Miloš Čermák Miloš Čermák | Komentáře
24. 7. 2014 20:05

Podívejte! Tu knížku četl muž, kterému křídlo utrhlo hlavu

Komentář Miloše Čermáka: Média v souvislosti s katastrofou letu číslo MH17 ukázala jak svou nejlepší, tak i tu nejodpudivější tvář.
Média se ocitla ve válečné zóně bez pravidel, kde se neznámo kam ztrácejí i lidská těla.
Média se ocitla ve válečné zóně bez pravidel, kde se neznámo kam ztrácejí i lidská těla. | Foto: Reuters

Reportér televize Sky News vezme do ruky lahev na pití a pak ji odloží do žluté tašky. Ta leží s dalšími poházenými věcmi na trávě. "Jsou tady klíče, kartáček na zuby...," říká reportér, ale pak klíče odhodí do tašky a zavrtí rukou, jako by to celé chtěl vzít zpátky. "Tohle bychom asi neměli dělat!" řekne.

To celé v přímém přenosu, den po strašlivé katastrofě na Ukrajině. Letadlo se zhruba 300 pasažéry bylo sestřeleno a zřítilo se doprostřed válečné zóny. To má samozřejmě vážné konsekvence, a teď nemyslíme jen ty politické. Ale i čistě praktické týkající se vyšetřování nehody, odklízení trosek, identifikace obětí i práce novinářů. Místo nehody není neprodyšně uzavřeno, jak by asi bylo samozřejmé, kdyby k nehodě došlo skoro všude jinde na světě. Ale na Ukrajině žádná pravidla neplatí.

Prohrabávání osobních věcí reportérem vzbudí velkou nelibost jak diváků, tak mediálních odborníků. Je to nepatřičné a nevkusné, prostě nepřijatelné. Nejen proto, že reportér manipuluje s potenciálními důkazy, které ještě nezajistili vyšetřovatelé. Ve válečné zóně bez pravidel, kde se neznámo kam ztrácejí i lidská těla, to nehraje zas tak velkou roli. Ale je to nepřijatelné hlavně lidsky. Ty věci ještě před pár desítkami hodin někomu patřily. A v televizi s globálním dosahem je například můžou snadno poznat příbuzní obětí. Nenapadne reportéra, co by při tom asi prožívali?

Televize i sám reportér Colin Brazier se veřejně omluvili, podobně jako australský novinář Phil Williams z televize ABC, který z trosek kusu trupu vytáhl fialovou šálu a mával s ní před kamerou. Můžeme tyto omluvy přijmout, vždyť je lze vysvětlit emocionálním šokem a strašnými podmínkami, kterým byli nepochybně vystaveni i sami novináři.

Média, co ztratila zábrany

Jenže i bez ohledu na tyto spíše výjimečné excesy se média, a to jak ta takzvaně tradiční, tak i ta sociální, ukázala v nelichotivém světle. I když to není asi přesně řečeno. Média v souvislosti s katastrofou letu číslo MH17 ukázala jak svou nejlepší, tak i tu nejodpudivější tvář. Nejlepší v tom, že jejich mašinerie je v tom dobrém smyslu slova funkční a výkonná. Bez tradičních médií a jejich štábů, které reportují z místa, ověřují fakta a kladou otázky zodpovědným lidem, se stále neobejdeme. Miliony rádobyreportérů mohou u Facebooku a Twitteru zveřejňovat hypotézy, šílené teorie i názory na cokoli, ale jsou to právě novináři se svými staromódními metodami, kteří nám nakonec dají to, co v době krize nejvíc potřebujeme - ověřená fakta.

Ale jak už bylo řečeno, média předvedla i svou nejhorší stránku. V tom, že ztratila ohledy, sebekontrolu a vnitřní etiku. Nejsem zas tak starý, ale pamatuju bouřlivé debaty nad fotografiemi či informacemi z válečných konfliktů, dopravních nehod či živelních pohrom. Co zveřejnit (protože to může mít například u dopravních nehod odstrašující pozitivní dopad), a co naopak dobrovolně autocenzurovat (protože to bere důstojnost obětem a zraňuje city pozůstalých). O tom všem se vždy vedly dlouhé a dle mého důležité bitvy. Teď jsou však předem prohrané, anebo vyhrané, podle toho, z jakého úhlu se na věc díváte.

Média jako by poprvé ztratila všechny zábrany. Nikdy jsem neviděl tak hrozné fotografie z místa katastrof. Kusy těl, ale i obličeje mrtvých. V mnoha případech snadno identifikovatelné blízkými. A to vše ne na nějakých "divokých" webových albech, ale v nabídce renomovaných agentur.

Jak je to možné? Proč se tak vůbec děje? Ztratili jsme jako civilizace cit? Vnímáme nějakým instinktem, že jsme opravdu na pokraji nějakého velkého globálního konfliktu, a tak rezignujeme na lidství, ohleduplnost a laskavost?

Informace, na které je spolehnutí

Může to být i tím, že bariéry našeho vnímání snížila on-line média. "Emoce jako nejlepší nosič informace", ta mantra, kterou jsme slyšeli od šéfů komerčních televizí (v Česku to, myslím, říkal Pavel Zuna z Novy), platí dnes tisícinásobně. A v plné nahotě (omluvte pokus o slovní hříčku) vidíme pokrytectví médií sociálních. Facebook je známý tím, že maže bez váhání třeba i umělecké snímky s decentně odhalenou bradavkou. Ale že by smazal fotografii sedačky z letadla, která je pohozená v poli a ve které je upnuté tělo mrtvého dítěte? To jeho cenzurujícím mechanismům (ať jsou to algoritmy, nebo živí lidé) přijde normální.

