Nikdo to zatím nechce říct nahlas, protože to je tak děsivé. Ale pokud vše půjde dál jako dosud, směřujeme k další hibernaci země. Můžeme si všichni nasadit třeba tři roušky přes sebe, ale pokud hygiena nezvládá trasovat kontakty kolem nemocných, pak dramaticky stoupá pravděpodobnost, že budeme muset vir vyhladovět jako na jaře tím, že prostě nikde nebudeme.
Je tragické, že po půl roce příprav a stovkách vynaložených miliard jsme se prakticky nikam neposunuli. Ba je to vlastně ještě horší. Tolik měsíců tu stát zakládal všemožné koordinační rady, akční týmy a kdo ví co ještě. A výsledek? S virem si poraďte nějak sami. Každý Čech má zlaté ručičky, ale tohle je už asi příliš i na něj.
Jediné, co tak dnes můžeme, je hrdě zvolat ludvíkovské "L'état c'est moi!" - stát jsem já. A bude to bohužel pravda.
Každý MUDr. sám sobě
Debata s anarchisty o tom, že alespoň nějaké státní zřízení má smysl, bývala vždy intelektuálně nudná. Na nářky o nepřijatelném státním útisku bylo vždy možné odpovědět: A jak si sám zařídíte veškerou sociální péči? Co zdravotnictví a důchody? To si všechno budete dělat sami?
Dnes od takového stavu nejsme daleko. Nejlépe je to vidět na zdravotnické krizi. Od jara víme, jak důležité je nedovolit přetížení nemocnic. Epidemie se tedy nesmí nekontrolovatelně rozjet. A co udělá vláda? Ač vybavena mnohými statistikami a zkušenostmi, nechá do konce srpna doběhnout bezstarostné dovolenkové léto - jako jedna z mála evropských zemí jsme si jej užívali bez roušek či jakýchkoliv dalších omezení.
Důsledky jsou logické - přetížení hygieniků a neschopnost trasovat nemocné. Premiér s tříměsíčním zpožděním přistupuje na sebetrasování a nejohroženějším skupinám se bez jakéhokoliv hlubšího plánu v amoku zasílají roušky.
Co Čech, to tedy sám sobě ministr zdravotnictví - sám si diagnostikuje nemoc, sám se vytrasuje, sám na sebe uvalí karanténu a nejspíš se má sám i vyléčit.
Miliony ministrů práce, školství a financí
V jiných oblastech to není lepší. Pokud se koronavirus nepodaří zastavit a republika zase přejde do zimního spánku, jak budou fungovat potřebné sociální systémy?
V první řadě jde samozřejmě o nejohroženější skupinu - seniory. Ty těžce postihla jarní izolace. Jsou tedy pro ně teď přichystány terénní sociální služby s dobře chráněnými pracovníky? Zase ne? Zato se během vrcholu druhé vlny epidemie mohou všichni penzisté sebrat a jít počátkem října volit do uzavřených místností, kudy projdou zástupy…
Pokud to není myšleno jako hodně cynická forma důchodové reformy, rodinám (a těm několika obětavým neziskovkám) opět nezbývá než oprášit jarní pravidla složité předávky nákupů a pravidelného kontrolního telefonování. Co Čech, to své rodině ministr práce a sociálních věcí.
A pak tu máme školství. Stát již do distanční výuky žáky nebude posílat jako na jaře zcela ilegálně, ale dle nově schváleného paragrafu. Pokud ovšem celé třídy skončí v karanténě, má ministerstvo školství dopracovaný plán, jak do sociálně slabých rodin i celých regionů doručit potřebné počítače s internetem? Mohou si je rodiče někde půjčit na obecním úřadě? A ředitelé získali nějakou metodickou podporu, nebo jen dál 24 hodin denně kontrolují datovou schránku, co za nové opatření budou muset během pár minut se všemi žáky zase splnit? Inu, co Čech, to svým dětem ministr školství.
Pokud vir nějak zázračně nezmizí, dostane navíc další ránu také těžce postižená ekonomika. I kdyby vláda podniky rovnou nezavřela, bude jim k vykrvácení úplně stačit, pokud zase přijdou o své zákazníky. Leda by jim pomohl stát, což ovšem podle premiérových slov nelze očekávat, protože erár už na něco takového nemá.
Aby měl, když musí právě teď utratit 80 miliard na rušení superhrubé mzdy a přilepšení bohatým. A také 15 miliardami podpořit penzisty, jejichž příjmy krize nijak nezasáhla.
Od státu tedy nic moc nečekejme - co Čech, to sám sobě ministr financí.
Až přijde druhá hibernace
Premiérově argumentaci, podle níž dělal jen to, co si žádal lid, by bylo možné se smát - kdyby nebyla k pláči. Na to, jak důležité je posílení hygieniků, jej upozorňovaly poradní orgány už od jara. Stejně tak koncem srpna panovala shoda na znovuzavedení roušek před tím, než se začne koronavirus nekontrolovatelně šířit, nikoliv až s křížkem po funuse. Místo toho Andrej Babiš vyštval epidemiologa, který se to odvážil prosazovat.
Ne, tohle není opětovné vkročení do jarní řeky, v níž se premiér choval racionálně a rozhodně. Tohle je již vstup do podzimního veletoku po příliš prosluněném létě a brzo může následovat přechod do zoufalého zimního spánku.
Stát udělal v posledních měsících vše pro to, aby nás přesvědčil o své iracionalitě. Jarní celospolečenská soudržnost se proto může rychle zvrhnout v podzimní vztek a v horším případě i anarchii, která viru bude nepochybně tuze svědčit.
