Když autor tohoto textu dorazil v roce 1994 do USA k studijnímu pobytu na University of Georgia v městečku Athens (70 mil na východ od Atlanty), ukázal mu zástupce školy nejdříve dvě věci, na které jsou tam náležitě hrdí.
Zaprvé restauraci, či spíše bufet, kam chodili členové skupiny R.E.M. a podle jehož vývěsního štítu s nápisem Automatic for the People pojmenovali své skvělé album z roku 1992.
A zadruhé stadion tamního týmu amerického fotbalu, který pojme přes osmdesát tisíc diváků. Je to jeden z největších sportovních stánků svého druhu v Americe a domácí tým Bulldogů patří k rodinnému stříbru celé Georgie. Kdo byl hvězdou Bulldogů, tomu patří věčná sláva. V historii klubu, ale i v kolektivní paměti tohoto státu amerického Jihu.
Nebo také v paměti Donalda Trumpa. Šedesátiletý Herschel Walker, který za Bulldogy zářil v polovině 80. let, sice nikdy neměl nic společného s politikou. A pro vtipnou kaši si rozhodně také nebyl dvakrát, spíše jsou na něm znát ty stovky třeskutých prásknutí - helma na helmu - z jeho fotbalové kariéry. Je ovšem celebritou, "synem Georgie", a tak na něj Trump před rokem ukázal jako na svého člověka, když inicioval a podpořil jeho kandidaturu do Senátu. Neúspěšnou, jako se ukázalo minulé úterý, kdy Walker propadl v souboji s demokratickým soupeřem Raphaelem Warnockem.
Trump, hrdina demokratů!
Jde však především o Trumpovu prohru. Walker se stal jen posledním z řady republikánských kandidátů, kteří díky exprezidentově podpoře na jaře a v létě uspěli v republikánských primárkách. Teď na podzim ve všeobecných kongresových a guvernérských volbách ale právě kvůli ní selhali.
Walker je potvrzujícím razítkem na certifikátu, jak toxickou osobností se Trump stal. Konkrétně v Georgii jde navíc už o jeho třetí prohru v řadě, strana se nemůže vymlouvat, že by nebyla varována. Poprvé tam pohořel už v prezidentských volbách 2020. Od roku 1992 byl prvním republikánem, který tento stát ztratil, a byl to pak i jeden z důvodů, proč ani neobhájil Bílý dům.
Zhrzen prohrou, kterou nikdy neuznal, Trump následně zapříčinil druhý republikánský karambol. Těsně před nástupem demokrata Joea Bidena do úřadu se loni v lednu v Georgii ve dvojici doplňkových voleb rozhodovalo o definitivním obsazení Senátu. Kdyby republikáni alespoň v jednom ze dvou soubojů vyhráli, měli by instituci pod kontrolou.
Jenže uražený bývalý prezident voličům předem vzkázal, ať se k urnám ani moc neobtěžují, protože volby prý znovu budou nefér, cinknuté. Část lidí ho skutečně poslechla a při jejich nižší účasti připadla obě křesla demokratům. Biden a demokraté tak dostali volnou ruku, aby mohli prosazovat svůj program.
Za vše, co se jim v uplynulých dvou letech povedlo a co republikáni naopak bezmocně kritizují, mohou Američané poděkovat Trumpovi. A nově, po úterním souboji v Georgii, tedy i za to, že demokraté budou mít od ledna na příští dva roky v Senátu dokonce ještě o jedno křeslo navíc.
Od debaklu k debaklu
Bidenovi to otevírá cestu například ke snadnějšímu jmenování federálních soudců a viceprezidentku Kamalu Harrisovou to zbaví dosavadní permanentní pohotovosti být tím hlasem, který převažoval vyrovnané hlasování na stranu demokratů. Díky Trumpovi se prostě bude prezidentovi Bidenovi a jeho straně dýchat o dost lépe, než se před listopadovými volbami obávali.
Trump je pro demokraty politickým Santa Clausem, který jim nepřestává nadělovat nečekané dárky. Ale viděno z druhé strany, od republikánů? Při pohledu na spoušť, kterou po sobě Trump, počínaje prohranými volbami 2020, už zanechal, je stále větší záhadou, kdy toho jeho spolustraníci konečně začnou mít tak akorát.
