Sedm z devíti kandidátů v minulých volbách prezidenta republiky bylo z nějaké politické strany. "Bez politické příslušnosti" si do příslušné kolonky vyplnili pouze Jan Fischer a Vladimír Franz.
Na to v roce 2018 zapomeňte. Tři čtvrtě roku před prvním kolem to vypadá, že partaje prezidentské volby více-méně odpískaly. Jako by se jich bály. Neumí je zpracovat a zahrnout do svých plánů. Budou to volby nestraníků, solitérních kandidátů.
Minulý týden předvolební taktiku představily ANO a ČSSD. Jsou zdrženlivé, nechce se jim do toho. Obě o nejlepším prezidentovi napřed uspořádají vnitrostranické referendum; ANO zatím neznámo kdy, sociální demokracie v listopadu 2017, měsíc po parlamentních volbách.
Andrej Babiš, nejpopulárnější politik a šéf v průzkumech třicetiprocentního hnutí: "Já určitě žádného kandidáta na prezidenta za nás dávat nebudu. Ze stávajících kandidátů uvidíme, jak to dopadne a co řeknou členové našeho hnutí." Bohuslav Sobotka, premiér vlády země s nejnižší nezaměstnaností v Evropě: ČSSD se rozhodla, že se soustředí na volby do sněmovny a nebude se rozptylovat výběrem mezi prezidentskými kandidáty.
Pravidlo číslo 1: Našlapovat opatrně. Vlastního prezidentského kandidáta nepostaví TOP 09 a skoro jistě ani lidovci a komunisté (oblíbencem voličů KSČM je Miloš Zeman). To nejlepší nakonec: ODS je připravena se svého kandidáta (kterého zatím nemá) vzdát, pokud se ukáže, že by neporazil Zemana; což je pravděpodobnost hraničící s jistotou.
Politické strany se od prezidentských voleb odtahují, jako by se jich netýkaly. Myjí si ruce: Občané, ukažte se. My se přidáme pak. Je to pohodlný a alibistický, na druhou stranu také pragmatický a racionální přístup. Minulé předposlední místo ryzího stranického kandidáta Přemysla Sobotky z ODS bylo mementem. Takhle dopadnout už nechce nikdo.
Sociální demokracie se nebude "rozptylovat". To je půvabný eufemismus. Přeloženo: Nerada by před volbami do sněmovny dráždila potenciální voliče Miloše Zemana, kteří mohou být i jejími voliči. Ani si nechce jít sama sobě po krku, jednou rukou ze zemanovského a druhou z ne-zemanovského křídla. Řešením bude mlčení. Na prezidenta se nás neptejte.
Volič se na rozdíl od politických stran "rozptylovat výběrem" musí. Když se má zúčastnit a zodpovědně rozhodnout, nemůže prohlásit, že ho to "neba".
Takový přístup - což se netýká jen ČSSD - je vůči voličům nefér. Politické strany mají vyložit prezidentské karty na stůl už před parlamentními volbami v říjnu 2017. Volič by měl už u nich vědět, jak se strana, kterou svým hlasem posouvá blíž sněmovně nebo vládě, zachová v lednu 2018 při prezidentských volbách. A po nich. S kterým prezidentským kandidátem by si rozuměla nejlépe a s kterým vůbec.
Když už politické strany volbu prezidenta samy vzdávají, nemohou se tvářit, že ji ignorují. Byly doby, kdy (některé) partaje mluvily takřka do všeho, do všech možných personálií. A teď při personální volbě číslo 1 budou dělat neviditelné?
Situace dobře ukazuje neduživost politických stran. Mají formulovat vize a zájmy společnosti, pokoušet se říkat za jiné "co jsme a kam jdeme". V různé míře v tom opakovaně selhávají. Teď před sebou nevidí dělení moci, nemohou si na ni sáhnout, prezidentské volby "neumí", tak se jich jakoby netýkají. Kandidáty nepostaví, ani o vizi prezidentství se asi dvakrát nepoperou. A až ve finále, kdy už moc bude blíž, přispěchají a zahrají příslušný akord.
To je velmi málo. Prezidentské volby jsou přece zásadní téma státu, politické strany ho musí "hrát", říkat nám, co si o něm myslí, jasně se vyslovit k osobám, které kandidují. Ale nechávají si ho z pohodlnosti a taktických důvodů vyvlastnit.
Strany prezidentské volby "nehrají". Samy nenašly vlastní kvalitní kandidáty, a některé si to navíc nechtějí rozházet s voliči Miloše Zemana a s Milošem Zemanem-kandidátem, případně Milošem Zemanem-prezidentem.
Prezidentské volby dávají zprávu o ztrátě vlivu politických stran. Ta není sama o sobě problém - bohužel tady je řeč o oblasti, ze které by partaje vycouvat rozhodně neměly. Nepřímou volbu prezidenta měly pod palcem úplně, teď je to opačný extrém. Ale volič kvalitní, životné strany se slušnou členskou základnou potřebuje, i když jim se to zrovna nehodí. (Mimo jiné si je taky ze státního rozpočtu platí.)
