Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
19. 4. 2023 8:00

Pojar nedokáže definovat dezinformace. Stát se jim nebrání, neumí to, možná nechce

Čelit dezinformacím vyžaduje hluboké expertní znalosti, zdravý rozum, ale především vůli. Ta, zdá se, vládě a jejímu poradci pro národní bezpečnost Tomáši Pojarovi poněkud chybí.
Tomáš Pojar: "Já nedokážu definovat dezinformaci… To je takové to slovo, kdy každý o něm mluví, každý ho vypouští a každý si pod ním představí něco jiného..."
Tomáš Pojar: "Já nedokážu definovat dezinformaci… To je takové to slovo, kdy každý o něm mluví, každý ho vypouští a každý si pod ním představí něco jiného..." | Foto: DVTV

Stále se k nim vracíme, ovlivňují společnost českou, evropskou, americkou, světovou. Dezinformace. Definuji: nepravdivé informace, které jsou záměrně šířeny, aby oklamaly masy lidí. A dodávám, nemusí jít jenom o opak informací, tedy čisté lži, ale o mix pravdy a lží, mix informací s jejich opakem. Dál dodávám, že dezinformace souvisí s propagandou, s propagováním nějakého postoje, státní moci, představ o světě. - Bez definice, bez jasného vědomí, co dezinformace představují, jim těžko můžeme čelit.

Česko s tímto fenoménem těžce, neúspěšně zápasí. Minimálně od ruské okupace Krymu, tedy od roku 2014, žijeme pod tlakem nové vlny masivních ruských manipulačních ataků, jak potvrzuje kupříkladu datový analytik a expert na dezinformace František Vrabel. Dezinformačních vln proběhlo od obsazení části Ukrajiny několik, týkaly se kupříkladu pandemie covidu a v posledním roce se vztahují k válce na Ukrajině. V tomto případě je cílem přesvědčit masu lidí v Evropě i za oceánem, že Rusko nemělo jinou možnost než na Ukrajinu zaútočit, že jde o obranu. Lež jako věž.

Pro nás je podstatné to, co říká František Vrabel, totiž že si u nás Rusové vytvářeli pátou kolonu už od let 2014 až 2015. Vybudovali si tu už své propagační, dezinformační zázemí, které v podstatě pracuje samo a které tvoří čeští občané. Nelze se pak divit, když protestující na demonstracích Jindřicha Rajchla vykládají nesmysly o tom, že Česko musí vystoupit z NATO, aby válka skončila.

Jak se k dezinformacím staví český stát? Za vlády Andreje Babiše nijak, jeden z klíčových proruských dezinformátorů byl prezident Miloš Zeman, ostatně sám premiér Babiš šířil před volbami do sněmovny dezinformace o Pirátech. Babišovu vládu navíc podporovali proruští komunisté a v záloze měl Rusko dlouhodobě podporující SPD. Táhnout proti dezinformacím pro Babiše nedávalo smysl.

Za vlády Petra Fialy se situace opticky změnila. Pětikoalice není proruská a Zeman na Hradě skončil. "Boj" proti dezinformacím se však nekoná. Proč? O jednom důvodu se příliš nemluví, politici logicky nemají slovo dezinformace rádi. Pokud není přijata jeho jasná definice, dá se snadno použít proti nim. Stejně jako proti novinářům. Běžně na sítích čtete, že ČT dezinformuje. Prostě proto, že neříká to, co lidé jako Rajchl, Okamura, Babiš potřebují slyšet a šířit.

Dalším důvodem, proč se politici bojí nekompromisně potírat dezinformace, je mylné pojetí svobody slova. Pojetí, které razí svobodu masově šířené lži jako jednu součást svobody projevu. V době války malér. Ostatně to na sítích a při protivládních demonstracích, které jsou vždy taky skrytě či otevřeně protiukrajinské a proruské, vidíme.

Všude kolem nás bude pobíhat umělá inteligence…

Fialova vláda zrušila místo vládního zmocněnce pro oblast médií a dezinformací. Michal Klíma v únoru skončil. O jeho malých možnostech něco udělat se psalo. Před odchodem z vládního postu předložil spolu s ministerstvem vnitra návrh zákona o dezinformacích. Místo Klímy, částečně místo něj, nastoupil nový vládní poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar. Agenda Klímy byla rozdělena na několik částí, vznikla pracovní skupina v rámci Bezpečnostní rady státu, jež má řešit, jak říká Pojar, "bezpečnostní aspekty tzv. dezinformací, respektive vlivu cizí moci nebo té nepřátelské propagandy".

