Předseda SPD a místopředseda sněmovny Tomio Okamura neuspěl s dovoláním k Nejvyššímu soudu ve sporu kvůli přezdívce-nadávce Pitomio, již zavedl týdeník Reflex. Vydavatelství se sice muselo na webu omluvit za články z roku 2013 (kdy Okamura kandidoval na prezidenta a byl poslancem Úsvitu přímé demokracie), on sám však nevysoudil žádné odškodnění a soud v obecné rovině připustil možnost použít přezdívku Pitomio, jde-li o oprávněnou kritiku.
Citujme ze staršího rozsudku odvolacího soudu: "Jedná se sice o výraz expresivní nelichotivý, ale nikoliv a priori vulgární, přičemž fakticky lze pro něj nalézt oporu v obsahu článků, které zevrubně popisují, proč jsou určité žalobcovy myšlenky potenciálně společensky nebezpečné a proč je proto lze považovat s jistou dávkou novinářské zkratky až za pitomosti."
Okamura rozhodnutí Nejvyššího soudu nebere. V Pressklubu Frekvence 1 prohlásil, že případ požene k Ústavnímu soudu.
"Já hlavně nesouhlasím s tím, že soud posvětil to, že je možno si tady vzájemně vulgárně nadávat v České republice. A my jako SPD a já jako Tomio Okamura jsem pro slušnou politiku, pro to, abychom v České republice žili pozitivně, abychom měli radost z toho, že tady žijeme, a abychom si pomáhali, přáli si, ne abychom si nadávali. No a soud řekl, že si lidé vzájemně nadávat můžou, a já s tím nesouhlasím, takže to půjde k Ústavnímu soudu, a jestli Ústavní soud posvětí finálně to, že je možné si vzájemně v České republice nadávat, tak já si myslím, že to není správné právní prostředí, a jako politik dělám maximum pro to, aby to tak nebylo."
To zní moc pěkně, "abychom si přáli" v České republice, míněno zřejmě jeden druhému. Jedná tak autor? Okamura o Reflexu: "Tak se obvykle chovají jen malé děti a bylo tomu tak i v případě novinářské žumpy z časopisu Reflex. Tato mediální žumpa škodí novinářské profesi i jako celku." (Výraz žumpa převzal od velkého učitele, prezidenta Zemana.)
Další čerstvá citace, Okamura o předsedovi Pirátů Ivanu Bartošovi: "On feťák je, protože já vzpomínám, jak mi v hotelu Baťov v Otrokovicích ve Zlínském kraji po mojí besedě, je to pět let zpátky, tak v restauraci toho hotelu Baťov mi otevřeně nabídl, otevřeně mi nabízel drogy, já jsem to před svědky odmítl." Bartoš to vyloučil: "Nenabízel jsem mu drogy, protože je neberu," řekl a připomněl šest let starou Okamurovu knihu Umění žít, kde sám legalizaci měkkých drog požaduje.
Klaun? Ne
To taky nevypadá, že by pan Okamura chtěl žít v České republice pozitivně, zvlášť když před těmi pěti roky na Bartoše nepodal trestní oznámení, ač tvrdí, že měl svědky… (Hrozí tu navíc eventualita, že tehdy nepochopil vtip.)
Pojďme k nadávce Pitomio. Těšíme se svobodě slova, odvolací soud navíc vysvětlil, že Okamurovy myšlenky mohou být společensky nebezpečné a lze je považovat až za pitomosti. V právu je věc jasná, Okamura ji ovšem usilovně (a mazaně, jak uvidíme dále) rozmazává, jinak by byla dávno zapomenuta.
Když se vymaníme z roviny justiční, je jasné, že jde o nadávku, jež z Okamury dělá jakéhosi pitomečka, tedy někoho v podstatě přehlédnutelného, nikoli nebezpečného, směšného, prostě jen hloupého. Reflex navíc před pěti lety na obálce použil montáž, na níž Okamuru vyobrazil jako klauna s červenou koulí na nose a srdíčkovými červenými rty. Ani tehdy, ani dnes Okamura nepůsobí jako klaun, milý bavič dětí a rozvera, naopak, jde z něj mráz po zádech, z jeho pohledu na Romy, muslimy, na tábor v Letech, jak nás chce dostat z EU…
Přezdívka Pitomio je zavádějící, navíc "nic neřeší", jen prostě říká "hele, další pitomec", ale on ten Pitomio a jeho SPD loni získali hlasy víc než půl milionu voličů a nadávka (mnohem spíš je to nadávka než přezdívka) mu dost možná pomohla. On díky svému vysoce vyvinutému politickému čuchu tuší, že mu Pitomio pomáhá a že tu hloupost má do nekonečna rozmazávat, protože tak jakoby brání půlmilion voličů, kteří mu věří, takže by také mohli být vydáváni za pitomce.
Nadávka Pitomio má ještě jednu nešťastnou rovinu: přijímá způsob, jakým vede veřejnou debatu Miloš Zeman, přidává se nejen k zhrubnutí veřejného prostoru, k jeho infikování hloupostí, ale bez velkého přemýšlení přispívá k jednoduchému rozdělování společnosti na "pitomiovce" a "nepitomiovce" (Zeman zase na "pražskou kavárnu" a zbytek světa), přičemž nechápe, že pro pitomiovce je Tomio jen cosi jako nástroj pomsty.
Dodejme, že v roce 2012 Okamura jako kandidát na senátora v druhém kole na Zlínsku uspěl a získal skoro 17,5 tisíce hlasů a v roce 2013 dostal jeho Úsvit přímé demokracie skoro 350 tisíc hlasů ve volbách do sněmovny.
Pitomio je krajně nevýstižné, zavádějící, skoro milé slovo. Mnohem lépe Okamuru vystihují nenadávky jako manipulátor, fašista, extremista, nacionalista atd. Ty se váží k jeho výrokům a obsahují v sobě vážnou hrozbu. Okamura v Pressklubu taky celkem přesně vystihl, jak slovo Pitomio dopadá na jeho voliče: "… na ty lidi vůbec nemá vliv, občané mi fandí."
Pitomio tedy Okamurovi pomáhá, zakrývá jeho podstatu a dělá z něj skoro až milého otloukánka, jímž rozhodně není, vždyť on je právě ten otloukající, jak by mohl Ivan Bartoš a davy jiných (migranti) dosvědčit. Je to podobné, jako by Hitlerovi v roce u nás 1939 přezdívali Dolfíček.
