Premiér Babiš spolu se sociální demokracií a komunisty minulý pátek prosadil rozpočet na rok 2021. Schodek má dosáhnout 320 miliard korun. KSČM Vojtěcha Falmera Filipa svoji podporu podmínila utržením deseti miliard z rozpočtu ministerstva obrany, ačkoliv ANO a ČSSD ještě o dva dny dříve přísahaly, že na škrt v armádě rozhodně nekývnou. Andrej Babiš začal ihned tvrdit, že "armáda o ty peníze nepřijde". Prý již nyní existuje návrh řešit peníze pro armádu v jiné struktuře a v jiném čase. "Armáda se nikdy neměla tak dobře jako za nás, za hnutí ANO ve vládě," vykládal. Holý nesmysl.
Pojďme si trochu posvítit na to, co se stalo. Česká republika po revoluci v roce 1989 slavila dva klíčové, pro naši demokracii, bezpečnost a ekonomiku naprosto zásadní a rozhodující úspěchy: vstup do Severoatlantické aliance, tedy NATO (odehrál se 12. března 1999) a vstup do Evropské unie (přijali nás 1. května 2004). Oba ty kroky znamenaly úplný obrat české politiky, odvrácení se od Ruska a jeho mocenské politiky, zařadili jsme se k zemím západního, demokratického světa.
Komunistická strana samozřejmě oba tyto kroky odmítá a dlouhodobě bombarduje. NATO je pro ni stále dál, úplně stejně jako za bolševika, úhlavní nepřítel. Je to paradox, protože se nepřítelem KSČM stává de facto i český stát. Komunisté opakovaně navrhují vystoupení z NATO.
Česká politická scéna se v posledních letech rozdělila, část stran (KSČM, SPD, částečně i další zanedbatelné subjekty) chce Česko orientovat na Rusko, případně na Čínu. Velkou roli v tom hrají lidé Hradu krytí jasně, veřejně, neskrývaně proruským prezidentem Zemanem. Za samozřejmé se však dosud bralo, že české vlády jsou v podstatě západní. Dokonce i Andrej Babiš a jeho kabinet se mohli dlouho vnímat víceméně, se zaťatými zuby, jako západní.
Babiš totiž zjevně stojí o uznání na Západě a jistě je to spojeno s jeho bývalými byznysovými činnostmi a také s jeho Agrofert holdingem, který má uložen ve svěřenském fondu.
Zároveň ovšem už roky vidíme, že Babiš jedná jako typický bezhodnotový politik. Hodnoty jako demokracie, svoboda, patřit do té slušnější, bezpečnější části světa jsou pro něj pouhá slova bez obsahu. Jeho základní životní hodnotou je úspěch, především pak úspěch v byznysu jeho firem. Víme, že coby ministr a premiér svoje majetky zdvojnásobil (viz Forbes). Není pravda, že se obětuje pro nás, pro zemi, obětuje se pro sebe (a tomu se, jak známo, neříká oběť).
Co upekli Bureš s Falmerem?
Notoricky známou věcí je fakt, že jsme se zavázali přispívat do NATO, rozuměj do naší vlastní obrany, dvě procenta HDP a že je dlouhodobě neplatíme. Jsme tedy typičtí černí pasažéři. Rozpočet obrany je symbol. Babiš slíbil, že bude peníze na armádu (na naši bezpečnost) zvyšovat, tedy více přispívat do obrany NATO. Byl za to chválen a spolu s několika dalšími momenty to bylo považováno za jasně západní postoj. Demokratičtí voliči si mohli říkat: Ano, Babiš je sice všelijaký, trestně stíhaný, ve střetu zájmů, obhroublý, populistický, ale aspoň nás netáhne na Východ jako Zeman.
V druhé vlně koronaviru však Babišovo ANO začalo ztrácet, vznikl jeden silný koaliční soupeř a další, ještě silnější, dost možná brzy vznikne. Premiér neumí nepohodu, neumí řešit krize, daří se mu, jen když ekonomika (především díky vztahům s EU) roste. Jakmile se objevil problém, ztratil veškerou suverenitu a je na něj mimořádně trapný, tragický pohled.
