Mimo další pilíře stojí demokracie na spravedlnosti, na nezávislé justici. O její ovládnutí se u nás vede úporný boj, je nesmírně důležitá. Sněmovna už příliš demokraticky nevypadá, když v jejím čele sedí extrémní politici a populisté. Ti druzí vedou i vládu, takže zbývá justice v nejširším smyslu. Soudce i žalobce se snaží už dlouho ovlivnit prezident Zeman. Minulý čtvrtek oznámil, že omilostní premiéra Babiše a další donedávna stíhané v kauze Čapí hnízdo, pokud je nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman bude chtít dostat před soud. Výsměch právu. Ale není to nic nového. Svědčí o tom třeba prezidentův projev při jmenování předsedy Vrchního soudu v Olomouci a 29 soudců pronesený 18. září. Stojí za pozornost.
Miloš Zeman mluvil krátce, jako by mladým soudcům neměl co říct, těch pár vět však bohatě stačilo. Řekl "budete se ve svých rozhodováních objevovat v prostředí, které je dílem korupční, dílem mafiánské, což je v podstatě totéž. Takže na okresní úrovni nelze vyloučit, že nějaký okresní kmotr se bude doprošovat vašeho rozhodnutí tak či onak."
U moci je Andrej Babiš, jehož leitmotivem od roku 2011 bylo zastavení korupce a kmotrů (nechme teď stranou, kdo je sám Babiš), a přece hlava státu popisuje okresy republiky v roce 2019 jako "dílem korupční, dílem mafiánské". Mladí soudci snad sledují dění v zemi, kupříkladu jak podniká a co podniká kancléř Vratislav Mynář. Možná si v duchu řekli: Myslel snad Zeman jeho?
Popsat dnešní okresy jako něco mezi korupcí a mafiánstvím, to je pekelná vizitka pro Česko. Nikdo však Zemana nežádá, ať své věty vysvětlí, nejméně pak jeho kumpán Babiš. Měl by.
Zeman též pravil: "Vidíme to ostatně už dnes, kdy na základě rozhodnutí státních zástupců o zastavení trestního stíhání různí novináři, různí pětiprocentní neúspěšní politici a tak dál se rozhodují, že oni budou říkat, jak má vypadat rozhodnutí státního zástupce, nebo jak má vypadat rozhodnutí soudce. Podle mého názoru je to neobyčejná drzost, protože pokud nám bude tato skupina lidí, nekvalifikovaná skupina lidí, ne radit, ale naléhat, nebo dokonce diktovat, jak má vypadat rozhodnutí, pak končí právní stát a nastává vláda ulice. A to už tady jednou bylo v únoru ´48 a já bych si velmi přál, abychom se toho nedožili rovněž znova."
Víc neřekl, a skutečně, bylo toho až až. Indoktrinace mladých soudkyň a soudců, věty, jejichž smyslem není úcta ke spravedlnosti, nýbrž rozdělení společnosti, očerňování celých skupin obyvatel. Zeman vymezil prostor, který sám považuje za nepřátelský: novináře, opoziční politiky a tak dál (sem se vejde ještě kdekdo, dle momentální potřeby, třeba dávno mrtvý Ferdinand Peroutka).
Miloš Zeman samozřejmě mluvil o největším problému posledních čtyř let, o stíhání a zastavení stíhání premiéra a dalších aktérů kauzy Čapí hnízdo. Pokračoval v ovlivňování žalobců i soudců, vzpomeňme, jak Babišovi veřejně gratuloval k zastavení stíhání, když ještě ani zastaveno ani nebylo.
Spravedlnost jsem já!
Mladí soudci musejí vědět, jak Zeman a Babiš vyšetřování celou dobu ovlivňovali, nedrželi si v nejmenším odstup, "klekli" na policisty, žalobce, soudce. Celkové vyznění prezidentovy řeči: tlačit může on, Babiš a spol., ale kupříkladu novináři, hlídači demokracie, nemají právo vyjevit svůj názor (měli by se likvidovat, jak před lety sdělil Zeman Putinovi). Zrovna tak mají mlčet opoziční politici. Absurdní. Antidemokratické.
Z kontextu projevu automaticky vyplynulo, že nekvalifikovaná skupina Hradu může "naléhat, diktovat, jak má vypadat rozhodnutí". - Vzpomeňme na otřesnou výpověď bývalého předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy o tom, jak se Zeman a jeho natahovací paže Mynář pokoušeli ovlivnit rozhodování soudu. Používali až mafiánské metody, především snahu dosadit na klíčová místa "svoje lidi", ale taky, pokud někdo neposlouchá, jako zjevně neposlouchal bývalý předseda NSS Baxa, snahu ho pošpinit. Tlak vyvíjeli i na ústavní soudce.
Nezdá se, že by Mynář či Miloš Zeman byli kvalifikovanější než novináři zaměření na policii a justici, ani než různí kritičtí právní experti včetně státních zástupců a soudců, či političtí experti na oblast justice.
Baxa k tomu letos řekl: "Když někdo dlouho bydlí na Hradě, zapomíná, že už sto let nejsme monarchie, ale republika. A že my nejsme královští soudci, kteří rozhodují jménem krále a podle královy vůle. Od politiků slyšíme, že je třeba vládnout efektivně a že to efektivní vládnutí soudy často komplikují. Proto jsou rozhodnutí v některých zájmových věcech předmětem tak ostré kritiky. Politici nemohou soudy úplně vyřadit. Zbývá jim eliminovat jejich pravomoci nebo je prostě personálně přímo ovládnout. Aby v důležitých případech 'nezlobily' nebo měly jisté předporozumění pro to, jak rozhodnout."
Justice, žalobci a policie procházejí jednou z největších zkoušek od roku 1989. Tlak na ně trvá roky. Nečekané zastavení premiérova stíhání a s ním související útok Zemanovy ministryně spravedlnosti Marie Benešové na žalobce, to jsou tvrdé rány. Benešová řekla, že rozhodnutí žalobce Šarocha nerozumí, prý "svědčí to o tom, jak pracuje soustava státního zastupitelství. Nepochopitelné, neuchopitelné a rozpačité." Dodala: "Pak se tady dovolávají nezávislosti, a když ji mají deklarovat, tak zjišťujete, že je jeden závislý na druhém a je to sešněrovaná hierarchická soustava. A hádají se tady o zákon o státním zastupitelství, mají plnou pusu nezávislosti, ale v podstatě fungují závisle."
Její slova pak zcela vyvrátil nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, ale škoda už se stala. Škoda byla cílem, stejně jako u projevu Zemana před čerstvými mladými soudci. Cílem bylo a je zpochybnění žaloby i justice. Očernění opozice a novinářů, indoktrinace, rozvrácení jednoho z pilířů demokracie. Hnusné.
A, jak už řečeno na začátku, několik dní po té řeči poslal prezident nejen mladým soudkyním a soudcům, ale i nám ostatním, další vzkaz: nepustí Babiše k soudu. Jako by říkal: zbytečně se snažíte, holoubci, spravedlnost jsem já, tak si nechte zajít chuť.
