Český prezident Miloš Zeman odjel na tři dny do Německa. Setkal se s německými podnikateli, v pátek s prezidentem Frankem-Walterem Steinmeierem, sejde se s kancléřkou Angelou Merkelovou. Tu nedávno navštívil premiér Babiš a poté řekl: "Vzájemně jsme se dobře pochopili s výjimkou přerozdělování na základě kvót." Česko a Německo podle něj mají vynikající vztahy.
O ty vztahy jde. Jedna věc je domácí politika, kde Zeman i Babiš dělají z Merkelové jakéhosi čerta, Mefista, "vítačku", která do Německa "pozvala" nikoli uprchlíky, ale "migranty", kritizují ji, napadají, trhají na cucky. To se děje uvnitř. Pak do Německa jedou a oba vědí, jak je ta země pro českou budoucnost klíčová, mnohem významnější než vztah s Putinovým Ruskem nebo Si Ťin-pchingovou Čínou.
Babiš jel do Berlína s tématem migrace, proč tam jede Zeman? Možná proto, že se ujal české zahraniční politiky a že ani Německo nechce nechat Babišovi (na jejich skutečnou, přátelskou souhru raději nevěřme).
Zajímavý moment? Zeman ve čtvrtek řekl německým podnikatelům (šlo o lidi velkých německých firem, například z automobilky Škoda Auto nebo BMW): "Samozřejmě vím, že v mé zemi jsou přibližně čtyři tisíce německých podniků, v Německu je jen okolo dvou set českých podniků…" Jistě, Německo je větší, silnější země, ale ten rozdíl bije do očí, dvacetkrát víc německých firem u nás!
To o našich vztazích mnohé vypovídá, pro Němce jsme se stali nejen levnou pracovní silou, ale taky šikovnou pracovní silou, oni nás umějí využít, ale my se u nich chytáme dvacetkrát méně. Mimo jiné taky proto, že zřejmě technologicky nestíháme, málo investujeme do vědy a výzkumu, naši vědci raději odcházejí do zahraničí (i do Německa samozřejmě), kde mají lepší podmínky atd.
Další moment třídenní Zemanovy cesty: v jeho delegaci nejsou zastoupeni žádní čeští podnikatelé, zatímco do Číny a Ruska jich s sebou vezl mnoho. Proč? Setká se s německými podnikatelskými esy, ale česká esa s sebou nevezme?
Nabízí se úvaha, že to zřejmě není potřeba, Německo se od Ruska a Číny zásadně liší, věci tam fungují normálně. A přece je zarážející, že Zeman podnikatele nevzal. Je to proto, že on, popřípadě oni vědí: tam se stejně nechytíme?
I na téhle drobnosti vidíme, jak propastný příkop (kvalitativní, ale i přístupový) mezi námi a Němci leží.
Česko v inkluzi
Zeman k nám lákal další firmy, na co? Na levnou pracovní sílu: "Samozřejmě se do své země snažím přilákat zahraniční investice. To je přirozené. Ale musí to být rozumné pro vás, ne pro mě. Takže jaký je můj hlavní argument pro takovou investici? Vaše komparativní výhoda. Úroveň mezd v mé zemi je v porovnání s Německem přibližně třetinová. Snižuje to náklady a pro německé podniky to může být výnosné, proč ne…" řekl německým bossům. Chápete, na levnou pracovní sílu, ne na know how, ne na schopnosti, nápady, kvalitu. Je to až potupné.
A vlastně velmi smutné, za skoro třicet let od revoluce jsme na třetině mezd Německa (a dost možná také na třetině výkonu). Zeman lákající Němce k nám už pochopitelně nezmínil další drobnost, tedy fakt, že máme sice strašně nízkou nezaměstnanost, ale firmám chybí lidi a my je neumíme sehnat, což je pro zahraniční investory problém. Stát pro to dělá jen málo, pro Ukrajince je stále nesmírně těžké u nás legálně pracovat, teď se budou dovážet Indové (u těch "zcela odlišná kultura" zřejmě nevadí).
Na čísle 4000 (německých firem u nás) a 200 našich v Německu názorně vidíme, že "na špici Evropy" nepatříme a dalších dvacet let patřit nebudeme. Zeman německým byznysmenům řekl: "Dvacet let máte volný prostor pro své ´lokty´, abych tak řekl, což je dobré…"
Zároveň je i největším kritikům a odpůrcům Německa jasné, jak je tahle země pro nás důležitá i jak je nám vzdálená. My jsme pro ni sice dobří sousedé, se kterými není až tak moc problémů (nejvíc v příhraničí). Vztahy, ty nepolitické, jsou skutečně velmi dobré, ale zároveň zůstáváme nikoli jejich, ale vlastní vinou, jakousi "rozvojovou" zemí, kde i německé potraviny mají horší kvalitu než v Německu.
Klíčové je, že "ne jejich, ale vlastní vinou". Potřebujeme se stát partnerem Německa, ne "zemí v inkluzi", ne zanedbanou, nesebevědomou zemičkou, jejíž politici doma na velké sousedy nadávají a před nimi se usmívají nebo šaškují (Zeman dal Merkelové před dvěma lety jako dárek výtisk Švejka).
A poslední věc, kterou by měli Babiš a Zeman, ale nejen oni započítat, pastorova dcera Angela Merkelová se k nám chová slušně, nadstandardně nás chápe. Až ji vystřídá jiný politik, který nebude mít pochopení pro "Ossis" či "Osten" (v tom slově slyšíme i český osten), mohou se naše vztahy s Německem ochladit, zhoršit, pokazit. Pak může následovat setkání s novým kancléřem či kancléřkou, po němž český premiér smutně oznámí: "Vzájemně jsme se nepochopili."
