Výkonný ředitel institutu IDEA Daniel Münich diriguje úsilí mnoha vědců, kteří chtějí svými znalostmi pomoci Česku v boji s koronavirem. Souhlasí s tím, že plošná pomoc je dnes nutná. Dodává ale, že poměrně rychle ji bude třeba dobře zacílit. A přimlouvá se za masivní testování, které by nám pomohlo uvolnit přísné restrikce. "Dokonce nám vlastně nic jiného nezbývá. Tedy kromě kapitulace před koronavirem," říká.
Tvrdíte, že pomoc firmám s udržením zaměstnanosti musí být "rychlá, jednoduchá a ekonomicky smysluplná". Jde vláda se svou první sadou opatření správným směrem?
Zde platí, co říkal tuším Švejk. Totiž, že na vojně se situace mění každým okamžikem. Výzvu k pomoci naše skupina formulovala před týdnem a ledy se už od té doby hnuly. Po prvotním váhání už přicházejí alespoň nějaké kroky, po kterých jsme volali. Snad se je podaří dotáhnout.
Co bude fungovat rychle a co bude na dlouhé lokte?
Rychle určitě zafungují opatření, jako jsou odklady a prominutí splátek pojistného živnostníkům nebo rozšíření výplaty opatrovného. S půjčkami a proplácením části mezd zaměstnancům už to ale tak snadné být nemusí.
Základem pomoci se zjevně stane to, čemu se říká kurzarbeit. Tedy opatření, v jehož rámci stát zpětně proplácí firmám část mzdových nákladů. Vláda navrhuje, aby to bylo něco mezi padesáti až osmdesáti procenty. Co na to říkáte?
Že klíčovým problémem celého konceptu je právě správné nastavení podmínek. Zapomeňme na to, že existuje jeden ideální podíl státní dotace na mzdy. Některé firmy zasáhla krize na komoru, jiné tak napůl a některé na ní naopak vydělávají. Pomoc by měla být úměrná míře zasažení. Systém musí být dostatečně flexibilní, aby si v něm každá firma mohla najít místo odpovídající její reálné situaci. Čím lépe budou parametry nastaveny, tím více peněz zbude pro opravdu potřebné. A tím lépe udržíme ekonomiku v chodu.
Jaké nastavení tedy navrhujete?
V první řadě je třeba počítat s tím, že rychlost a zacílení jdou už z principu proti sobě, takže najít rozumný a funkční kompromis není snadné. Rychlost je dnes přitom jistě namístě, aby se podařilo omezit nevratné ekonomické škody, krachy firem a prudký růst nezaměstnanosti. Její stinnou stránkou ovšem je, že bývá zbytečně drahá. Dlouhodobě si nákladná celoplošná opatření nemůžeme dovolit.
Cílená pomoc je sice samozřejmě mnohem efektivnější a hospodárnější, ale leckdy je zase její nastavování k uzoufání pomalé, takže by v mnoha případech mohla přijít pozdě.
Rozumím vám tedy dobře, že v tuto chvíli je důležitější rychlost?
Ano, čas je dnes klíčový. Čím později pomoc firmám přijde, tím více nevratných ekonomických škod nastane. Nabízí se tedy zavést okamžitou podporu v hodně zjednodušené podobě a její ladění či strukturování nechat na později. Snaha zavést nyní vše vyladěné do detailu by se nám nemusela vyplatit. Myslím ale, že v řadě případů by bylo později dobré část kurzarbeitu poskytovat jen jako vratnou bezúročnou půjčku a její splátky navázat na ekonomické výsledky firem. Motivace vymanit se z obtíží co nejrychleji by podnikům měla zůstat.
Jak dlouho je stát schopen takový rychlý, masívní kurzarbeit udržet?
Není to samozřejmě levná záležitost. Ale na rozdíl třeba od vyplácení podpory v nezaměstnanosti umožňuje udržet v chodu firmy. Díky tomu je pak jejich náběh zpět do plného provozu jednodušší a levnější. S podniky v bankrotu a lidmi na dávkách se startuje mnohem obtížněji.
Kurzarbeit je něco jako drahý kanon, který navíc pomůže jen těm, kdo práci mají. Vedle něj tedy potřebujeme i další, levnější, a nikoli plošná opatření.
Můžete být konkrétnější?
Namátkou třeba prodloužení nároku na dávky v nezaměstnanosti, překlenovací nízkoúročené úvěry nebo odpuštění minimálních pojistných odvodů. Jsou to nástroje, které už se ve vládní nabídce objevují. Kabinet by ale kromě toho teď mohl firmám ulevit i odkladem pojistného, které musí odvádět za své zaměstnance.
