Milí čtenáři, vítejte u posledního Slovíčkaření letošního roku.
V Havlíčkově ulici v Praze opravili dům, kde zemřel Karel Havlíček Borovský, a udělali z něj Havlíčkova Plaza. To je oficiální název, pod kterým majitel hledá nájemce kancelářských prostor typu A.
Takového plaza my slovíčkáři nemůžeme nechat bez povšimnutí. Navíc, když máme ve městě ještě Jungmannova Plaza, a taky Novodovorská Plaza, Prague Centre Plaza a několik dalších.
Skloňovat, to se Havlíčkova Plaza neodvážíme. Hlavně by nás ale zajímalo, jestli ho máme vyslovovat podle vzoru plaz, nebo jako plac. Protože se ze španělského náměstí už dávno vyplazil do nákupních galerií, rezidencí a bůhví kam ještě, tak si nejsme vůbec jistí, jak na něj.
Havlíček má dál na Havlíčkova Plaza svou pamětní desku.
„Jeho víru ve věc českou nedokazují pouze jeho plamenná věrná slova, ale i fakt, že píše jen česky v době, kdy naše nejlepší hlavy ještě užívají němčiny," chválil ho kdysi T.G.M. A my si na něj taky vzpomněli:
Českých knížek hubitelé lítí: plesnivina, moli, Jezoviti. A plazi.
Obchodní centrum Šestka v Praze 6 se nejmenuje plaza; zato teď, jak oznámili jeho správci, prochází remodelingem a faceliftingem. Tak tam buďte opatrní, prosíme vás.
S blížícím se Silvestrem vyhlašujeme slovo roku 2010. Stupně vítězů obsadili škrty, kmotři a skener (zatím tělesný, duševní teprve přijde).
A teď malou výroční bilanci prvního slovíčkářského pololetí:
Je jedno, čím věci jsou. Hlavní je, jak jim říkáme.
"Meruňky z Moravy." U Čechů z Čech se tak nějak počítá s tím, že jsou blbí. Že když se jim prodává něco "z Moravy", hned zavětří domácí klobásky, rulandské šedé pozdní sběr, svatební slivovici… Že jsou na Moravu vycvičení jako Pavlovův pes. A berou, i kdyby to byla kořalka s příměsí Sava a meruňky z velkoskladu. Hlavní je to "z Moravy".
Dejte mi dvě písmena - a pohnu Zemí.
Obohacení/zaneřádění českého jazyka předponou "ne-" i tam, kde nemá co pohledávat (nezměna, nevýhra, nezásadní), patří ke Klausovým klíčovým nepolitickým výkonům. Nechceme být urvalí, ale jako slovíčkáři musíme říct, že nám tenhle švar už leze na rvy.
Nesnesitelná lehkost předmětu.
Už dávno se neobchoduje „něčím", ale „něco". To je jen zdánlivě subtilní rozdíl. Obchodovat něčím znamená mít to, nebo nemít, a takový obchod si dobře rozmyslíte. Kdežto obchodovat něco, to je takové nezávazné přehazování vidlemi z jedné hromady na druhou. Proto se tak často obchodují akcie, a ne obchoduje (s) akciemi.
Cizí slovo je bezpečnější než české.
Pokrok uplynulých dvaceti let se dá před volbami ukázat na slově „garantovat". Nečas garantuje odpovědné reformy, ODS garantuje rozvoj zoologické zahrady, a tak dále. Kdežto na prvních volebních plakátech stálo: Václav Havel, záruka svobodných voleb. Cítíte ten rozdíl? Ručím za odpovědné reformy - tak by to bylo správně! Ale kdo se toho dneska odváží?
Život je dřina. Musí být.
Aby vynikla tíha osudu, k tomu máme slovo „náročný". Říct, že něco dlouho trvá nebo zabírá moc místa, to nestačí, tak by to břímě údělů na našich hřbetech nevyniklo. Musí se na to jinak. Jezdit do práce přes město bývá časově náročné. Velké auto je prostorově náročné. Oprava silnice není drahá, ale finančně náročná. Život je dřina, a kdyby ne, musíme ji z něj aspoň udělat.
Školní diktát, velký a strašlivý bůh češtiny.
Na pravopis holt máme foršrift z úřadu pro jazyk český a diktát se dá červeně podtrhat a oznámkovat. Tak si to rozdáváme, kdo je větší Čech. O velká a malá písmena v kdejakém názvu se dokážeme přít do krve. Chytáky milujeme! Pravopisné poklesky se neodpouští. Nauč se česky!, zgustneme si na každém, kdo uklouzne.
Když nám někdo rozkazuje, tak alespoň slušně.
Žádáme, aby se cedule jako „Nehas vodou ani pěnovými přístroji" předělaly do náležitého rozkazovacího bontonu. „Nehaste". Dost bylo soudružské tykačky!
Podstatná jména jsou nepodstatná.
Možná tomu tak doma neříkáte, ale když jdete do samoobsluhy, naskládáte nákup do „odnosné tašky". To je terminus technicus. Člověk by řekl, že odnos je zabudovaný už v samotném slově taška, jinak to není taška hodná toho jména. Ale pozor na odborníky: „Tyto tašky kromě své praktické funkce, tzn. přenášení zboží, plní funkci účinného, mobilního a levného nástroje marketingových projektů.
Také jsme si nedávno všimli, jak Mladá fronta Dnes ohýbá název své značky, aby z něj vyexpedovala „mladou frontu". V poslední televizní reklamě se nechává vyslovovat |M| |F| Dnes - ano, zkratku nás učí hláskovat |M| |F|, ne Em Ef ani zaplaťpánbůh nějak jinak.
To je k zbláznění. Noviny by nám snad ve zkratkách mohly naopak uklidit. Doteď jsme si mysleli, že abeceda se odříkává á bé cé dé, ne |A|-|B|-|C|-|D|, alespoň něco takového v první třídě říkali.
Při studiu iniciálových zkratek jsme pak objevili čtyři hlavní způsoby čtení: otrocký, hláskovací český, hláskovací cizí a slovní.
Otrocký: |M|-|F|. |S|-|R|-|P|-|Š|. |B|-|F|-|L|-|M|-|P|-|S|-|V|-|Z|.
Hláskovací, s češtinou spřátelený: Čé Ká Dé, Há Dé Pé, Bé Em Wé, á té dé. I to En Dé Er jsme se namáhali odhláskovat.
Angličtinou nás cepují Ejč Bí Ou, El Dží a Ou Tů. Pí Ár. Ou Kej. A pak je tu ještě ČEZ, začtvrté.
Za kolektiv Slovíčkaření slibujeme, že hlásky budeme dál pokud možno hláskovat, jak nás učili ve škole, takže M pro nás bude „Em", a žádná bilabiální nazála |M|.
Samohlásky máme rádi a nechceme se dožít dne, kdy si ke svačině koupíme 10 |D|-|K|-|G| salámu za 20 |K|-|Č|, můžu to tak nechat, mladý pane.
Takže: |P|-|F|, milí slovíčkáři! A mějte hezký den.
Čtěte také:
Čeština na rok 2010: Akční balíček pohody
Slovíčkaření a Zprávy o páté, archiv vydání
