Představme si zemi, jejíž zákonodárci začnou uprostřed ničivé epidemie ptačí chřipky rychle schvalovat liberalizaci dovozu drůbežího masa z oblastí, kde nákaza řádí nejvíc.
Podobně se chovají ti čeští politici, kteří právě teď zvedají téma uzákonění široce pojatého obecného referenda.
Liberalizace obchodu sama o sobě není žádné zlo. Může mít přínosy i negativní dopady, je legitimní o ní diskutovat a být jejím stoupencem nebo odpůrcem. Ale první i druzí se nejspíš shodnou, že by byl holý nesmysl uvolňovat pravidla v době, kdy musejí farmáři vybíjet jeden zamořený chov za druhým, přibývá zpráv o přenosu viru na člověka a škody rostou do miliard. Žádné ekonomické přínosy nemohou vyvážit riziko, že s kuřecími paličkami země importuje další a další nákazu.
Právě tak nástroj lidového hlasování může být užitečný i nebezpečný. I o něm je samozřejmě legitimní debatovat ze všech stran. Ale zavádět ho dnes by znamenalo vybrat si k tomu dobu asi nejméně vhodnou, co historická paměť sahá.
Aby mohla referenda generovat rozumná řešení, je nutné, aby si jejich účastníci tvořili názor na základě relevantních, ověřených, spolehlivých informací. Bohužel, dnes tento předpoklad nedokážeme zajistit. Pozor, je třeba neplést dohromady dvě kategorie - informace a názory. Mluvím pouze o tom prvním.
Pokud by měli účastníci referenda hlasovat, jestli si v partii blackjacku říct ještě o jednu kartu, je třeba, aby všichni věděli, jaký list mají v tu chvíli před sebou. To neznamená, že budou hlasovat všichni stejně - někteří budou opatrnější, jiní zariskují. V pořádku. Názory jsou od toho, aby se lišily.
Ale co když na stole bude ležet kluk a král, jenže větší polovina hlasujících bude skálopevně přesvědčená, že je tam dvojka s trojkou? Výsledek takového referenda bude katastrofa. Ne kvůli tomu, že zvítězil "jiný názor", ale proto, že zvítězil názor, který nebyl založen na faktech.
V souvislosti s debatami o referendu je nutné znovu zopakovat - propaganda a dezinformace nejsou ničím novým, ale snadnost, s jakou je možné je vydávat za skutečné zprávy, šířit je a vytěsnit s jejich pomocí z myšlení mnoha lidí realitu, z nich dělá úplně nový fenomén. Neumíme mu zatím čelit.
Žijeme v době, kdy jedna světová velmoc řeší, jak minimalizovat důsledky referenda, jehož organizátoři tento úkaz krutě podcenili. A kdy nejdůležitější volby v jiné velmoci dokázala ovlivnit nepřátelská mocnost. V obou případech, jak ve Velké Británii, tak i ve Spojených státech, se přitom bavíme o robustních demokraciích se silnou a nezávislou mediální scénou, vyspělou občanskou společností a politickou kulturou. Díky tomu přežijí jako demokratické země.
Ani tyto předpoklady ale nedokázaly vliv dezinformaci neutralizovat. 126 milionů Američanů zhlédlo jen na Facebooku před prezidentskými volbami obsah vytvořený agenturami napojenými na Kreml s cílem zajistit zvolení Donalda Trumpa. Známá je i starší analýza sdílení dezinformací a informací na Facebooku v posledních třech měsících před volbami. Dvacet nejsdílenějších lží získalo 8,7 milionu reakcí uživatelů - sdílení, lajků či komentářů. Dvacítka nejúspěšnějších "mainstreamových" zpráv dosáhla jen 7,4 milionu reakcí. Za připomenutí stojí, že vůbec nejúspěšnější "zprávou" byl naprosto jasný hoax o tom, že papež František podpořil Donalda Trumpa. Že je to nesmysl, bylo přitom možné bez potíží zjistit během minuty.
Teď si představme, že se nějaké významné referendum koná v Česku. Tedy v zemi, kde polovina mediální scény patří nebo slouží politikům a druhá bojuje s ekonomickou realitou a snahami mocných ovládnout ji také. Kde je velká část akademické a občanské sféry v čele s rektory předních univerzit běžně vydávána v lepším případě za pomatence, v horším za nepřátele národa. Kde politická kultura umožňuje s vážnou tváří uvažovat o časově neomezené vládě bez důvěry parlamentu.
Obávám se, že neexistuje šance, jak dnes u nás zajistit konání rozumného všelidového hlasovaní o věci, která bude dostatečně důležitá na to, aby stála šiřitelům dezinformací za námahu. Pokud dnes označujeme Parlamentní listy a další dezinformační zdroje za "vlivné", mluvíme jen o stínu vlivu, který by na veřejné mínění měly, kdyby mohly ovlivnit něco, na čem by záleželo opravdu velkým hráčům.
Vím, že mnohé už varování před "fake news" nudí. To je ostatně také něco, s čím jejich tvůrci kalkulují. Věřím, že tuto nákazu překonáme. Ten virus je pořád úplně nový, nikdo ještě přesně neví, odkud se bere a jak působí. Západní společnosti se vzpamatovávají z prvotního septického šoku, smiřují se s tím, že nejde o chřipku, která přejde sama, a začínají hledat protilátky.
Nejsem žádným skalním odpůrcem referenda. Debata o něm by ale měla mít dvě roviny. Jednak by mělo samozřejmě běžet věcné a nepředpojaté zvažování rizik i argumentů pro.
Neměli bychom ale zapomínat ani na druhou rovinu - načasování. Opravdu zrovna teď? Nechtějí náhodou ti, kdo nás pobízejí ke spěchu, ve skutečnosti využít našeho oslabení, o kterém dobře vědí, a hodlají ho zneužít?
Se zavedením referenda o zásadních otázkách do našeho politického organismu bychom měli počkat, až se nám z něj podaří vyplavit nákazu dezinformací a zajistit si proti ní alespoň minimální imunitu.
