Svědectví člena mise NATO: Další na řadě v hřbitově impérií? Proč zase padají bomby na Kábul

Pákistánské letectvo bombarduje cíle v Kábulu, bojovníci Tálibánu ostřelují pákistánské pozice na hranici. Co se to vlastně děje? Když jsem před patnácti lety v rámci mise NATO působil rok v Afghánistánu, bylo všechno jinak – byl to Pákistán, kdo podporoval tálibánce. Proti nám.

Byl to pravidelně se opakující scénář – bojovníci Tálibánu přicházeli přes hory z Pákistánu. Z Pákistánu pašovali zbraně a munici. Pákistán jim poskytoval bezpečné zázemí. V Pákistánu ostatně sídlilo i exilové velení Tálibánu. Věděli jsme, že základním pravidlem války s povstalci je, že se prakticky nedá vyhrát, když mají bezpečné zázemí za hranicí. A taky jsme ji nevyhráli a v roce 2021 Kábul padl do rukou Tálibánu. Co se tedy stalo, že se do sebe dva spojenci nyní pustili?

Pro Pákistán platí ono faustovské „nezbavím se duchů, jež sem vyvolal“. Pákistán podporoval Tálibán, dokud se mu to hodilo, ale zapomněl na staré přísloví, že Afghánce si nekoupíte, ale jen pronajmete. To jsme ostatně zjišťovali opakovaně i my, když afghánská prozápadní vláda zvysoka kašlala na to, co jsme po ní chtěli, i když její přežití záviselo jen a jen na západní podpoře.

Pákistán doufal, že podporou Tálibánu získá sobě nakloněnou vládu, získá tzv. strategickou hloubku pro případ (neustále očekávané) války s Indií a ještě pacifikuje vlastní islamisty. Výsledkem byl pravý opak. Přítomnost tálibánských bojovníků v pohraničních oblastech ještě více radikalizovala místní a výsledkem byl „pákistánský Tálibán“ – Tehreek-e-Taliban Pakistan (TTP), který začal útočit na pákistánské cíle. S tím, že situace se vyměnila. Tentokrát to byl Afghánistán, kdo povstalcům poskytoval bezpečné zázemí za hranicí. A stejně jako dřív Pákistán popíral jakoukoliv podporu Tálibánu, i nyní Kábul popírá, že by měl s TTP něco společného.

Sporadické střety probíhaly na hranici už od roku 2022, Pákistán navíc potrestal Kábul i deportací skoro milionu afghánských uprchlíků, kteří v zemi žili. Současné nálety jsou pak vyvrcholením spirály, která začala několika sebevražednými útoky islamistů v pákistánských městech. Na ty vláda odpověděla bombardováním údajných základen teroristů v Afghánistánu. Vláda v Kábulu zareagovala útokem na pákistánské pohraniční základny, což vyvolalo současné letecké bombardování Kábulu.

Pákistán je jaderná velmoc s vyspělou armádou, která je ale primárně nasazená na hranici s Indií – hlavním regionálním rivalem, se kterým Pákistán od svého vzniku v roce 1948 vedl už čtyři války. Značné síly váže Islámábádu také boj se separatisty v provincii Balúčistán a také zajišťování vnitřní bezpečnosti. Hornaté území Afghánistánu podél východní hranice s Pákistánem navíc limituje použití pozemních sil. Tálibán se tak sice výzbrojí nemůže Pákistánu rovnat, ale Pákistán jistě nechce následovat sovětského a amerického případu a zapadnout do nekonečné války v „hřbitově impérií“. Má ale v kapse jednu kartu: obchodní blokádu. Ta by – minimálně krátkodobě – vedla k nedostatku pohonných hmot, potravin a dalších komodit.