Jak známo, Miloš Zeman si k prezidentství přibral také vedlejší roli vykladače moderních dějin (17. listopad, Ferdinand Peroutka apod.). Jako každý z nás má právo na úsudek i na omyl, potíž je v tom, že v ústech mocných má úsudek i omyl větší váhu. Ze slova se lehce stává měřítko, norma. Kdyby kdokoli z nás své soudy o historii pronášel u piva nebo psal do blogu, bude to něco jiného. Mimo stolní společnost nebo jiné příslušné fórum není třeba polemizovat.
U Zemana jde obvykle o česko-český problém, takže veřejný úkol čistě pro nás. Když ale po zemanovsku pohovoří i Zemanovi souputníci Vladimir Putin a Vladimir Jakunin, je to na pováženou o něco víc. To nejsou žádné bonmoty ani článek vlevo dole, ale dějiny v tlapách medvěda. Takže pozor.
Metoda je přitom podobná u Zemana, Putina i Jakunina. Vzít historický fakt, očesat ho od toho, co bylo předtím a co bylo potom, a místo souvislostí položit důraz na pragmatické, až cynické pojmenování okamžiku. Je to vlastně pořád jen variace na „dějiny píší vítězové“, i po pětadvaceti, padesáti, pětasedmdesáti letech. Bez empatie, zato k obrazu svému.
Takže Putin zhodnotí, že pakt Molotov-Ribbentrop „sloužil k zajištění bezpečnosti SSSR“. To svým způsobem zcela jistě, najmě v situaci, kdy Rudou armádu zdecimovaly předchozí Stalinovy čistky. A taky se dá říct, že nebýt paktu (bez ohledu na podpisy by bylo názornější říkat mu pakt Stalin-Hitler), nebyla by ani Katyň. Anebo je možné připomenout, jak mocně asi bojovala s Hitlerem komunistická internacionála, když Moskva paktem udala tón appeasementu. To jsou souvislosti, které se při oslavách vítězství Sovětského svazu nad fašismem pochopitelně nehodí. Skoro dva roky, od srpna 39 do června 41, kdy Německu čelil Západ v čele s Británií, kdežto Sovětský svaz „zajistil svoji bezpečnost“, se tu jaksi nepočítají.
Místo toho Putin vysvětlí, že Polsko po podpisu mnichovské dohody v září 1938 "udělalo kroky směřující k anexi části československého území", přičemž o rok později se "přihodilo, že po podpisu paktu Molotov-Ribbentrop se Polsko samo stalo obětí této politiky, kterou se snažilo prosazovat v Evropě". To je jak z učebnice totalitního dějepisu.
Podobně Jakunin. O invazi Varšavské smlouvy z roku 1968 prohlásil, že „ať se to někomu líbí nebo ne, byly to solidární akty zemí sjednocených ve vojenském svazku“. A to v rozhovoru pro Českou televizi, ne na nějakém soukromém dýchánku civilizací. Žádná okupace, solidární akt, vzkazuje nám Putinův oligarcha.
V tomto případě je asi zbytečné připomínat nějaký historický kontext. S českou zkušeností a pamětí se Jakuninův výrok nedá hodnotit jinak než jako nehoráznost. Mokrý hadr do tváře od člena nejužší kremelské elity.
Prezident země, kterou v roce 68 (viz číslo na dresu) obsadily ruské tanky, udělil ženě, která proti tomu tehdy na Rudém náměstí protestovala, státní vyznamenání. A zároveň muž, podle kterého ty tanky byly „solidárním aktem“, je prezidentovým politickým přítelem, hostitelem na Rhodu, atd. - Tohle samozřejmě není žádná vyváženost ani „most“, ale ošklivá relativizace hodnot a principů. Když už se kamarádí s Jakuninem, nemá Zeman dávat medaili Za zásluhy Natalji Gorbaněvské. Nebo ji příště dostane Jakunin a bude srovnáno? Nebo se snad není čemu divit přinejmenším od té doby, co je velvyslancem svobodného státu hrdina Sovětského svazu Vladimír Remek?
Mimochodem, ex-KGB miliardář Jakunin v tom samém interview pravil, že „osobnost prezidenta Zemana značně přesahuje ostatní evropské státníky“. Schválně: kolikrát jste něco podobného slyšeli z tábora našich spojenců, z Evropské unie, z NATO, ze Západu? Vážně to není podezřelé?
Když je český prezident jedním z exkluzivních hostí na moskevských oslavách, je to znepokojující tím spíš, že si s tamními vykladači dějin evidentně rozumí. Poučení z 20. století jako by se někam vypařilo. Při pohledu do zpětného zrcátka historie se zdá, jako by kdosi přepóloval kompas a nechal naši hlavu státu bloudit na opačné světové straně, než kam měla českou vlajku nést. Smutné, nebezpečné. U Bílého domu si mluvčí Ovčáček tak akorát vyfotografuje plot.
