Zažíváme pomalý, trvalý posun ke slupkové demokracii, k čím dál větší moci lidí, jako je Andrej Babiš, Miloš Zeman a jejich družina. Posun k autoritářskému systému, k co nejomezenější kontrole státu, ať už médii, nebo jinými cestami, mimo jiné také prací ombudsmana. Děje se to delší dobu, někdy tlak zesílí, vybublá na povrch, jindy jde pod povrchem, zdá se, jako by byl klid.
Negativní děje, které lidmi hnuly, vyvřely třeba v březnu 2018, kdy byl mlátička z Palachova týdne 1989, poslanec Zdeněk Ondráček (KSČM), zvolen do čela komise pro kontrolu GIBS. Tehdy se demonstrovalo jak proti Ondráčkovi, tak proti premiérovi. Mlátička nakonec funkci položil. Babiš nepočítal s tak velkým odporem veřejnosti, která předtím v klidu spolkla extremistu Okamuru coby místopředsedu sněmovny a exagenta StB coby premiéra.
Podobných vzedmutí zažíváme víc. Vzpomeňme na demonstrace Milionu chvilek pro demokracii, které vyvrcholily loni na Letné, protestovalo necelých 300 tisíc lidí. Ale Babiš babišuje dál a Marie Benešová nepoložila post ministryně spravedlnosti.
Liberálně smýšlející občané zažívají šok za šokem, svoboda je postupně ukrajována. Začalo to teď Zemanovou nominací Heleny Válkové (ANO) na ombudsmanku. Vyvřelo, že spolupracovala s monstrem 50. let minulého století Josefem Urválkem. Kandidaturu nakonec stáhla, ale Zeman obratem nominoval Stanislava Křečka, prototyp antiombudsmana, a poslanci ho zvolili.
Při volbě poslanec ČSSD (který by mohl z fleku vstoupit do SPD nebo Trikolóry) Jaroslav Foldyna napadl ředitele humanitární organizace Člověk v tísni Šimona Pánka. Prý posílá předsedům politických stran esemesky, ve kterých "jim vyhrožuje, že budou mít problémy, když budou volit Stanislava Křečka". Lež. Foldyna navíc řekl, že Člověk v tísni "údajně pomáhá lidem".
Foldynova sprostá lež i útok na humanitární organizaci jsou stejně typické jako volba Křečka, tedy český zemanismus a babišismus, nenávist k neziskovkám a občanským aktivitám. Sledujeme útok na Českou televizi. Do užšího výběru na nové radní ČT postoupili lidé, kteří usilují o její ochočení, umlčení nezávislého zpravodajství, odstranění korektnosti. (Český rozhlas už byl zčásti ochočen.)
Neuvěřitelně vypadá rozhodnutí státní zástupkyně Heleny Strnadové, podle něhož se policie musí zabývat trestním oznámením Válkové kvůli článku webu Info.cz o její spolupráci s Urválkem. S vrahem sepsala pochvalný článek o ochranném dohledu, který komunisté zneužívali proti disidentům. Prý "je namístě zahájit úkony trestního řízení". Už ani nepřekvapuje, že Válková dál zůstává vládní zmocněnkyní pro lidská práva.
Milion chvilek nás budí k životu
Další nebezpečná změna: místopředseda vlády Jan Hamáček (ČSSD) a premiér Babiš uvažují o tom, že přes sliby dané NATO i prezidentu Trumpovi (Babiš osobně) nebudeme platit dvě procenta HDP na obranu, skončíme na 1,4 procenta HDP. To je porušení slibu, které nás může přijít sakra draho. Trump má dost pák na to, aby nás za babišovské "sliby chyby" potrestal.
Výčet dalších temných, riskantních posunů je mnohem širší, nelze je ani všecky vyjmenovat. Patří sem chování prezidenta Zemana, který běžně uráží jednotlivce i celé skupiny občanů (nyní se za něj musí omluvit stát Zdeňkovi Šarapatkovi, o němž hlava státu veřejně lhala). Hnus na hnus.
