Když se světová veřejnost loni na jaře dozvěděla o chemickém útoku v syrském městě Dúmá, administrativa Donalda Trumpa neváhala a bleskově ztrestala režim Bašára Asada raketovým útokem na cíle u Damašku a Homsu. Trump za to sklidil potlesk i od mnohých svých odpůrců. Když oranžový muž z Bílého domu bombarduje, chová se podle nich státnicky. Najednou není tak kontroverzní.
Trumpovi dala za pravdu zpráva v Haagu sídlící Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW). Podle té měly chemické kanystry na Dúmu nejpravděpodobněji shodit režimní vrtulníky. Minulý měsíc se ale vše začalo komplikovat, když se ukázalo, že ze zprávy OPCW byl vynechán nesouhlasný posudek, který narativ shození z helikoptéry rozporoval. Podle něj neměly být kanystry shozeny, ale byly zde umístěny pozemně. OPCW v reakci oznámila, že únik informací hodlá prošetřit. Pozoruhodné je, že sice únik označila za neautorizovaný, nikoliv však nepravdivý nebo manipulativní.
Trumpův loňský odvetný útok byl problematický sám o sobě, prezident totiž nepožádal o svolení Kongres. Jestli ale nebyly kanystry shozené z vrtulníku, není vůbec jasné, že za útok nese zodpovědnost syrský režim. A takové nařčení by mohlo způsobit mediální zemětřesení. Západní média celý skandál ale povětšinou ignorují. Čest výjimkám, jako jsou v USA nezávislé servery typu Consortium News, CounterPunch nebo Democracy Now. V Británii jde jmenovat web věnující se mediálnímu monitoringu Medialens, Roberta Fiska z Independentu a především konzervativního sloupkaře Petera Hitchense. V České republice je situace ještě bídnější - zprávě věnovaly pozornost především proruské servery, kterým se pochopitelně hodí do krámu.
V druhé polovině roku 2016 unikla nahrávka setkání tehdejšího amerického ministra zahraničních věci Johna Kerryho s představiteli syrské opozice. V jeden moment na ní dva z Kerryho poradců Syřanům vysvětlují, co od nich Američané potřebují, aby jim mohli nadále pomáhat. "Dostává se nám do rukou mnoho videí z těchto hrůzných útoků, ale ty jsou nám k ničemu," říká jeden. "Velmi užitečné jsou fotografie a videa municí, obzvláště velkých fragmentů," doplňuje druhý.
Důležitost těchto materiálů následně potvrdil i Kerry. To samo o sobě nic neznamená a jeden z poradců si na nahrávce sám stěžuje, že mnohdy si Američané nejsou jistí autenticitou důkazních materiálů, které se k nim dostanou. Z nahrávky je však patrné, že Kerry a jeho poradci mají jasný cíl - pomoct syrské opozici - a zpětně hledají materiály, které jim to mohou propagandisticky ulehčit. Pravdivost je pro ně přinejlepším druhotná. (Není asi potřeba příliš vysvětlovat, že pravdivost hraje pro Trumpovu administrativu menší roli než pro tu Obamovu.)
V tuto chvíli je vcelku jedno, jak to v Dúmě skutečně bylo. Byla původní zpráva OPCW zmanipulovaná a napomáhala narativu Spojených států? Je potřeba to prošetřit. Je naopak současný únik informací zavádějící a hraje do rukou syrskému režimu, potažmo Kremlu? V tom případě je potřeba vše osvětlit snad ještě větší. Vyvstane z reportáží komplikovanější, odstíněnější obraz reality? Skvěle! Od čeho jiného tu máme svobodná, nezávislá média?
Reputace západních médií škaredě utrpěla poté, co většina z nich v roce 2003 servilně spolkla i s navijákem verzi administrativy George Bushe o zbraních hromadného ničení v Iráku. Tuto chybu nesmí zopakovat. Jinak se nedivme, že čím dál tím víc zklamaných, nedůvěřivých jedinců vyhledává "alternativní" zdroje informací pochybné kvality.