Nemělo by to přijít normální tradičním médiím, tedy vydavatelským domům s tradicí a historií, které v posledních letech tak urputně bojují s on-line médii o svou existenci. Tohle právě by měl být jeden z důležitých momentů, které nás odlišují. Počítačový software, který umí ve fotografiích vypátrat a označit ženské ňadro a mužský penis, a nás, lidi s city, vzděláním a svědomím. Tím můžeme algoritmy porazit. Ale ono se ukázalo, že my se jim spíš přizpůsobujeme.

Druhé možné vysvětlení je principiálně rovněž alarmující. Rozhodla se respektovaná západní média ukázat katastrofu letadla v celé té strašné hrůze proto, aby snáz ovlivnila veřejné mínění proti označeným viníkům, Putinovi a Rusku? Vladimir Putin je asi nejnebezpečnější a nejodpudivější politik současného světa, přičemž ruská propaganda udělala z části tamní veřejnosti ovce naslouchající jeho nesmyslům. Je to strašné a nebezpečné.

Ale znovu, ani v tomto případě není přijatelné, aby média rezignovala na své principy a zásady. Dost možná by bez vměšování Ruska k té hrozné nehodě nedošlo a velká vina může být na samotném Putinovi. Ale síla médií není v propagandě, vyvolávání emocí a ovlivňování dějin. Je v tom, že nám přináší informace, na které se můžeme spolehnout a podle kterých se můžeme rozhodovat. Tečka.

Banality sociálních sítí

Čímž se dostáváme k neveselé pointě. Žijeme ve světě, kde naše chytré telefony mají větší výkon než počítačové systémy, které řídily cestu člověka na Měsíc. Ale navzdory těm úžasným pokročilým technologiím často víme o světě stále méně. Na planetě, kde bude brzy víc mobilních telefonů než lidí, se ztratí ohromné dopravní letadlo, a my ho nikdy nevypátráme. O pár měsíců později podobné letadlo někdo sestřelí, ale my nedokážeme říct, kdo to byl.

Počítačové algoritmy umějí v milionech lidí najít pro bohaté inzerenty ty, kteří si koupí jejich výrobky. Měří naše emoce, počítají naše kroky, a pokud chceme, klidně i natáčejí každou vteřinu našich životů. Ale vymanily se zdravému rozumu, a my si toho buď nevšimli, anebo nám je to jedno.

Nevíme to podstatné a důležité a místo toho se necháme dojímat příběhy obětí. Jsou to příběhy banální a obyčejné ("oslavil narozeniny", "seznámili se a vzali se"), kterým umělou důležitost a emocionální vypjatost dodává to, že jejich nositelé tragicky zahynuli.

V určité míře se tenhle druh žurnalistiky "přes lidský příběh" samozřejmě dělal vždy, ale dostatek banalit ze sociálních médií z toho udělal cynickou zpravodajskou pornografii. Deník Wall Street Journal to dokonce zpracoval jako infografiku. Plán sedaček v letadle na lince číslo MH17, na které lze "klikat", a pokud jsou k dispozici, vedle se objevují další informace, včetně například fotek z Facebooku či dalších sociálních sítí. Opravdu je tohle to, co od seriózního deníku chceme?

Máme možná jednu z posledních příležitostí zachránit tradiční média. A jakkoli to zní pateticky, možná je to boj i o naši existenci, civilizaci a vlastně holé životy.

Milionkrát bylo napsáno, že žijeme v informační éře. Jenže právě informace jsou tím, co nám dnes tak zoufale chybí. Zpravodajská pornografie nabízí místo informací jen krátkodobou, byť vzrušující iluzi.

Komentář Miloše Čermáka vyšel 23. července v deníku Hospodářské noviny a 24. července na www.iHNED.cz.

 

Právě se děje

před 2 hodinami

Trump neudělí milost Bannonovi ani svému právníkovi, na seznamu je Lil Wayne

Na seznamu milostí, které hodlá udělit americký prezident Donald Trump před koncem svého mandátu, nejsou jména bývalého starosty New Yorku a prezidentova osobního právníka Rudyho Giulianiho ani bývalého poradce Steva Bannona. S odvoláním na své zdroje to dnes napsala agentura Reuters. Podle ní se milosti dočká rapper Lil Wayne. Před koncem mandátu se Trump chystá podle dřívějších informací amerických médií omilostnit přes 100 lidí.

Zpěvák Lil Wayne čelí obvinění z nepovoleného ozbrojování poté, co policie našla v prosinci roku 2019 v jeho zavazadlech nabitou pozlacenou pistoli. Rapperovi bylo držení zbraní zakázáno kvůli záznamům v trestním rejstříku. Rapper se k porušení zákona přiznal a hrozí mu až deset let vězení.

Zpěvák Lil Wayne několikrát v uplynulém roce Trumpa podpořil. Na Twitteru zveřejnil fotografii, na které pózuje s prezidentem, a kladně se vyjádřil i o některých reformách, které Trumpova administrativa připravovala.

Podle zdrojů agentury Reuters Trump neudělí milosti ani zakladateli portálu WikiLeaks Julianovi Assangeovi. Trumpa poradci údajně také odradili od toho, aby "preventivně" zastavil trestní stíhání proti sobě a členům své rodiny. Milosti by se naopak měl dočkat bývalý předseda zákonodárného sboru státu New York Sheldon Silver, který byl odsouzen v roce 2015 na dvanáct let vězení za úplatkářství.

Zdroj: ČTK
Další zprávy