Přišel čas považovat obranu země za prioritu číslo jedna
Podle deníku The New York Times by svou zem bránila se zbraní v ruce méně než jedna třetina Evropanů. Podíváme-li se na výsledky v České republice, odpovídáme přibližně evropskému průměru. To Němci, historicky velmi bojovný národ, jsou na tom ještě hůř. Odhodlání k obraně se zbraní v ruce se nenajde ani u čtvrtiny z nich.
Máme profesionální armádu, ale ta je v mnohatisícovém podstavu.Foto: ČTK / Slavomír Kubeš
Reklama
Ta čísla jsou alarmující mnohem víc, než by se na první pohled zdálo. A to si jsem vědom faktu, že v podobných průzkumech velmi záleží, jak přesně byla otázka položena. Jenže ať už je metodika ke zjištění obecného názoru jakákoliv, můžeme s jistotou konstatovat, že žádná kultura v historii nepřežila, pokud se nebyla schopna ubránit. A pokaždé k tomu potřebovala splnit několik předpokladů.
Tím prvním je dostatek prostředků na vyzbrojení armády. V Evropě jsme tento aspekt totálně zanedbali. Ukolébávali jsme se svou ekonomickou silou, principiálně jsme odmítali řešení mezinárodních (i vnitropolitických) konfliktů pomocí násilí, a především jsme kdesi v podvědomí byli přesvědčeni, že dějiny zbořením Berlínské zdi tak trochu skončily. Z těchto a ještě mnoha dalších důvodů přestaly být výdaje na obranu evropskou prioritou. Došlo to tak daleko, že některé členské státy NATO, včetně České republiky, nejsou schopny dostát svým vojenským závazkům.
K tomu připočtěme naši neschopnost postavit rychle jakýkoliv dům, tedy třeba továrnu, nemocnici nebo jakoukoliv komunikaci nutnou k přesunu armády. To znamená, že i kdybychom se dnes ráno probudili a schopnost vlastní obrany by se stala národní prioritou číslo jedna, ani tak bychom v řádu let nedosáhli stavu, k němuž jsme se zavázali a v němž bychom měli být už dnes.
Druhým předpokladem je dostatek vojáků. V Evropě jich chybí stovky tisíc. Exkurz do vlastní historie říká, že jsme již čtvrt století bez povinné vojenské služby, ale profesionální armáda je v mnohatisícovém podstavu a nic nenasvědčuje tomu, že by ho v krátké době dohnala. Proto by bylo třeba zavést nějakou formu výcviku obyvatelstva, které by mohlo vytvořit jakousi záložní armádu, anebo se vrátit tam, kde jsme před šestadvaceti lety skončili – tedy k povinné vojenské službě.
Reklama
Reklama
Kdo ze zodpovědných politiků vyřkne něco podobného, ten velice riskuje. Za současné situace bude ostatními odsouzen, v lepším případě zůstane nevyslyšen a nepochopen. Spolu s tím ovšem platí, že by stačilo, aby Putin poslal jednu jedinou raketu nad území NATO, a vše by se okamžitě změnilo. Lidé by dostali strach a začali by se ptát, jak je možné, že jsme na případný válečný konflikt tak zoufale nepřipraveni.
Josef Veselka
Profesor vnitřního lékařství, kardiolog a vědec. Je autorem několika kardiologických učebnic a monografií a dvou stovek odborných článků v zahraničních časopisech. Založil a dvě dekády vedl motolské kardiocentrum. Posledních deset let publikoval své komentáře v Hospodářských novinách a dalších médiích. Napsal několik knih beletrie. V rámci popularizace vědy spoluzaložil a vedl NF Neuron.
A tím se dostávám k bodu, který považuji za vůbec nejdůležitější. Penězovody se totiž nakonec obrátit mohou, byrokracii v krizové situaci aspoň dočasně zkrotíme, vojáky zrekrutujeme, ale to vše by vyžadovalo zásadní změnu v myšlení společnosti. A to se, jak vyplývá již z poznámky hned v úvodu textu, dosud vůbec nestalo. Nejen u nás, ale ani v ostatních evropských zemích. Ty na severovýchodě kontinentu již svou mentalitu sice změnily, ale jihozápadním směrem ubývá nejen vzdálenosti od ruských hranic, ale rovněž i ochoty bojovat.
Ani v nejmenším bych nechtěl být označován za válečného štváče. Jen se obávám, že stále zavíráme oči před nepříjemnou realitou, v níž už nemůžeme vyloučit, že za udržení i jen současného stavu svobody a demokracie se bude muset možná i bojovat. A srovnat si v hlavě právě toto považuji za vůbec nejtěžší úkol, který před námi v rámci sebeobrany stojí. Nejen generace dětí, ale i jejich rodičů budou totiž poprvé v životě postaveny do situace, s níž nemají vůbec žádnou zkušenost. Vychováváni byli ve zcela jiném světě a válka patřila pouze do hodin dějepisu a do filmů.
Proto připomínám, co víme všichni. Tisíc kilometrů na východ se již čtvrtým rokem bojuje. Přišel tedy čas považovat obranu země za prioritu číslo jedna.
