Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
21. 1. 2021 11:30

Zakleti v koronáči potřebujeme pohyb. Chodit pěšky, jezdit na kole

Čím bych se chtěl stát, až se znovu narodím? „V mém příštím životě/ tím jsem si jistý/ chtěl bych být radním pro cyklisty...“
Cyklisté to mají v zimě ještě o poznání horší a riskantnější. Jako by neexistovali či spíš neměli existovat...
Cyklisté to mají v zimě ještě o poznání horší a riskantnější. Jako by neexistovali či spíš neměli existovat... | Foto: Martin Fendrych

I v době covidové, v době zákazů a uzavřenosti a home officů, se lidé chtějí hýbat. Potřebujeme pohyb. Honza Burian v jedné písničce zpívá "v mým příštím životě/ byl bych nejradši hroch", já bych zas nechtěl být ani v tomto životě ministrem zdravotnictví. Protože musel kvůli nákaze (rozumně) zavřít tělocvičny a posilovny a hřiště a kurty a mnoha dětem a sportovcům znemožnil jejich radost. Nejen radost, taky potřebu, protože kdo je zvyklý na pohyb, ten ho mívá jako drogu, bez níž upadá do chmur, ba do depresí.

Když jste zavření doma jak v kriminálu, nakonec se to někde vyvalí. Napadl sníh, měšťáci sedli do samohybů a tradá na hory, aspoň na víkend. Nevadí, že nesmějí fungovat vleky, hlavně pobývat venku. Vyprodány sněžnice, nesmeky, skialpy, nekoupíte (po internetu samozřejmě) dětské běžky. Desetitisíce lidí nadržených na pohyb se vrhly do hor. Třeba do Beskyd, kde, jak píší novinky.cz, "trápí obyvatele obcí, ochranáře, policii i horské záchranáře. Ti se obávají, že kvůli autům, která jim brání v průjezdu, nedorazí v případě potřeby včas na místo havárie či zranění."

Krkonossky.deník.cz informuje podobně: "Víkend přivedl do Krkonoš velké zástupy lidí. Lyžařské areály jsou sice nadále z rozhodnutí vlády uzavřené, přesto návštěvníci opět vzali hory útokem. Trutnovsko je přitom okresem, kde se šíří koronavirus nejrychleji v celé zemi, a to už druhý týden po sobě." V dalších horských střediscích je to podobné. Stěhování do měst se mění v útěky do hor.

Vyrazit z home officu do hor, pohyb je atavistická potřeba.
Vyrazit z home officu do hor, pohyb je atavistická potřeba. | Foto: Martin Fendrych

V Praze napadl sníh, a tak se, třeba na pláni v Břevnově a v oboře Hvězda, běžkuje. Na každém kopečku davy rodin s dětmi a kluzáky či sáňkami, ač se jezdí spíš po trávě. Běžkařů víc než pejskařů a to je co říct. Mezi nimi běžci nenávidění, protože ničí stopu). Paradoxní výhodou pro běžkaře je (třeba v Praze - Břevnově), že se o chodníky starají už městské části, nikoli vlastníci přilehlých domů. Většinu tedy neuklízí nikdo, leží na nich sníh a dá se po nich pěkně sklouznout a sáňkovat (k menšímu nadšení chodců).

Touha hýbat se je zdravá, brání nás nejen proti tučnění, nežádoucímu zvyšování homeofficové hmotnosti, ale jak už řečeno, taky proti nežádaným propadům psychiky. Co se dá dělat? Koronáč nám vlastně dává možnost vrátit se zpátky ze zavřených posiloven a squashových center ven.

Jak se vyhnout hromadné dopravě

Jednou z možností - pro ty, kteří nepracují doma - je jezdit do práce na kole. Aby člověk nemusel do tramvaje, busu či metra. Dá se jezdit i v zimě, pokud máte dobré pláště a moc je nepřefukujete. V jiných metropolích Evropy je kolo i v zimě běžný dopravní prostředek, v Praze málo. Ano, zimních cyklistů přibylo, máme však zatraceně tvrdý chlebíček.

Ani v cyklosezoně Praha pro kolaře mnoho nedělá, je to město plechu, město aut. V zimě se to logicky zhorší. V pruzích pro cyklisty, pokud už byly namalovány, hromadí se štěrk, ledová pohoří, často tam z chodníků hrnou sníh, takže musíte jet buď po chodníku (tam ale nesmíte a bývá ledovatý), nebo jedete mezi auty, což řidiči nesou nelibě.