Sesunuli jsme se do stavu, kdy si několik autoritářů dělá, co chce. Babiš to kryje populistickými tahy, naposledy zlevněním točeného piva v zemi alkoholiků. Zeman a šéf ANO spolu s odpůrci občanského systému denně pracují na rozeštvávání české společnosti, rozdmychávají nenávist.
Jak se bránit? Opoziční strany to neumějí. Část z nich navíc považuje populismus a nacionalismus za přijatelné prostředky. Do rozumné, chytré dohody mají opozičníci velmi daleko. Zřejmě počítají s tím, že do parlamentu se stejně zase dostanou, o zemi jim příliš nejde. Babiš a Zeman to vědí.
Zbývají ostrůvky nezávislých médií, ostrovy občanské společnosti a neziskové organizace, z nichž část (kupříkladu Člověk v tísni) usiluje o vzdělávání a probouzení společnosti. Podobný úkol si dal Milion chvilek pro demokracii, oponující Babišovi i Zemanovi, komunistům, okamurovcům a dalším.
Na 1. březen svolává Milion do Prahy demonstraci na obranu demokratických institucí. Další akce spustí v krajských městech. Podle spolku "jsou státní správa a významné instituce krok za krokem systematicky a záměrně politicky rozkládány a privatizovány. Účelová koalice ANO, SPD, KSČM a Hradu za asistence části ČSSD postupně a systematicky rozkládá důležité demokratické instituce, které mají kontrolovat pravidla a sloužit všem občanům, nikoli vybraným politikům".
Zabetonují se u moci pokřivením systému
Mikuláš Minář říká: "Pokud to tahle půjde dál, stane se nakonec to, co v Maďarsku či Polsku. Justice, média, státní správa a veřejné zakázky budou podřízené politikům. V takové situaci už nelze hovořit o zcela svobodných volbách, protože vládní politici mají naprosto odlišné možnosti než opoziční. Vládní politici se zabetonují u moci pokřivením celého systému."
Mají demonstrace smysl? Jistá paní P. T. na Facebooku píše: "Bohužel je už jasně vidět, že se naší slušnosti jen vysmívají. Spoléhají na to, že si zase jen zakřičíme na náměstí a to bude vše. Spoléhají na to, že tak mohou dělat cokoli, v přímém rozporu s demokracií a lidskými právy. Nadešel čas na razantní občanskou nespokojenost. Nemám recept na to, jakou formu zvolit, bohužel. Ale už je prostě vidět, že slušnost nás nikam neposune, ničeho nedocílíme. Takto mají úplně volnou ruku."
Ano, vysmívají se slušnosti, nezajímá je, nemají ji v sobě, nerozumí jí, kašlou na ni. To sedí. Není jasné, co P. T. míní "razantní občanskou nespokojeností", nějakou formu občanské neposlušnosti? Není však pravda, že demonstrace nemají smysl. Spojují občany, kteří si cení svobody. Navíc s vysokou pravděpodobností brání vládě vykonat některé kroky, například odvolat nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana či měnit k horšímu zákony. Otázkou je, kde bychom byli, nebýt demonstrací, které Milion chvilek svolává.
Ještě něco: tvrdit, že protesty nemají smysl, je výborná zbraň Babiše a spol. Když tomu lidi uvěří (a je to lež), mají autoritáři pokoj. Nenechme se oblbnout. Milionáři probouzejí k činnosti nelhostejné lidi po celé zemi. Oslovují mladé. Ten proces je pomalý, ale má hluboký smysl. A přinese výsledky, v nejmenším o tom nepochybujme.
Ostatně je vidět, jak moc protesty Babišovi i Zemanovi vadí. Oni by chtěli mít společnost poslušnou, ochočenou, baštící všechny ty jejich finty, nesmysly, bláboly. Svobodné občany nechápou, ale uvědomují si, že jsou to dnes jejich jediní silní soupeři.
