Petr Fischer Petr Fischer | Komentáře
25. 2. 2020 13:01

Němci jedou na zelenou, Češi myslí jinak. Hrozí civilizační střet

Poláci brání svou národní hrdost a víru, Maďaři národní výlučnost, Češi svůj konzum a drancující, utilitární vztah k přírodě.
Němci považují životní prostředí za svoji věc, starají se.
Němci považují životní prostředí za svoji věc, starají se. | Foto: Reuters

Zelená vlna se dál žene Německem. Po úspěchu v evropských volbách sbírají Zelení body i v důležitých volbách ve druhém největším německém městě Hamburku. Do parlamentních voleb je rok a půl, už teď je ale jasné, že myšlenkové zelenání německé společnosti potvrdila i volební realita. Němci chtějí dát šanci velkému Green Dealu a novým politikům, kteří budou schopni vytvořit udržitelnou společnost 21. století. Těžko bychom dnes hledali propastnější rozdíl mezi českou a německou náturou.

Zelení v Hamburku, kde žije 1,8 milionu obyvatel, nevyhráli, získali však o dvanáct procent více než v předchozích volbách a vyšplhali se na nevídaných 24 procent hlasů. Jako skoro jediné (Levice má o jeden mandát víc) politické uskupení rostli, a navíc sebrali 16 mandátů v městské radě. Fakt, že město dál s 38 procenty hlasů ovládají sociální demokraté, není tak důležitý. Podstatné jsou trendy a ty mluví jasně: vládní velká koalice ztrácí (GroKo ztratila dohromady deset procent hlasů, CDU se svými 11,2 procenta zapsala nejhorší výsledek v historii), Zelení jdou nahoru.

Platí to zatím jen pro západní část Německa, s výjimkou Berlína, kde jsou Zelení součástí vládní koalice a v posledních volbách získali 15 procent. Ale ani v bývalých východních zemích neztráceli, zůstali prakticky na svém, v rozpětí pěti až osmi procent. Protestní hlasy tu suverénně kumuluje Alternativa pro Německo (AfD), která oproti Zeleným protestuje proti útlumu těžby hnědého uhlí a zavírání uhelných elektráren, nahoru stoupá i Levice.

Sociální otázky tu zkrátka mají přednost před ekologií a lidé více věří extrémnějším pravým či levým silám než umírněnějšímu zelenému středu. AfD také intenzivně pracuje na antiklimatické propagandě, což mimo jiné vysvětluje, proč s ní tak rád spolupracuje bývalý český prezident Václav Klaus, pionýr české antiklimatické rozpravy.

Zelení nyní uspěli v Hamburku, podobný skok ale zažili i během bavorských voleb v roce 2018, kde s bezmála 18 procenty sahali po účasti ve vládě, čemuž se tamní CSU raději vyhnula. V Bavorsku Zelení nabrali proti předchozím volbám devět procent hlasů. Všechny tři nejlidnatější městské aglomerace Německa - Berlín, Hamburk, Mnichov - tedy Zeleným nebývale přejí.

Na vítězství na spolkové úrovni to možná ještě stačit nebude a CDU/CSU ubrání své dlouhodobě vítězné pozice, i když v několika průzkumech už Zelení unii přeskočili. S tak silnou legitimitou, jakou momentálně v Německu mají, je ale bude těžké odstavit od možnosti rozhodovat. Už dnes se tlačí do vlády prostřednictvím vládních klimatických a jiných ekologických balíčků, jejichž smyslem je samozřejmě snížit uhlíkovou stopu Německa. Jejich motivace má však i politický podtext, neboť vláda - CDU/CSU a SPD - se tímto způsobem snaží vyrážet Zeleným trumfy z rukou už před velkými volbami do Bundestagu.

Ekoskeptičtí Češi a jejich "mindset"

Německo zelená, ať už to v příštích volbách dopadne jakkoliv. Je to fakt, který se odrazil i na společné zelené evropské politice. Klimatické změny dnes za vážný problém považuje devadesát procent Němců, což se muselo dříve nebo později odrazit i ve volebních výsledcích.

