Pár tisíc lidí v ulicích? To nic nezmění! Většina Čechů asi na počátku roku nesmýšlela o demonstracích svolávaných uskupením Milion chvilek pro demokracii jinak. Jenže pak přišlo léto a s ním čtvrt milionu lidí na Letné. Už to byl největší protest od roku 1989, který navíc v listopadu ještě o trochu zmohutněl.
Je sice pravděpodobné, že vrchol protestů už minul a další svolávání demonstrací bude mít slabší a slabší odezvu. Hlavní úkol byl ale splněn - ukázat klidně, leč ostře občanskou nespokojenost se stavem věcí veřejných. Více od organizátorů nemůžeme žádat. Upozornili na nešvary, paragrafované znění zákonů se už na transparenty vejít nemůže.
Zde by měly iniciativu převzít demokratické strany, energii davů přetavit do své podpory a tím tlačit na mocipány, aby mysleli ne na sebe, ale především na demokratický a prosperující stát.
Jenže jak že to vypadá? Hnutí ANO je nad 30 procenty, a kdyby se konaly volby, pravděpodobně by mu stačil k získání parlamentní většiny jeden extrémní partner. Na druhé straně stále trojice lidovců, Starostů a topkařů bojuje s pětiprocentní hranicí a trochu větší ODS i Piráti nemají ani polovinu podpory, co ANO.
Kde se stala chyba?
Nové tváře se starou politikou
Rok 2019 by byl pro opozici klíčový, i kdyby Milion chvilek neprobudil občanskou společnost. Tři ministrany měnily vedení a všechny si slibovaly, že tak odejdou staré animozity mezi přespříliš ambiciózními pány Bělobrádkem, Gazdíkem či Kalouskem.
Podle rétoriky se tak i zadařilo. Nový šéf STAN Vít Rakušan na jaře vyhlašoval, jak Starostové budou podvozkem pro širší uskupení stran. Přepřahali i lidovci, nový předseda Marek Výborný byl již také nedotčen minulým intrikařením a chtěl spolupráci. A vše se dokončilo sjezdem TOP 09, kde definitivně z vedení zmizeli pro partnery nepřijatelní vysloužilci z KDU a ODS Miroslav Kalousek i Jiří Pospíšil a Markéta Pekarová Adamová ihned zahájila námluvy s partnery.
Jenže výsledek celého tohoto snažení? Nula. Vypadá to, že ani to nejmenší, tedy logické partnerství mezi TOP 09 a STAN do krajských a senátních voleb příštího roku, neuspěje. A lidovci už zase volí předsedu.
Všichni lídři opozice poctivě vymetli snad každou demonstraci a usilovně pořizovali selfie s hashtagem #demisi, ale lidi po nich chtěli něco jiného - alternativu. U pidistran ale vidíme pořád stejnou marnost a nejiné je to i u dvou větších partají - ODS a Pirátů. Ti mají sice jistá poslanecká křesla i v další sněmovně, ale na protestech se mohli vyšvihnout mnohem výše.
Alespoň jedna z těchto stran totiž musí dostoupat minimálně ke 20 procentům a stát se respektovaným lídrem opozice, jinak je šance na odstavení Andreje Babiše od moci v našem volebním systému nulová. Obě strany jsou ale na nějakých 14 procentech, za což je plus minus 30 poslanců z 200. Taková strana nikdy mít premiéra nebude, ať už jejich předsedové tvrdí cokoliv.
Programy, které nebyly
Nejde ale jen o nepodařené námluvy u menších a neschopnost se vyšvihnout do pozice lídra u větších. Demonstrace přece také přinesly spoustu konkrétních témat, která vyžadují řešení a současnou vládu trestuhodně nezajímají.
Potřebujeme demokratickou reformu justice. Potřebujeme zachránit českou přírodu a klima. Potřebujeme smysluplné mediální zákony. Potřebujeme zemědělství výhodné i pro menší, než jsou jen agroholdingy. Potřebujeme odstranit dluhovou past. Potřebujeme velkou reformu penzí i daní. Potřebujeme modernizovat školství.
Nic z toho se neuskuteční jen tím, že Andrej Babiš odstoupí z funkce premiéra. To vše si žádá promyšlený program. Co ale za dva roky v opozici demokraté vymysleli?
Odpověď "nic" by byla vlastně nakonec ještě ta lepší. Jenže Starostové furiantsky hodili do placu zcela nedotaženou reformu vzdělávání, která po zásluze také hned umřela. Lidovci zase harašili s naprosto podružnou ústavní ochranou vody. TOP 09 chránila usilovně zvířátka. Piráti se vyčerpali na transparentnosti a teď už nic moc nového nemají. ODS se zcela znemožnila programem "Země, která vítězí", kde vrcholem konzervativismu je populistické zrušení daní z příjmů pro mladé.
Těžko se pak divit, že pro mnohé voliče je Babiš i přes osobní nepřijatelnost stále tím nejmenším volebním zlem.
Malost a sobectví nezvítězí nad lží a nenávistí
Vše se samozřejmě může ještě změnit. Vláda asi vydrží, takže sněmovní volby nás čekají až v roce 2021.
Můžeme tedy snít. TOP 09 a STAN vytvoří novou střešní stranu, říkejme jí třeba Demokraté 21, kam přejdou buď celé strany, nebo alespoň kandidáti do sněmovny, kteří odpracují společný reformní program. ODS si už konečně najme několik studentů prvního ročníku ekonomie, aby jejím záměrům dali alespoň nějaký smysl. A ODS s Piráty vyhlásí, že jsou ochotni spolu po volbách vládnout, jen aby se země zbavila premiéra zavaleného skandály. Na občany začnou konečně pršet promyšlené nápady, jak modernizovat školství, penze či zdravotnictví. A světe, div se, vedle vedoucího hnutí ANO budou nejednou dvě dvacetiprocentní strany či koalice.
Ale to je jen bohapusté snění. Když se něco takového nepovedlo v roce největších občanských protestů od roku 1989, jak by se to mohlo povést v roce předvolebním, kdy demonstrace už budou za zenitem a sobečtí straníci si uvědomí, že jakékoliv spojenectví ohrožuje jejich místa na kandidátce?
Ne, pravděpodobně tedy bude hůř. ODS se sice s Piráty utká o pozici lídra opozice, ale vítěz zůstane stále v hodně uctivém odstupu za ANO. A egoistická skrumáž lidovců, Starostů, topkařů a nejrůznějších statečných možná utvoří nejrůznější slepence, ty se ale bez společného programu zase rychle rozpadnou, a do voleb dalšího roku tak trpaslíci hrdě vyjdou pod pětiprocentní gilotinu.
A premiér Babiš? Ano, pro toho jediného asi bude líp.