Pokud by se jen přidrželi svého oblíbeného pravidla "třikrát a dost" (po třech konfliktech se zákonem už do slušné společnosti nepatříte), exprezidenta by vyhodili z kola ven už jen za jeho výše zmíněné tři debakly v Georgii. Jenže zatím k tomu nenašli odvahu ani navzdory tomu, že těch sebedestruktivních záseků na Trumpově pažbě je už mnohem, mnohem víc. A nepřestává jich přibývat.
Vezměme jen poslední tři týdny od chvíle, kdy oficiálně oznámil svoji kandidaturu do prezidentských voleb 2024. Pouhých několik dní poté ve svém floridském sídle Mar-a-Lago povečeřel s Kanyem Westem, jehož za velebení Adolfa Hitlera teď z Twitteru vyhodil i Elon Musk, jinak samozvaný "absolutista svobody slova". A druhým Trumpovým společníkem u jídelního stolu byl navíc otevřený rasista a popírač holocaustu Nick Fuentes.
Americká média to ještě ani nestačila probrat a už Nejvyšší soud rozhodl, že bývalý šéf Bílého domu musí poskytnout vyšetřovatelům v Kongresu svá daňová přiznání, která dosud před veřejností tajil a za žádnou cenu nechtěl dát z ruky.
Hned další soudní porážku mu vzápětí přinesl výrok nižšího soudu, který nevyhověl jeho snaze o zpomalení nebo úplné zastavení federálního vyšetřování, proč si loni na rozloučenou odnesl z úřadu domů tajné a přísně tajné materiály. A proč je odmítal vrátit tak dlouho, až si pro ně letos v srpnu musela přijít FBI. Nyní se tedy rozhoduje, zda se tím nedopustil federálního trestného činu.
O minulém víkendu se pak Trump znovu vrátil ke své lži o "ukradených" volbách 2020. Což je sice už jeho evergreen, ale tentokrát v něm evidentně bouchly vzteklé nebo možná sebelítostivé saze. Nepůjde-li to jinak, vyhlásil, tak nechť je - prý pro zjednání spravedlnosti - třeba i svržen americký ústavní pořádek, volby 2020 by měly být prohlášeny za neplatné!
Zbabělci ve lži, bratři v prohře
Komentátoři toto jedovaté sousto opět ani nestačili zpracovat, když v úterý (tedy v den, kdy exfotbalista Walker v zastoupení Trumpa prohrál v Georgii) newyorský soud shledal firmu Trump Organization vinnou z daňových podvodů. Formálně sice rozsudek nemíří přímo proti exprezidentovi - odnesl to jeho účetní -, ale jak v závěrečné řeči uvedl žalující prokurátor, "celá verze, že Donald Trump vůbec o ničem nevěděl, je krajně nepravděpodobná".
Už jsme na tomto místě připomínali, že Trump má stále pevné voličské zázemí, a proto se republikánští politici bojí proti němu otevřeně postavit. Zároveň však platí, že stále větší část stranické základny je otevřena možnosti, aby jej už konečně nahradil někdo jiný.
Zatím si nikdo netroufl vystoupit za stínu. Ale čím déle budou Trumpovi možní konkurenti k jeho dalším a dalším excesům mlčet, čím déle budou hledět stranou, tím více už budou poškozovat i své vlastní šance. Pro americké voliče, kteří teď v listopadových volbách exprezidenta jasně odmítli, se stanou i oni jeho tichými společníky. Zbabělci ve lži.
Bez těchto voličů si přitom strana může nechat jen zdát, že by se třeba vrátila do Bílého domu. Má tak před sebou těžkou, avšak prostou volbu. Buď půjde s Trumpem ke dnu. Nebo se konečně její politici vzchopí a navzdory riziku, že na ně někdejší prezident poštve tvrdé jádro svých příznivců, přesvědčí většinu, že s Trumpem už republikáni nemají žádnou budoucnost.
Protože s mužem, který jim kdysi slíbil, že budou až unaveni z jeho a svých vítězství, jsou stále více decimováni. A začínají sbírat porážku za porážkou.