S Íránem nebude uzavřena žádná dohoda kromě bezpodmínečné kapitulace, uvedl v pátek americký prezident Donald Trump na své sociální síti Truth Social. Po výběru nového vůdce Íránu se podle něj Spojené státy a jejich spojenci zapojí do obnovy země. Trump dříve uvedl, že se musí osobně účastnit výběru íránského lídra a že Spojené státy mají na tuto pozici několik kandidátů.
Rusko se nechystá ukončit válku, naopak připravuje na jaro ofenzivu na východě Ukrajiny, uvedl v pátek na sociální síti X ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Předtím navštívil vojáky v Doněcké oblasti, ohrožené chystanou ruskou ofenzivou. „Je důležité, aby naše pozice byly pevné,“ uvedl Zelenskyj ve videu, které podle agentury Reuters sám natočil ve městě Družkivka.
Hokejisté Hradce Králové porazili v závěrečném kole základní části extraligy Mladou Boleslav 3:1. Mountfield vyhrál pátý z posledních šesti zápasů a zajistil si účast ve čtvrtfinále. Plzeň zdolala Vítkovice 5:2 a z druhého místa si zajistila účast v Lize mistrů. Sparta padla 1:2 v prodloužení v Pardubicích a čeká ji předkolo.
Američané s Izraelci v sobotu udeřili na centra íránského režimu. Jenže při útoku na základnu v jihoíránském Minabu zasáhli základní školu, kde zemřelo nejméně 175 lidí. Mnohé z obětí byly děti. Bílý dům odpovědnost odmítá, ale americký deník The New York Times či televize BBC teď přinesly důkazy o tom, že na školu opravdu útočily americké síly. Podobnou taktiku přitom využívá ve válce i Rusko.
Írán od začátku americko-izraelského bombardování zaútočil v odvetě na Izrael, Jordánsko, Bahrajn, Katar, Saudskou Arábii, Spojené arabské emiráty, Kuvajt, Irák, Omán a nejnověji také na Ázerbájdžán. Raketu, která mířila na Turecko, sestřelila protivzdušná obrana NATO. Kam se konflikt ještě může rozšířit?
Přišel čas považovat obranu země za prioritu číslo jedna
Podle deníku The New York Times by svou zem bránila se zbraní v ruce méně než jedna třetina Evropanů. Podíváme-li se na výsledky v České republice, odpovídáme přibližně evropskému průměru. To Němci, historicky velmi bojovný národ, jsou na tom ještě hůř. Odhodlání k obraně se zbraní v ruce se nenajde ani u čtvrtiny z nich.
Ta čísla jsou alarmující mnohem víc, než by se na první pohled zdálo. A to si jsem vědom faktu, že v podobných průzkumech velmi záleží, jak přesně byla otázka položena. Jenže ať už je metodika ke zjištění obecného názoru jakákoliv, můžeme s jistotou konstatovat, že žádná kultura v historii nepřežila, pokud se nebyla schopna ubránit. A pokaždé k tomu potřebovala splnit několik předpokladů.
Tím prvním je dostatek prostředků na vyzbrojení armády. V Evropě jsme tento aspekt totálně zanedbali. Ukolébávali jsme se svou ekonomickou silou, principiálně jsme odmítali řešení mezinárodních (i vnitropolitických) konfliktů pomocí násilí, a především jsme kdesi v podvědomí byli přesvědčeni, že dějiny zbořením Berlínské zdi tak trochu skončily. Z těchto a ještě mnoha dalších důvodů přestaly být výdaje na obranu evropskou prioritou. Došlo to tak daleko, že některé členské státy NATO, včetně České republiky, nejsou schopny dostát svým vojenským závazkům.
K tomu připočtěme naši neschopnost postavit rychle jakýkoliv dům, tedy třeba továrnu, nemocnici nebo jakoukoliv komunikaci nutnou k přesunu armády. To znamená, že i kdybychom se dnes ráno probudili a schopnost vlastní obrany by se stala národní prioritou číslo jedna, ani tak bychom v řádu let nedosáhli stavu, k němuž jsme se zavázali a v němž bychom měli být už dnes.
Místo reforem si vyprávíme pohádky o skvělém českém zdravotnictví
Druhým předpokladem je dostatek vojáků. V Evropě jich chybí stovky tisíc. Exkurz do vlastní historie říká, že jsme již čtvrt století bez povinné vojenské služby, ale profesionální armáda je v mnohatisícovém podstavu a nic nenasvědčuje tomu, že by ho v krátké době dohnala. Proto by bylo třeba zavést nějakou formu výcviku obyvatelstva, které by mohlo vytvořit jakousi záložní armádu, anebo se vrátit tam, kde jsme před šestadvaceti lety skončili – tedy k povinné vojenské službě.
Kdo ze zodpovědných politiků vyřkne něco podobného, ten velice riskuje. Za současné situace bude ostatními odsouzen, v lepším případě zůstane nevyslyšen a nepochopen. Spolu s tím ovšem platí, že by stačilo, aby Putin poslal jednu jedinou raketu nad území NATO, a vše by se okamžitě změnilo. Lidé by dostali strach a začali by se ptát, jak je možné, že jsme na případný válečný konflikt tak zoufale nepřipraveni.
