje začít s řešením hned, ale ani to není nijak málo. Jen jedna pětina zkoumaných si uvědomuje dopady klimatické změny přímo na Česko (mluví o suchu, umírání lesů a proměnách krajiny).

Zásadní poznatek výzkumu: nejvíc naše prostředí zatěžuje životní styl dvou nejlépe situovaných společenských tříd, "zajištěné střední třídy" (22 procent obyvatel ČR, vyznačují se vysokými příjmy i největším nahromaděným majetkem, žijí ve velkých městech, ale ještě častěji v příměstských satelitech, mají vysokou uhlíkovou stopu, na které se kromě energií a jídla podílí i cestování automobilem, méně pak létání) a "nastupující kosmopolitní třídy" (12 procent obyvatel ČR, žijí nejčastěji v Praze a v centrech velkých měst, často pracovníci v IT, ve finančnictví a specialisté v technických oborech, 41 procent z nich zastává v zaměstnání řídicí pozice, ze sledovaných tříd se nejvíce zajímají o životní prostředí a nejsilněji pociťují klimatickou změnu jako problém, jejich vysoká uhlíková stopa je ovlivněná létáním, automobilovou dopravou a jídlem).

Uhlíkovou stopu nižších společenských tříd zvyšuje energie a vytápění, a to zejména u "strádající třídy". "Patří do ní často chudší lidé žijící v nevyhovujících bytech a nezateplených domech, dále důchodci a předdůchodová generace, která často vytápí celý dům jen pro jednoho či dva lidi a často z nepříliš ekologických zdrojů," vysvětlil sociolog Daniel Prokop. Zároveň výzkum ukazuje, že "ani vyšší uhlíková stopa způsobená topením a spotřebou elektřiny ale není tak vysoká, aby dorovnala 'náskok' bohatších tříd způsobený cestováním".

Chci si za své peníze užít

Bohatí a bohatší si chtějí užívat svého majetku, proto víc ničí životní prostředí. Chudí zase nemají na to, aby se chovali ekologicky. Jejich možnosti ovlivnit svoji uhlíkovou stopu jsou značně omezené. Obrazně řečeno: topí v kamnech uhlím a na solární energii nebo aspoň na plyn nedosáhnou. (Můžeme však předpokládat, že kdyby byli bohatí, chovali by se podobně jako ony vyšší třídy.)

Naše bohaté třídy jsou na tom vlastně dost podobně. Ti lidé si po revoluci před třiceti lety vydělali, tři desetiletí je dost krátká doba, chtějí si své peníze užít a mezi "užívání" často patří cestování. Letadlem i autem. Znám víc rodin, pro které je "naprostý základ" několikrát ročně letět "za sluncem" či "za sněhem". Často zastávají postoje typu "elektroauta jsou nesmysl" a "ekologie je nová totalitní ideologie namířená proti svobodě". Cestovat po světě je pro ně svoboda. Jejich děti kopírují životní styl rodičů, mají podobné koníčky a nemusí jít zrovna o canyoning v mexickém Copper Canyon nebo heliskiing na Aljašce.

U bohatších obyvatel se objevuje pocit, že je ekologové obviňují, chtějí jim něco vzít, ale nic jim za to nedávají. Jakési "proč bych se měl zrovna já obětovat, když si ty své cesty a lety zasloužím". Tato skupina často tíhne k jakémusi new konzervatismu, který je antieokologický, eko-uvažování je považováno za "progresivismus", za něco nebezpečného.

Nedávno jsem psal text o manželství pro lesby a gaye. Jeden čtenář mi napsal zhruba toto: "Lidí, co se drží hesla žít a nechat žít, je naprosté minimum. Dnešní liberální progresivisté by neustále něco přikazovali, zakazovali, a pak se diví, že když něco chtějí oni, tak se jim to vrátí jako bumerang. Takže O. K., chcete manželství, máte ho mít. Ovšem pro nás, konzervativce to je ústupek. A já se tedy ptám: v čem ustoupíte vy? Protože není možné, aby do nekonečna ustupovala pouze jedna strana."

Ekochápání okolí a světa

Zeptal jsem se, co liberální progresivisté přikazují? Odpověděl mi sérií příkladů. Jeden zněl: "Tak třeba namátkou, lídr Zelených (pozn. red.: Bas Eickhout v Nizozemsku) prosazuje zákon, který má omezit spotřebu masa a mléka v EU. Říkám snad já druhým, co mají jíst? Jestli někdo nechce jíst maso, O. K., jeho volba, nemám s tím vůbec problém. Nestarám se o ty lidi, nezajímá mě to. To je pro tu 'druhou stranu' tak těžké dělat to samé, nechat ostatní žít? Z jakého důvodu má někdo potřebu druhému diktovat, co má jíst? Nebude mi dávat kázaní někdo, kdo jí výrobky ze sóji, která se musela dovézt do Evropy přes půl zeměkoule."

Ten pán psal o snaze omezit spotřebu masa, létání nezmínil. Experti z americké Rady pro ochranu přírodních zdrojů (Natural Resources Defense Council, NRDC) uskutečnili výzkum, který zjišťoval, jaké suroviny mají největší vliv na zhoršování ovzduší, měřeno bylo množství oxidu uhličitého, které se uvolní při výrobě jednoho kilogramu různých potravin. Nejhůř je na tom hovězí maso s vypočítanou hodnotou 26,5 kilogramu emisí CO2 na kilogram.

Vědci z Massachusettského technologického institutu (MIT) zase upozornili, že vzestup letecké dopravy má dvakrát horší dopady na kvalitu ovzduší než na klima. Doložili, že když se zasáhne proti jednomu typu emisí z letecké dopravy, rostou emise jiné.

Když tyto dva příklady aplikujeme na postoj konzervativního čtenáře, on by zřejmě chtěl za nižší spotřebu masa a méně létání a zbytečného ježdění autem něco dostat. Má to logiku, on se omezí a chce za to odměnu. Jako když držíte dietu a odměnou vám je, že zhubnete a cítíte se lépe. S odměnou za méně letů na dovolenou a méně bifteků je to složité. Nepřijde hned, není vidět, týká se našich dětí a jejich dětí. Odměnou je vědomí "dělám něco ne pro sebe, ale pro budoucnost, pro jiné". Odměnou je "škodím co nejmíň".

Uvažovat takto znamená změnit se, nově vnímat sebe i okolí. Fungující ekologie je snaha o pochopení světa kolem sebe, vědomí, že nejde jen o mě a o mé potřeby. Ekologie je (omluvám se za to spojení) kolektivní individualismus, vědomí, že jsem údem jednoho velkého těla, společenství, pro které pracuju.

Z planety se stává místo, kde se nedá žít. Attenborough to může změnit, říká Storch (video z 1. listopadu 2020)

Hrozí, že se z naší planety stane místo, kde se nebude dát žít, Attenborough to říká už dlouho. Jestli to někdo může změnit a má vliv, tak je to on. | Video: DVTV, Emma Smetana
 

Právě se děje

Další zprávy