Ve středu Miloš Zeman jmenoval 14 ministrů, jejichž výběr Andreji Babišovi, teprve po schůzkách s ministerskými nováčky, odsouhlasil. První fakt: je to vláda Babiše a Zemana. Druhý fakt: pět členů kabinetu známe, mohli jsme sledovat jejich pohled na svět, pracovali ve vládě Bohuslava Sobotky.
Devět ministryň a ministrů neznáme, jsou noví. Pět z nich v minulé vládě či starších kabinetech pracovalo na pozici náměstků, jedna jako radní v kraji. U některých (Lubomír Metnar, vnitro) jsme se s údivem dozvídali, co mají za sebou (on se pak od nedávné protievropské minulosti honem distancoval). Ale nevíme, co od nich čekat.
Všechny charakterizuje neoblomná důvěra v Babiše, jinak by s ním do tak pochybného podniku (premiér nemá dohodnutou podporu ve sněmovně) nešli. Po návštěvách u prezidenta minimálně u nováčků vidíme veliké nadšení ze Zemana. Ne nadarmo napsal deník Právo v titulku: "Babišovy ženy ze Zemana u vytržení".
Prý nás čeká vláda manažerů a profesionálů. Babiš ve Dvacítce Radiožurnálu řekl, že se snažil "vybrat lidi, kteří jsou experti a oblasti se nějakou dobu věnují". Představa vlády jako souboru expertů je sice rozšířená, ale zároveň mylná, zavádějící.
Co vláda představuje? Jak rozhoduje? Jakou roli hraje ministr? Má být především expertem na "svoji" oblast? Takže šéf zdravotnictví nejlépe neurochirurg, šéf obrany tříhvězdičkový generál, šéf vnitra elitní policajt?
Vláda rozhoduje o směru, kterým se stát pohybuje, rozhoduje ve sboru, nese KOLEKTIVNÍ odpovědnost za to, co se z její vůle v zemi stane. Není zodpovědný jen premiér, celá vláda.
Proto má mít ministr přesah, univerzální schopnost věcem rozumět. Z toho pohledu (v Česku to bude znít jako vtip) by byl ideální filozof, člověk chápající věci v souvislostech, nejen resortně, měl by mít jistou moudrost a životní zkušenost, znalosti z domácího i mezinárodního dění.
Kdo zvedl ruku pro OKD?
Proto má být ministryně a ministr politik, univerzální postava. Politika je umění, řemeslo, správa věcí veřejných na nejvyšší úrovni. Zároveň ministr kontroluje oblast, kterou řídí. Kontrola vyžaduje odstup, nejen pohled experta. (Ovšem expert může být filozofem.)
Finance povede Alena Schillerová, která na MF pro Babiše pracovala. Bránila ho, když se jednalo o korunové dluhopisy, o zajišťovací příkazy. Je expertkou, avšak oddanou premiérovi. Jakápak potom kontrola, jestli finanční správa postupovala správně? Schillerová mimochodem neprošla po Babišovi do minulé vlády, protože nebudila důvěru. Otázkou také je, jak bude stát zastupovat v Bruselu? I to je přece doména ministryně financí.
Ministr nerozhoduje jen o svém resortu, ministr zdravotnictví o poplatcích či nepoplatcích v nemocnicích, eReceptu nebo zavírání špitálů, ale třeba také o dostavbě jaderné elektrárny Temelín. Být expertem na nemocnice nestačí, bude garantovat klíčová stanoviska k návrhům ostatních ministerstev.
Všimněme si, jak často se vracíme do minulosti, média zjišťují, jak který ministr hlasoval (třeba v kauze gripenů, OKD i dalších), policie se zajímá o stanoviska ministryň a ministrů a nikoho nezajímá, jestli pro daný materiál zvedl ruku ministr vnitra, nebo kultury.
Karla Šlechtová se přesouvá na obranu. Nevadí, že je žena, že neprošla armádou, podstatné je, jak bude tato oblíbenkyně prezidenta a jeho obdivovatelka vystupovat v NATO, jak se bude vyjadřovat ke konfliktu na Ukrajině, od koho si nechá připnout medaili. Obrana je dnes stejně významná jako ministerstvo zahraničí.
Každý ministr odpovídá i za rozhodnutí svých kolegů a je fuk, že je mu jejich problematika cizí, ministr školství musí rozhodovat o nákupech pro policii či o tom, jaká firma dodá vrtulníky pro armádu; věci "z jiné soustavy".
Vláda je zčásti zodpovědná za atmosféru v zemi; u nás atmosféra (také kvůli minulé vládě, ministrům jako Milan Chovanec) značně zhoustla. Lidi sužují iracionální obavy a jsou masírováni dezinformačními kampaněmi. Představa, že se k této masáži přidá člen vlády (nejen šéf bezpečnostního výboru sněmovny Koten), je strašná.
Bili černocha? To není můj obor
Fotbaloví fanoušci v tramvaji zbijí muže černé pleti, rasistický útok; členové vlády mají povinnost se k tomu vyjádřit, bránit zemi před fanatismem, extremismem, rasismem, nemohou mlčet, protože to není "jejich obor". Takové události se stávají oborem všech.
Sobotkova vláda skoro tři desítky let po revoluci řešila vepřín v Letech stojící zčásti na místě bývalého koncentráku; který resort za to odpovídá? Žádný a všechny, je to postojová věc, vláda tu má fungovat jako "státní názor". Odtud plyne: ministr nemůže být fachidiot, nejde o to, aby byl "manažer" a "expert", ale o to, aby dokázal věci (nejen svoje) posuzovat s nadhledem, odstupem, moudře…
Když se takto podíváte na Babišovu vládu, nevidíte "ráj to na pohled", zmítají vámi pochyby. Najdeme tam jednu dvě postavy s přesahem, ale i lidi, které si Babiš vybral zjevně z osobních důvodů (Schillerová a další) nebo aby vyhověl Zemanovi (Metnar a další).
Babiš to má těžké, ale těžké dobrovolně, sám se tak rozhodl, skládá menšinovou vládu, o níž sněmovní strany mimo ANO a s váhavou výjimkou KSČM tvrdí, že jí nedají důvěru. Členům kabinetu hrozí, že budou vládnout i bez důvěry, což je pro politika hazard, ukazuje pak, že jen otročí premiérovi.
Babiš taky vykládá, jak chce stát řídit jako firmu. Jenomže podle české ústavy premiér není nadřízený ministrů, který jim zadává úkoly a oni skáčou, jak pán píská. Proč ne? Znemožnilo by to koaliční vládnutí, strany by odmítaly jít do vlády, kde by nemohly prosazovat svůj program.
Nedávno Babiš řekl: vláda je "můj tým, který budu řídit, budu mu pomáhat a také za něj zodpovídat".
Ministři ovšem mají být rovnocennými partnery premiéra. Podle ústavy "vláda rozhoduje ve sboru" a "k přijetí usnesení vlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů". Premiér jen "organizuje činnost vlády, řídí její schůze, vystupuje jejím jménem". Toť vše.
Čeká nás vláda oddaná Babišovi a zčásti i Zemanovi. Vláda expertů, jejichž názory neznáme. Jediný jasně viditelný postoj je právě vztah k "šéfovi firmy" a šéfovi Hradu. Taková vláda by neměla dostat důvěru a neměla by měnit zásadní věci v zemi. Asi však bude. Podle Babišova diktátu.