Josef Veselka
Profesor vnitřního lékařství, kardiolog a vědec. Je autorem několika kardiologických učebnic a monografií a dvou stovek odborných článků v zahraničních časopisech. Založil a dvě dekády vedl motolské kardiocentrum. Posledních deset let publikoval své komentáře v Hospodářských novinách a dalších médiích. Napsal několik knih beletrie. V rámci popularizace vědy spoluzaložil a vedl NF Neuron.
A tím se dostávám k bodu, který považuji za vůbec nejdůležitější. Penězovody se totiž nakonec obrátit mohou, byrokracii v krizové situaci aspoň dočasně zkrotíme, vojáky zrekrutujeme, ale to vše by vyžadovalo zásadní změnu v myšlení společnosti. A to se, jak vyplývá již z poznámky hned v úvodu textu, dosud vůbec nestalo. Nejen u nás, ale ani v ostatních evropských zemích. Ty na severovýchodě kontinentu již svou mentalitu sice změnily, ale jihozápadním směrem ubývá nejen vzdálenosti od ruských hranic, ale rovněž i ochoty bojovat.
Ani v nejmenším bych nechtěl být označován za válečného štváče. Jen se obávám, že stále zavíráme oči před nepříjemnou realitou, v níž už nemůžeme vyloučit, že za udržení i jen současného stavu svobody a demokracie se bude muset možná i bojovat. A srovnat si v hlavě právě toto považuji za vůbec nejtěžší úkol, který před námi v rámci sebeobrany stojí. Nejen generace dětí, ale i jejich rodičů budou totiž poprvé v životě postaveny do situace, s níž nemají vůbec žádnou zkušenost. Vychováváni byli ve zcela jiném světě a válka patřila pouze do hodin dějepisu a do filmů.
Proto připomínám, co víme všichni. Tisíc kilometrů na východ se již čtvrtým rokem bojuje. Přišel tedy čas považovat obranu země za prioritu číslo jedna.
Prezident Pavel se dočkal „odplaty“ za vstřícnost. A Babiš ochrany za lynčování justice
Uplatňovat antibabiše na správné kroky ve zdravotnictví je nefér
Jak se vám spí? Ostrý vzkaz senátora Babišovi i Okamurovi. Čest zachraňoval ten třetí
Svědectví člena mise NATO: Další na řadě v hřbitově impérií? Proč zase padají bomby na Kábul
ŽIVĚ Trump: Od Íránu žádám bezpodmínečnou kapitulaci, žádná jiná dohoda nebude
S Íránem nebude uzavřena žádná dohoda kromě bezpodmínečné kapitulace, uvedl v pátek americký prezident Donald Trump na své sociální síti Truth Social. Po výběru nového vůdce Íránu se podle něj Spojené státy a jejich spojenci zapojí do obnovy země. Trump dříve uvedl, že se musí osobně účastnit výběru íránského lídra a že Spojené státy mají na tuto pozici několik kandidátů.
ŽIVĚ Zelenskyj: Rusko nechce ukončit válku, chystá jarní ofenzivu na východě
Rusko se nechystá ukončit válku, naopak připravuje na jaro ofenzivu na východě Ukrajiny, uvedl v pátek na sociální síti X ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Předtím navštívil vojáky v Doněcké oblasti, ohrožené chystanou ruskou ofenzivou. „Je důležité, aby naše pozice byly pevné,“ uvedl Zelenskyj ve videu, které podle agentury Reuters sám natočil ve městě Družkivka.
Mocný finiš a Hradec je ve čtvrtfinále. Sparta bude muset do předkola
Hokejisté Hradce Králové porazili v závěrečném kole základní části extraligy Mladou Boleslav 3:1. Mountfield vyhrál pátý z posledních šesti zápasů a zajistil si účast ve čtvrtfinále. Plzeň zdolala Vítkovice 5:2 a z druhého místa si zajistila účast v Lize mistrů. Sparta padla 1:2 v prodloužení v Pardubicích a čeká ji předkolo.
Krvavý nálet na dívčí školu. Proti USA mluví důkazy, postupují jako Rusové
Američané s Izraelci v sobotu udeřili na centra íránského režimu. Jenže při útoku na základnu v jihoíránském Minabu zasáhli základní školu, kde zemřelo nejméně 175 lidí. Mnohé z obětí byly děti. Bílý dům odpovědnost odmítá, ale americký deník The New York Times či televize BBC teď přinesly důkazy o tom, že na školu opravdu útočily americké síly. Podobnou taktiku přitom využívá ve válce i Rusko.
Kam až se může rozšířit válka v Íránu? Odpověď vás překvapí
Írán od začátku americko-izraelského bombardování zaútočil v odvetě na Izrael, Jordánsko, Bahrajn, Katar, Saudskou Arábii, Spojené arabské emiráty, Kuvajt, Irák, Omán a nejnověji také na Ázerbájdžán. Raketu, která mířila na Turecko, sestřelila protivzdušná obrana NATO. Kam se konflikt ještě může rozšířit?