V Česku to donedávna bylo v průzkumech jen něco málo přes padesát procent lidí, loni došlo ke zlomu a klimatické změny jako vážné hodnotí už přes 80 procent Čechů. Největší obavy, v průzkumu agentury STEM/MARK tři čtvrtiny respondentů, mají o vodu, která vlivem dlouhodobého sucha chybí už i ve studnách a mnoho lidí s tím má osobní zkušenost. Na změnu klimatu si sáhli, a tak už chápou, že se něco děje.

Těžko odhadnout, zda prázdné studny, mírné zimy a hlubinné sucho nakonec povedou i k zelenání české politiky. Zatím se zdá, že spíše ne. Češi jsou velmi euroskeptický i ekoskeptický národ, v dotazníku rádi napíší, že v EU máme zůstat a že s klimatickými změnami se má něco dělat, žádné osobní nasazení ale v této věci nežádají ani po sobě, ani po politicích. Velká část parlamentní i salonní mediální pravice klimatické změny buď zpochybňuje, nebo vyvolává hysterický strach ze zelené ideologie.

Práce bývalého prezidenta Václava Klause byla v této věci opravdu velmi úspěšná. Dokonce natolik, že přední členové ODS, slibující ústy svého předsedy Petra Fialy solidní, zodpovědnou politiku, veřejně varují před novým zeleným komunismem, socialismem či agresivní zelenou ideologií. Politika chápaná jako souboj ideologie nemůže klimatické změny a s nimi spojenou ekologickou strategii ani vidět jinak: je to konkurence. Na tom by nebylo nic divného, avšak hysterizace celé rozpravy odkazem na totalitu a ztrátu svobody namístě není. Všichni víme, že ve světě globálních rizik je jediná cesta k relativnímu bezpečí: dobrovolné, promyšlené sebeomezení.

I na politiku se dá dívat jako na trh, soupeří se na něm přece o pověstné kusy mocenského koláče. Není-li tu poptávka po zelených, žádná zelená vlna do Česka nepřijde. Upřímně řečeno ale není ani velká nabídka, minimálně opticky. Čeští Zelení sice stále vystupují v průzkumech na hranici dvou až tří procent preferencí, o jejich praktické politické činnosti se v mainstreamových médiích, která nejvíce ovlivňují volební zájem, skoro neví. Zelení, ukázalo to minimální pokrytí jejich sjezdu, nejsou pro česká média sexy.

Ekologická propast mezi Německem a Českem se prohlubuje, což může přinést nejen ekonomický, ale i civilizační střet. Může se ukázat, že společnosti, které si kdysi byly kulturně tak blízké, se zcela rozcházejí v základním nastavení mysli (mindsetu) pro 21. století, což bude dříve nebo později překážkou obchodní výměny. Poláci brání svou národní hrdost a víru, Maďaři národní výlučnost, Češi svůj konzum a drancující, utilitární vztah k přírodě.

Zatímco Německo, ekonomický i politický lídr Evropské unie, ujíždí na zelené vlně, která tuto drancující energii svazuje, a pojede na této vlně i dál, Češi zůstávají v relativním klidu a udržují svůj plýtvavý způsob života, který nám nikdo nevezme, protože "to za něj jsme přece zvonili v roce 1989 klíči"… V Česku tomu ještě dokážeme říkat svoboda.

 

Právě se děje

před 46 minutami

Elektronické známky bude distribuovat Česká pošta a Čepro

Elektronické dálniční známky bude fyzicky distribuovat konsorcium státních podniků České pošty a Čepra. V tendru uspěly s cenově nejnižší nabídkou. Dostávat budou 2,3 procenta z ceny prodaných vinět. Nyní je odměna pro distributory 4,6 procenta. Nyní běží 15denní lhůta pro případné námitky proti výběru. Elektronické dálniční známky by měly nahradit současné papírové kupony od příštího roku.

"Ve výběrovém řízení jsme nově u elektronických zastropovali výši odměny na 3,3 procenta, vítěz pak nabídl 2,3 procenta," uvedla za Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI) Lucie Bartáková.

Další zprávy