Je opravdu mrtvá? Asi ano. Povinná maturita z matematiky už toho předtím zkusila tolik, že aktuální poslaneckou ránu z milosti nejspíše nerozchodí. A je to dobře. Pokud by se začala podle původního plánu příští rok rozjíždět na středních školách, jen by stát se studenty opakoval neúspěch slavného cimrmanovského bezmotorového výtahu horníků, který proslul tou nevýhodou, že se v dole hromadili horníci. V tomto případě by se na středních školách hromadili studenti. A soudě podle aktuálních čísel by jich bylo hodně.
Když už se poslanci pustili do škrtání ve školském zákoně, byla by škoda přestat. Všechny otázky, které si položili u matematiky, by si měli zopakovat i u státní maturity jako celku. Našli jsme ten jeden jediný správný didaktický test, kterým lze poměřovat zcela různé střední školy od Aše po Zlín? Zlepšuje státní maturita české vzdělávání? A je automatickou důvěryhodnou vstupenkou na vysoké školy?
Ne, ne a ne.
Státní maturita si zaslouží rychlý konec. A školy důvěru.
Špatné a ještě horší
Povinnou maturitu z matematiky ukládáme do hrobu v opravdu zuboženém stavu. Samotná idea byla přitom tak vznosná - vedle českého a cizího jazyka přece k základnímu dorozumění patří i zvládnutí jazyka logiky, tedy matematiky.
Jenže toho nelze dosáhnout nadekretováním jednotné zkoušky pro celou republiku. Navíc u předmětu, který nutně potřebuje pedagogickou reformu. Když si už dnes matematiku vybere dobrovolně jen pětina maturantů, ale přesto jich 15 procent stejně pohoří, jak by to asi vypadalo, kdyby byla povinná?
Mezi zákonodárci přežíval roky duch jednotného školství Zdeňka Nejedlého, který k věci přistupoval s tím, že čím více nezvedenců propadne, tím více se jich to do září doučí. To je ztráta soudnosti. Takže ač se matematika v roce 2011 prosmýkla jako volitelný předmět do státních maturit - a o pět let později se rozhodlo, že ve školním roce 2020/2021 bude vnucena všem -, nakonec přece jen projekt umírá a pravda a realita zvítězila nad lží a fantazírováním.
Tím ale nic nekončí. Na číslech jasně vidíme, že od zavedení státní maturity se studenti nezlepšují, většinu roků byly jejich výsledky horší a horší. Zároveň se nám v extrémně rozrůzněném školství od učilišť po víceletá gymnázia nedaří sbližovat výkony maturantů. Co je pro studenta nástavby nepřekonatelná překážka, gymnazistu nudí. Školy, které si chtějí udržet úroveň, to navíc jen zdržuje - a svou laťku musí dohánět vlastní školní maturitou.
Bez hluboké reformy českého školství a způsobu výuky tak neexistuje jediný důvod, který by nyní ospravedlňoval existenci celé státní maturity. Máme jen další byrokratický systém, který je drahý a zdržuje, v tomto případě od toho zásadního - od vzdělání.
Hodina a čtyři roky
Zrušení státních maturit je samozřejmě jen krokem A. Následovat by po něm logicky mělo B. Léta stagnace v mezinárodních žebříčcích nám dokazují, že nepochybně musíme školství zkvalitnit. Ale jinak.
Není-li z mnoha důvodů rozumné určovat společný standard, možná by bylo lepší pokusit se o hledání společného minima. Základ z češtiny, cizího jazyka - a ano, i z matematiky - by mohl student skládat opakovaně a bez stresu. Pokud by neuspěl, musel by přijít znovu. K maturitě by se bez zdárného absolvování nedostal. Zkouška sama už by pak ale měla být školní.
Úplně všem nám pomůže, přestane-li stát hledět na školy jako na podvodníky, kteří chtějí dát studentům závěrečné vysvědčení za hubičku. Maturitu ale přece netvoří jen ta hodina závěrečného testování. Je to shrnutí čtyř let pedagogického úsilí.
Úsilí o růst a zkvalitňování školy ale samozřejmě erár vzdát nesmí. Je to jeho odpovědnost. Jen nám data přesvědčivě ukazují, že jednotná maturita není tím prostředkem, který nás k takovému cíli dovede.
Nezbývá tedy než putovat po delší, namáhavější, ale lepší cestě: v určitých ročnících testovat studenty. A srovnávat pak jejich výkony nejen s předchozími lety školy, ale i s regionem a celou republikou. Pointa je, že pokud studenti v testu pohoří, nejsou vyhozeni z lavic někam k pásu, ale státní kontrola se zaměří na celou instituci. Pomůže finančně i metodicky, aby se výuka do určeného období zlepšila.
Mimochodem by to pomohlo řešit ještě jeden další klíčový problém: zasypávat stále širší příkop mezi úrovní škol v českých regionech. Všichni se nyní tak moc soustřeďují na maturity, až nikomu nevadí, že studenti v Ústeckém a sousedním Středočeském kraji jsou formálně ve stejném třetím ročníku střední školy, ale znalostmi je mezi nimi třeba i rok rozdíl.
Zkratky, které prodlužují cestu
Je pravděpodobné, že vůči poslaneckému rozhodnutí přiznat si reálný stav věcí se ještě vzedme poslední vlna odporu v Senátu. A možná i prezident dostane zálusk na další pěknou kulturní válku. Přesto je už dnes jasné, že povinnou maturitou z matematiky mladé Čechy opravdu počítat nenaučíme. Není tedy důvod mít s ní jakýkoli soucit. Spíše si lze přát, aby s sebou do šťastného zapomnění vzala i celý zoufale nefunkční koncept státní maturity.
Ve školství prostě zkratky k cíli neexistují. A když jsme začali Cimrmanem, hodí se s ním i skončit: můžeme o takovém zjištění vést spory, můžeme s ním nesouhlasit, ale je to tak všechno, co se proti němu dá dělat.