Navrhujete půjčky úročit mezi 3 a 7 procenty. V tom jdete proti spoustě kolegů, kteří chtějí úrok nulový. Proč?
Jakmile nabídnete bezúročné půjčky, řekne si o ně a v nejvyšší možné výši skoro každá firma. Peníze někde s úrokem uloží, za rok dva státu vrátí a na úrocích vydělá. Nulové úroky vyzývají ke spekulacím. Finanční instituce by zavalila zbytečně velká vlna zájmu, takže by se vše protahovalo. Peněz pro ty, co půjčku skutečně potřebují, by pak možná ani nebylo dost. Úročení odrazuje ty, kteří půjčku moc nepotřebují a dokážou se zařídit jinak.
Otázkou samozřejmě je, jak má být úrok vysoký. Dá se nastavit podle míry zasažení krizí. Výhoda úročení je také v tom, že se dá průběžně měnit podle vývoje. A samozřejmě peníze se posléze státu začnou v budoucnu vracet ve formě splátek. Jednou věnovanou dotaci ale už stát zpět nikdy neuvidí. Je to vždy drahý nástroj.
Co vám v oznámených opatřeních chybí?
Vláda byla na evropské poměry poměrně rázná a rychlá, co se plošných restrikcí a omezení týká. Pomaleji ale reagovala na ekonomické problémy. Naštěstí se snad už ministerstva probudila. Co teď opravdu potřebujeme, je koordinace dosti fragmentovaného úsilí různých skupin i jednotlivců. Lidé jsou aktivní, jen je ještě potřeba, aby jejich kroky někdo řídil.
A další věc. Nepodaří-li se epidemii spoutat, bude po čase pro vládu téměř nemožné udržet zároveň vysokou míru restrikcí a dostatečnou míru ekonomické pobídky. Hospodářství začnou docházet síly a lidem trpělivost. Vláda musí v čase, který si dnes kupuje na dluh, dohnat to, co na startu zanedbala.
Jak?
Je třeba napřít veškeré síly k chytrému potlačování epidemie kvalitním masivním testováním. Pak můžeme přejít z umrtvující plošné karantény na tu "chytrou", tedy cílenou. Dnes jsme v tomto ohledu stále jen na začátku, přitom je to cesta, která nabízí obrovské společenské výnosy. Dokonce bych řekl, že nám vlastně ani žádná jiná nezbývá. Tedy kromě kapitulace před koronavirem. I proto jsme s využitím rozsáhlé mezinárodní vědecké sítě urgentně zpracovali již dvě studie, jakési manuály pro efektivnější testování.
Ekonomové říkají, že se žádná krize nesmí promarnit. Je podle vás možné nějak chytře nakopnout ekonomiku tak, aby začala upřednostňovat inovativní firmy či produktivní sektory hospodářství?
Každá podobná krize znamená nejen destrukci, ale také vznik něčeho nového, k čemu by bez ní jen těžko nebo zdlouhavě docházelo. Dnes takto lze čekat další průnik digitalizace do našich životů. My Češi máme přísloví o tom, jak nouze naučila Dalibora houslím. V našem případě epidemie koronaviru, respektive tvrdá omezení, teď mnoho lidí učí více používat digitální technologie.
Nutnost, o které není čas diskutovat, u mnoha prolomila dosavadní tuhou rutinu. Mám na mysli třeba nákupy a zařizování všeho druhu po internetu, telekonference místo ježdění a létání sem a tam. A také distanční vzdělávání. Ruku v ruce s tím samozřejmě půjde poptávka po těchto technologií, což umožní expanzi firem, které je nabízejí. To pak slibuje inovace, které jsme si dosud třeba ani nedokázali představit.
Je toho spousta, co včera ještě bylo nemyslitelné a zítra to budeme žít. Přepíše koronavirus ekonomické učebnice? A pokud ano, co jsme se naučili?
Dám jeden příklad za všechny. Epidemie odhalila, že Česko nemá propracovaný a vyladěný dostatečně robustní systém epidemiologického modelování. Jednoho to překvapí, když k nám každý rok zavítá několik klonů chřipky, které mají také nezanedbatelné dopady na ekonomiku, zdraví a životy. Předpokládám, že současná zkušenost to změní. Bohužel na rozdíl třeba od školství a vzdělávání. Tam jsme na tom sice ještě mnohem hůř než v epidemiologii, ale obávám se, že ani po této krizi se z místa nehneme. I když bych se velice rád mýlil.
Daniel Münich (54)
Po absolutoriu na Českém vysokém učení technickém se začal věnovat akademické ekonomii. Zabývá se především výzkumem trhu práce a vzdělávání. Učí v doktorském programu na CERGE-EI a podílí se na vedení think-tanku IDEA. V éře premiéra Nečase byl členem Národní ekonomické rady vlády.