"Uklizená" je jen silnice, auta mají absolutní prioritu. Chodec nikoli.
"Uklizená" je jen silnice, auta mají absolutní prioritu. Chodec nikoli. | Foto: Martin Fendrych

Dny jsou ještě krátké, takže se domů vracíte za tmy, musíte mít co nejsilnější světlo hlavně vzadu (vepředu vám svítí lampy), ale stejně cítíte, jak je jízda nebezpečná. Vozy se o vás otírají, někteří řidiči troubí, asi aby vyjádřili údiv "co tu ten vůl v zimě dělá" (údiv vypěstovaný v létě). Cyklostezky nebývají očištěné, na nich musíte umět jezdit na ledu a sněhu, zažíváte pádová dobrodružství.

Jako původnější varianta se jeví pěší chůze. Ale zase narazíte na to, že Praha autová není pro pěší. Chodníky ve vyšších polohách, ve čtvrtích, jako je Bílá Hora, kde leží sníh, zhusta neodhrabané, ledovaté, ilustrované psími výkaly. (Ochota pejskařů uklidit potřebu jejich miláčků v zimě jaksi nepochopitelně, prudce klesá, jako by jim dávalo větší práci se sehnout, proto budiž veleben každý uklízející psovod městský.)

Přechody pro auta

Velkou slabinou nejen Prahy staly se přechody pro chodce. (Vlastně jsou to přechody pro auta.) Na nich vidíte, jak jsou města vnímána jako prostor pro řidiče. Trčíte u přechodu, mačkáte, až máte na palci puchýř, ale líný zelený panáček si dává načas. A pak je radno přes zebru klusat, neboť zelené světlo rychle mizí a motory řvou.

Odtud plyne, že návrat z tělocvičen a kurtů do ulic není zrovna snadný. Zbývají parky, ale i ty jsou nyní přecpané povětříchtivými občany - hlavně o víkendu.

Bylo by dobré pro chodce a cyklisty udělat o dost víc nejen v době covidové. Bylo by dobré jim popřát víc prostoru a místa, víc na ně myslet. Když ještě za chodníky odpovídali majitelé lemujících domů, chodíval "šedý mor" a sázel pokuty, nebylo-li uklizeno. Dnes nic takového není, neboť pokutu by ukládali leda místnímu úřadu - a to se jeví jako nežádoucí. Taky právo brzy a v klidu přejít silnici by mělo být posíleno. O omezování vjezdu aut do center asi ani nemá cenu psát, pražská utopie.

A kola? Co by pomohlo? Rozhodně nějaká osvětová, cyklisty propagující a chránící kampaň (té snad architektura pražských ulic nebrání). Apel na řidiče, aby cyklisty - v zimě jich není mnoho - objížděli obloukem, drželi odstup 1,5 metru. Silnice teď mnohem víc klouže, na kraji se mění v překážkovou jízdu, kolo musí kličkovat…

Smysl by mělo k silnicím umístit i nějaké vysvětlující, apelující značky, které by jednak na cyklisty upozornily, jednak ukazovaly ten bezpečný odstup auta (náklaďáku, autobusu) od napravo jedoucího kola. To mi dnes připadá jako snové minimum.

Možná by se dalo uvažovat, pokud je pruh pro cyklisty plný sněhu, povolit jízdu po chodníku s tím, že by cyklista byl povinen brát ohled na chodce a vnímat je jako pány.

Ale znovu opakuju, pěší chůze a jízda na kole, ať už do práce, nebo po práci, je v době covidové malý zázrak. Pročistí vám hlavu, hýbáte se, jste venku, posilujete sliznicovou imunitu (pravda, pokud jízdu po silnici ve zdraví přežijete). A proto "v mém příštím životě/ tím jsem si jistý/ chtěl bych být radním pro cyklisty…"

Aktuální záběry ze zasněžených Krkonoš. Horská služba tu vyhlásila první stupeň lavinového nebezpečí (video ze 4. ledna 2021)

Zasněžené Krkonoše. Horská služba už tu vyhlásila první stupeň lavinového nebezpečí | Video: Holidayinfo.cz
 

Právě se děje

Další zprávy