Preference Hillary Clintonové se v posledních dnech propadají. V průzkumu televizní stanice ABC a Washington Post měla ještě před dvěma týdny na Donalda Trumpa náskok 12 procent. Teď jsou šance obou kandidátů podle tohoto průzkumu stejné. Nikdo nemůže vyloučit podobné překvapení jako v případě Brexitu, nicméně většina analytiků stále dává větší šance právě Clintonové. Ani v případě, že bývalá ministryně zahraničních věcí příští úterý opravdu vyhraje, si Spojené státy nemůžou v klidu oddechnout. Nebývale divoké období americké politiky totiž není u konce: po případné porážce Trumpa přijdou další strašáci.
Za pádem preferencí v posledních dnech stojí především oznámení ředitele FBI Jamese Comeyho, provázené krkolomnou medializací. Jím vedená agentura znovu otevírá vyšetřování nedostatečně zabezpečeného e-mailového serveru, který Hillary Clintonová používala v době, kdy vedla ministerstvo zahraničních věcí. FBI v červenci vyšetřování pozastavila s tím, že používáním soukromého serveru se Clintonová nedopustila trestného činu, pouze nedoporučeníhodné nedbalosti. Nelze popřít, že pro tým Hillary Clintonové je znovuotevření vyšetřování, které ji pronásledovalo takřka po celou kampaň, nepříjemným „říjnovým překvapením“. Na druhou stranu je důležité přihlédnout k tomu, že Comeyho spíše než podstatné nové důkazy k obnovení vyšetřování očividně motivovala až perverzní snaha působit co nejtransparentněji.
Jakkoliv by tedy bylo poměrně překvapivé, kdyby právě tato kauza zlomila nadějím Clintonové vaz, její mizerné preference už tak překvapivé nejsou. Hillary Clintonová je totiž jedním z nejslabších kandidátů, kterého Demokratická strana vyslala do voleb za velmi dlouhou dobu. Jejím šancím nepomáhají zahraničněpolitické přešlapy jako podpoření invaze do Iráku a prosazení bombardování Libye nebo tvrdohlavé lpění na tom, že „Amerika už je skvělá“ tváří v tvář zvětšující se části občanů, kteří to tak nevidí. Její nepříliš velké charisma je ještě umocněné uměřeným vystupováním, které je sice naprosto pochopitelné po dekádách odrážení mnohdy krutých a sexistických útoků, na obrazovce však dobře nevypadá.
V neposlední řadě nese Hillary Clintonová na bedrech odkaz svého manžela. Z části sice oprávněně – vzhledem ke své výrazné roli v Bílém domě Billa Clintona –, z velké části však jen kvůli neomaleným pokusům Donalda Trumpa spojit ji s osobními a většinou nepotvrzenými Clintonovými prohřešky. Jediné, co zachraňuje šance Hillary Clintonové, je, že stojí proti ještě neoblíbenějšímu kandidátovi.
I kdyby se Hillary Clintonové podařilo Donalda Trumpa porazit, může se snadno stát, že se jí Bílý dům v roce 2020 nepodaří obhájit. Už během letošní kampaně je zřejmé, že po osmi letech demokrata Baracka Obamy v Bílém domě vzbuzují prezidentské volby znatelně větší vášně na straně republikánů. Jedno volební období Hillary Clintonové tento efekt může jenom umocnit. Vnitrostátně lze od její případné vlády očekávat plynulé pokračování politiky administrativy předchozí. V otázce zahraniční politiky je oproti uměřenému Obamovi Clintonová o poznání větší jestřáb. Tomu nasvědčuje i podpora, které se jí dostává z kruhů neokonzervativních architektů války v Iráku. Před dalšími prezidentskými volbami tak nemusí Clintonová čelit jen sílící části Američanů, kteří jsou nespokojeni se současným demokratickým statem quo. V příštích letech hrozí další drastický přešlap na Blízkém východě, či další zhoršení vztahů s Ruskem, které už teď v mnohém připomínají období studené války.
V takovém případě by šlo očekávat, že se sílící levé křídlo Demokratické strany, které v letošních primárkách stálo za Berniem Sandersem, pokusí ve volbách 2020 nasadit protikandidáta a ukončit tak dominanci clintonovsko-obamovské „třetí cesty”, která se stává čím dál tím méně funkční strategií. Clintonem nastartovaný posun strany doprava měl ukončit selhání 80. let a začít demokratům vyhrávat volby. Jak upozorňuje komentátor Thomas Frank, během úřadování Clintona i Obamy přišli demokraté o většinu v Kongresu a v posledních letech je smetla vlna, ve které republikáni získali posty guvernérů a většinu v místních kongresech ve velkém počtu států unie.
Kdo by mohl vést tažení proti prezidentce Clintonové ze strany republikánů? Pokud ve straně hned po případné Trumpově porážce nenastanou radikální reformy, nebude to žádný umírněný kandidát typu Mitta Romneyho. Zmíněná vlna lokálních vítězství totiž umožnila republikánům překreslit mapu volebních okrsků takovým způsobem, že pro velké procento svých kongresmanů takřka zajistili znovuzvolení. Jelikož jsou kvůli demografickému rozložení v těchto okrscích vítězství protikandidátů z řad demokratů takřka vyloučená, hlavní část předvolebního boje se tu přesunula do republikánských primárek. V těch pak pochopitelně mají větší šance radikálnější kandidáti než ti umírnění. Tím se urychlila radikalizace strany, která se jen těžko zastaví dříve než s dalším překreslováním okrsků v roce 2020.
Ať už prezidentské volby příští týden vyhraje kdokoliv, dá se na straně demokratů v roce 2020 očekávat pokus nominovat charismatičtější a mladší verzi Bernieho Sanderse. Tedy nic radikálnějšího než to, co by v Evropě bylo považováno za levý střed. U budoucích potenciálních kandidátů na straně republikánů je jisté, že všichni bedlivě sledují dosud trvající úspěch Donalda Trumpa. Největší nebezpečí, které Spojeným státům hrozí, je nasnadě. Některý z těchto radikálních kandidátů se svědomitě poučí z Trumpových chyb (a že jich bylo) a přistoupí ke své kampani se stejnou destruktivní vervou, ale s větší disciplínou. Slovy Járy Cimrmana totiž může tento další Trump být „jinej sekáč, kterej se nezakecá”.
Příští týden se dozvíme, jestli Hillary Clintonová dokáže porazit prvního Trumpa. Před tím příštím už by byla pravděpodobně bez šancí.