Právě proto, že pro něj hodnoty představují naprostou neznámou (viz jeho členství v KSČ, viz jeho spolupráci s komunistickou tajnou policií StB, viz kauzu Čapí hnízdo, viz jeho střet zájmů jako Brno a Bratislava dohromady), klidně vyhověl komunistům. Straně, která podle průzkumů veřejného mínění i výsledků voleb zaniká.
Dovolil urvat z rozpočtu armády (NATO) deset miliard. Dovolil plivnout na symbol naší národní, mezinárodní bezpečnosti. Zjevně vůbec nechápe, co udělal, jak se na něj budou nejen vojáci, ale i naši spojenci dívat. Asi si myslí, že to zase nějak "očůrá", jako vždycky všecko nějak očůral. Potíž tkví v tom, že tím komunistům dovolil Česko poškodit. Zvenčí to totiž nevypadá tak, že žádné hodnoty neuznává Babiš, ale že je neuznává celá Česká republika.
Politika velmi zhruba sestává ze tří oblastí. Hodnotové, ta je naprosto základní, sem patří svobodná společnost a její budoucnost včetně obrany a bezpečnosti. Politicko-legislativní a ekonomické. Ty tři se navzájem nesmějí rušit, anulovat. A přesně to Bureš Babiš s Falmerem Filipem udělali. Premiér se dál pokouší hrát, že je pro NATO, ale armádě ukousl kus těla. Dočasně? Nevíme.
Jsou komunisté tak blbí?
Typická je i hra, kterou kolem toho český pseudopremiér hraje. Umírajícím komunistům kývl na minus deset miliard. Jim nyní (v daném případě, jindy ano) samozřejmě vůbec nejde o peníze. Jde jim výhradně o poškození Česka v NATO, o poškození soudržnosti NATO, o zprávu: pohleďte, Česko je stále dál jen černý pasažér, nepočítejte s ním. Přesně podle ruských not. Putin a jeho generalita se jistě řehtají jak houpací koně.
Babiš se to snaží koulet (a s ním vicepremiér Jan Hamáček, šéf čím dál tragičtější ČSSD) na obě strany. Agenti StB, lidé často zcela bezhodnotoví, to tak dělali. A tak Babiš vykládá, že klid, že pohoda v lednu nebo na začátku roku 2021 zase těch deset miliard obraně, armádě vrátí.
Skutečně? Jsou komunisté tak blbí, že na tu premiérovu fintičku kývli? Šlo jim tedy jen a jen o poškození naší pozice v NATO? Kéž by. Existují ovšem obavy, že nebude tak snadné peníze armádě vrátit. Kdoví, jak bude kabinet hlasovat, navíc existují i legislativní pochybnosti. Za zmínku stojí, co řekl náčelník Generálního štábu Aleš Opata, který ukousnutí deseti miliard logicky odmítá. Varoval, že bez modernizace armády se Česko stane v NATO "trapným vyžírkou".
Naše armáda je zastaralá (komunistům a Rusům to pochopitelně vyhovuje). Jezdí ve čtyřicet let starých, poruchových autech. Projevilo se to v první vlně epidemie. Bez miliard by se musel zastavit nákup nových přepravních a logistických vozidel. Nakupovat se měla pásová bojová vozidla pěchoty a protiletadlový a protiraketový systém SHORAD. Bez toho žádná modernizace nebude.
Nikdo neví, co Babiš komunistům slíbil, jak jednání probíhala. Nevíme, co nás čeká. Jestli premiér KSČM očůral, podrazil, nebo jestli oni očůrali jeho. Ale to podstatné, to symbolické se už stalo. V době, kdy se máme snažit dodržet vlastní slib a platit dvě procenta HDP (nebo aspoň 1,4 procenta HDP), jsme zase cukli. Babiš si zalavíroval a cukl. Bezhodnotový, nespolehlivý premiér, kterému jde jen o sebe.