Pojar sám se pojmu dezinformace brání. V rozhovoru pro Deník N říká, že vnitro a Klíma nepřipravili "zákon o dezinformacích", ale cosi jiného. "Bavíme se o tom, jestli má být nějaký zákon o vypínání webů v době krize, jestli je skutečně potřeba a co by řešil. Ten zákon má ministerstvo vnitra připravený a je otázka, jakým způsobem bude předložen, nebo nebude předložen, to je výsostně politická otázka. A další věc je, co by ve skutečnosti řešil? A jak by byl funkční?" Dodám k tomu, že se mají vypínat weby šířící dezinformace…

Poradce vlády od zákona couvá, weby se zřejmě vypínat nebudou. Důvod: "…my to měříme tou krizí minulou, tou situací před rokem, ale co bude potřeba v době vypuknutí nedej bože nějaké další války nebo podobné krize, až tady bude pobíhat všude kolem nás umělá inteligence a nebude to zdaleka jenom o webech, ale o všech sociálních sítích a o jiných nástrojích, tak ten nakonec ty budoucí krize řešit nemusí… Ono se může stát, že ten zákon toho zase tak moc nevyřeší s ohledem na to, co nás může čekat v budoucnosti."

Zajímavý moment, bude tu "pobíhat umělá inteligence", ta bude na vyšší úrovni, takže to vlastně ani nemá cenu zkoušet. Přitom právě nastup AI bychom měli vnímat přesně opačně: o to víc se musíme umět bránit, ne to předem zabalit a čekat. - Nechtěl bych sedět na vnitru, které zákon připravilo, a tyto věty číst. Ocituji ještě jednu Pojarovu úvahu.

Klíčovou zbraní jsou informace, ale ty stát neumí šířit

"Já nedokážu definovat dezinformaci… To je takové to slovo, kdy každý o něm mluví, každý ho vypouští a každý si pod ním představí něco jiného, a když se zeptáte, co to vlastně je, tak vám na to nikdo neodpoví. Takže já jsem velmi pokorný k používání slova dezinformace, zároveň říkám tzv. dezinformace, aby bylo jasné, že neexistuje jasná definice, respektive každý si pod tím představí něco jiného…" Úmyslně jsem na začátku textu jednu jasnou definici použil.

Pojar dál: "Já si myslím, že máme hlídat to, aby nepřátelská propaganda, cizí moc, někdo zvenčí nám tady nezasahoval nepřátelsky do naší diskuse, do našich voleb, aby nám tady něco nepodsouval, a to je pro mě důležité. To, jestli nějaký politik lže a lže vědomě, nebo je naveden, nebo nějaký expert… tak to patří k životu a to myslím, že se má řešit jiným způsobem."

Poradce pro národní bezpečnost nabízí myšlenkový zmatek, zdá se, že téma "tzv. dezinformací", vztahuje výhradně na propagandu cizí moci, což ztrácí smysl, když si uvědomíte, že si u nás Rusové vytvořili svoji českou pátou kolonu. A zřejmě nejen oni, Číňané za Rusy jistě příliš nezaostali. Zároveň platí, že ona cizí moc u nás dezinformace šíří, jak dokládá František Vrabel, který nevychází z pocitů, nýbrž z dat. Tvrzení, že NATO napadlo Rusko, je tzv. dezinformace? Stejně jako tvrzení, že v Buči leželi na ulicích herci s rukama svázanými za zády?

Tomáš Pojar pokračoval, že "daleko důležitější je jiná soudržnost a funkčnost toho státu než ten zákon. My prostě nepotřebujeme nové instituce a nové zákony, stejně tak jako nepotřebujeme instituci národního bezpečnostního poradce… Máme mít méně institucí a méně zákonů a lépe fungovat horizontálně napříč státem, více si důvěřovat, a to pomůže daleko víc".

Nelze nesouhlasit. Žádnou "soudržnost a funkčnost státu" u nás ovšem nevidíme. A to raději nespekuluji o tom, jak by Pojar a vláda tu soudržnost definovali. Věty, že "nepotřebujeme nové instituce a nové zákony" znějí hodně à la ODS, jsou však v příkrém rozporu s tím, jak se rapidně změnila situace, jak ji změnily sociální sítě a jak bude naše vnímání měnit AI.

Povídání s poradcem pro národní bezpečnost Pojarem naznačuje: stát zůstává vůči dezinformacím bezradný. Jeho klíčovou zbraní jsou informace, ale ty, jak víme, neumí dobře šířit. Fialově vládě je vyčítána velmi nízká úroveň komunikace, ale místy i nízká úroveň ministrů. Pak se ovšem stát lžím jen velmi těžko brání.

Video: Roman Máca o české dezinformační scéně (27. 10. 2022)

Válka na Ukrajině: Analytik Roman Máca o ukrajinských kolaborantech | Video: Kristýna Pružinová, Jakub Zuzánek
 

Právě se děje

Další zprávy