Proces s Donaldem Trumpem, který od úterý probíhá v americkém Senátu, má formální rysy řádného soudního řízení. Za žalobce jsou zde demokratičtí kongresmani, za Trumpa vystupují jeho obhájci, stovka senátorů bude mít na konci procesu roli poroty.
Ale v principu jde samozřejmě o politické rozhodnutí. A protože většina republikánů si spočítala, že v tuto chvíli by pro ně bylo politickým hazardem jít proti Trumpovi, ruku pro jeho odvolání z funkce nezvednou.
Bude zproštěn obžaloby, kterou před třemi týdny schválila demokraty ovládaná Sněmovna reprezentantů a která exprezidentovi klade k tíži, že "podnítil povstání", když jeho příznivci letos 6. ledna vzali útokem americký Kongres.
Republikáni v Senátu mají situaci o to snazší, že se mohou odvolat na názory některých ústavních právníků, podle nichž není možné sesadit prezidenta z funkce takto zpětně, tedy už po jeho odchodu z úřadu. V úterním zkušebním hlasování, zda se má proces vůbec konat, se k demokratům v souhlasném stanovisku přidalo jen šest republikánů.
Nečistý Clinton, ušpiněný Trump
Výsledných 56 hlasů "pro" stačilo k tomu, aby řízení pokračovalo. A jak bude řečeno níže, ten půltucet republikánů, kteří přestoupili stranickou bariéru, je důležitý. Na požadovanou většinu 67 hlasů, která by byla nutná k Trumpovu odvolání, to je ale málo. Ten tak přežije už svůj druhý impeachment.
A protože je Trump, možná se kvůli tomu označí i za největšího z prezidentů. Kdo to má, být dvakrát zažalován a dvakrát osvobozen?! Byla to všechno kampaň! Jenže z historického srovnání - pokud vezmeme všechny tři impeachmenty, které pamatujeme - vyplývá něco jiného.
V roce 1999 Senát rozhodoval, zda Bill Clinton v aféře s Monikou Lewinskou "lhal pod přísahou". Ne že by byl čistý, ale ve výsledku jej podrželi nejen všichni jeho demokraté, nýbrž i deset republikánů, tedy členů jeho opozice. Závažnost provinění ale nebyla taková, aby to podle nich ospravedlňovalo tak silný instrument, jaký představuje odvolání z úřadu.
Před rokem, během prvního Trumpova impeachmentu, šlo o to, zda "zneužil svou moc" a "pohrdal Kongresem", když zadržoval vojenskou pomoc pro Ukrajinu výměnou za to, že Kyjev najde kompromitující materiály na Joea Bidena. Trump nebyl ani zdaleka čistý: z čistě osobních důvodů skutečně tlačil Kyjev ke zdi. A používal k tomu peníze, s jejichž uvolněním už předtím kongresmani souhlasili.
V závěrečném hlasování byl sice omilostněn, ale ve srovnání s Clintonem už ne tak silně. Pro jeho odvolání byli všichni demokraté a přidal se k nim i jeden republikán Mitt Romney - z opozice se tedy pro něj nenašel ani jediný pomocný hlas a naopak přišla jedna zrada z vlastních řad.
Společně s americkými médii předpokládejme, že aktuální žalobu proti Trumpovi může vedle všech demokratů podpořit i pět až šest - už výše citovaný "půltucet" - republikánských senátorů. Na odvolání to nebude, zároveň to ale ukazuje, že aktuální impeachment má zatím nejpevnější a nejvážnější skutkové opodstatnění.
Podvedený lid jde do boje
Pevné v důkazech, které jsou k dispozici. A vážné v tom, že šlo o útok proti výsledku demokratických voleb. Trumpovi obhájci - ať už ti v Senátu, nebo jeho věrní voliči - se ovšem točí na tom, zda Trump opravdu "podnítil" události, které se 6. ledna na Kapitolu odehrály. A tvrdí, že žádné takové přímé propojení nelze dokázat.
