


Tu představu máme rádi a ve svých dějinách se k ní opakovaně upínáme. Až nám bude zle, objeví se někdo, kdo s nepřítelem zatočí, a my si zase budeme klidně žít. Máme k tomu i pověst, tedy starý příběh, v němž z hory Blaník vyjede vojsko v čele se svatým Václavem, nepřátele požene až k Praze a potečou při tom potoky jejich krve.

Ta pověst má jistě mnoho interpretací. Může to být příběh o naději, víře či patronovi národa, ale v dnešním kontextu také o černém pasažérovi, jenž nevěří svým vlastním silám. A právě k té se přikláním.
Jedeme v autobusu jménem NATO, kde jízdenka stojí minimálně dvě procenta hrubého domácího produktu, a my ji dlouhá léta neplatíme. Jsme trochu nesví, rozhlížíme se, zda si toho ostatní všimli. A…? Ano, všimli. No tak dobře, v takovém případě musíme rychle najít důvod, proč podvádíme.
Co třeba chudoba? Nebo aktuální politická situace?
To jsou opravdu slabé argumenty. Nejsme chudí a nečelili jsme žádné osudové krizi.
Tak jiná alokace nákladů, než mají jiné menší země NATO? Máme přece více vojáků a ti jsou naší prioritou.
Ani to neobstojí.
V tom případě už nezbývá, než si přiznat reálný stav věcí. Jsme černými pasažéry a chceme přežít na úkor někoho jiného. Samozřejmě, že to veřejně neřekneme. V kuloárech budeme krčit čelo a přemýšlet, jak z toho ven. Jestli by nešlo zabít dvě nebo tři mouchy jednou ranou. Postavit špitál a tvrdit, že je vlastně vojenský. Nebo železnici či silnici.
Proč všechny tyhle kejkle? Důvodů je víc, ale ten hlavní je prostý: nevěříme sami sobě. Nevěříme, že bychom se bránili. Pravděpodobnější je, že bychom se poddali a pak – jako obvykle – někde stranou nadávali. Třeba na ty, kteří měli přijít a nepřišli. Na blanické rytíře. Jak to, že se neobjevili?
Tenhle příběh má v historii své místo. Ale ani v Bibli to nefunguje tak, že by člověk mohl jen čekat na zázrak. Když se učedníci ocitli na rozbouřeném moři, museli jednat a teprve pak přišla pomoc. Odpovědnost zůstala na nich.
Jsem si vědom, že priority může mít každý jiné. Někdo si řekne, že nasekáme dluhy a naše děti je jednou zaplatí. A že armáda je stejně zbytečná, protože se nakonec bránit nebudeme. Stačí se podívat do dějin posledních staletí. Buď podlehneme Východu, nebo Západu.
Profesor vnitřního lékařství, kardiolog a vědec. Je autorem několika kardiologických učebnic a monografií a dvou stovek odborných článků v zahraničních časopisech. Založil a dvě dekády vedl motolské kardiocentrum. Posledních deset let publikoval své komentáře v Hospodářských novinách a dalších médiích. Napsal několik knih beletrie. V rámci popularizace vědy spoluzaložil a vedl NF Neuron.
Tahle mentalita je v ostrém kontrastu s tím, co poslední čtyři roky ukazují Ukrajinci a co v dějinách ukázali mnozí další. Malé národy nepodléhají jen nepříteli, ale také samy sobě. Nedostatku sebevědomí a neschopnosti udělat v pravou chvíli správné strategické rozhodnutí.
Pokud podobné scénáře nechceme, měli bychom přestat vést trapné diskuse o tom, zda budeme plnit své závazky. Ty v NATO jsou dnes prioritní. Protože našimi novodobými blanickými rytíři jsou Američané a ti by se mohli rozhodnout, že nám na pomoc prostě nepřijdou. Po všech těch eskapádách by se nebylo čemu divit.



Jednoho mrtvého a kolem 40 zraněných si vyžádaly další útoky, které ruská armáda podnikla na různých místech na Ukrajině. V pondělí o tom informují ukrajinské úřady. Jen v Dnipru utrpělo zranění 18 lidí.



Moskva naznačila ochotu obnovit dialog s Evropou. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov po masivním ukrajinském útoku na Moskevskou oblast prohlásil, že si evropské země budou muset s Ruskem „dříve či později promluvit“. Zatímco část evropských lídrů možnost obnovení kontaktů připouští, jiní varují před nekalými úmysly Kremlu.



Novým náčelníkem generálního štábu by se měl stát první zástupce náčelníka generálního štábu Miroslav Hlaváč. Návrh ministra obrany Jaromíra Zůny (za SPD) dnes schválila vláda, řekl premiér Andrej Babiš (ANO) na tiskové konferenci po jejím jednání.



Slunné dny se rychle blíží a stále více lidí přemýšlí, jak si doma vytvořit vlastní prostor pro odpočinek a relaxaci.



Americký prezident Donald Trump opět pohrozil Íránu zničením a vyzval Teherán k rychlému uzavření mírové dohody. Dosavadní vyjednávání o ukončení války, kterou zahájily na konci února USA a Izrael a v níž od 8. dubna platí křehké a časově neomezené příměří, byla neúspěšná a v uplynulém týdnu opět uvázla na mrtvém bodě.