Jenže bez Trumpa by věci nikdy nezašly tak daleko, nestaly by se. Už loni na jaře, kdy se ukázalo, že kvůli epidemii koronaviru se v USA bude hlasovat poštou, měl Trump volbu. Mohl své příznivce motivovat, jako to udělali demokraté, aby této možnosti v maximální možné míře využili. Trump se ovšem rozhodl přesně opačně, vsadil na setrvalé důsledné zpochybňování poštovního hlasování.
Byla to jeho volba, a byla špatná. Když se uprostřed volební noci ukázalo, že modrá demokratická poštovní vlna, která se teprve dopočítávala, v klíčových státech nesjpíše spláchne červené hlasy, jež republikáni odevzdali přímo ve volební den, vyhlásil Trump, že jde "o podvod na americké veřejnosti". "Upřímně, my jsme vyhráli tyto volby," říkal Trump. A Americe zatrnulo. Bylo zřejmé, že se mohou dít věci, které tahle země ještě nezažila.
A všechno, čeho bylo možné se obávat, nakonec i přišlo. Ani přepočítávání hlasů, ani desítky soudních žalob, nic z toho nezměnilo Trumpovu porážku. On ale od popírání výsledků voleb mezitím už přikročil k aktivaci svých příznivců, aby si nenechali "ukradené volby" líbit.
Dlouhé týdny dopředu mobilizoval k účasti na demonstraci svolané na 6. ledna do Washingtonu. Například v polovině prosince, několik dní poté, co sbory volitelů v jednotlivých státech USA potvrdily vítězství Joea Bidena, Trump na Twitteru vyzýval "buďte tam, bude to divoké". Systematicky, důsledně Trump připravoval lidovou rebelii.
Nemá smysl zde vypočítávat, jak Trump krok za krokem nejdříve přivedl své voliče k upřímnému přesvědčení, že jim byly ukradeny volby. Aby pak ještě přitopil pod napěchovanou nedůvěrou, hořkostí a zlobou. Vše je zdokumentováno a vše už také bylo nebo ještě bude právě v těchto dnech předloženo v Senátu, jako například sestřih událostí ze samotného 6. ledna.
Já nic, já muzikant
V řadě okamžiků svého sedmdesátiminutového projevu, během nějž vyzval k pochodu na Kapitol, mluvil Trump v první osobě množného čísla. Nebyla to výzva jděte, ale pojďme! "Půjdeme tam, půjdeme ke Kapitolu.... Půjdeme tam a já tam budu s vámi… Takže se teď vypravme dolů po Pensylvánské avenue," říkal opakovaně i v samotném závěru své řeči. Aby se ovšem on sám následně uchýlil před televizi do Bílého domu a nechal ze řetězu utržený, rozvášněný dav konat své i jeho dílo.
Republikánští senátoři, kteří někdy příští týden, až přijde konečné hlasování, nezvednou ruku pro Trumpovo odvolání, mají štěstí. Kdyby bývalý prezident se svými lidmi na Kapitol šel a celý útok nejen na Kongres, ale na demokratické volby vybuchl za jeho osobní přítomnosti, už by asi nemohli tvrdit, že to "nepodnítil". Takhle se mohou chovat alibisticky.
Demokraté nedosáhnou svého. Proces, který je zdržuje od projednávání aktuální agendy jejich prezidenta Joea Bidena, je navíc může spíše poškodit. Ale přesto má smysl. Čím lépe bude věc popsána, čím přesněji se zapíše do historie, tím lépe.
Vystihnout ji lze i takto: tady máte střelný prach, tady sirky, takhle se škrtá. Ale zvládnout to musíte sami, já si ještě musím něco zařídit. Trump je vinen, republikáni si mohou pouze vybrat, zda si přiznají, že je za útok na Kongres zodpovědný. Nebo zda je zbabělec, který povolal svůj lid do boje, ukázal cíl a směr útoku, zatroubil k němu - a utekl z bojiště.
