Deník dobrovolníka: Učím střílet vojáky, kteří prošli ostrým bojem. Jak na to?

Když se blížím k místu, kde žijí přátelé z praporu Ragbistů, volá Saňa, jestli ho vyzvednu, že jde pěšky po cestě. Naberu ho do auta a ptám se, kam se vlastně po svých vydal. Odpověď mě rozhodila. Rusové jim zničili tolik aut, že svoje dali klukům na pozicích a oni ze štábu chodí pěšky. „To jako chodíte denně do práce 17 kilometrů pěšky? To není možné! Proč vám nedá armáda auta?“

Nemají je a opravu zajistí za tři až čtyři měsíce. Jenže na pozice se musí jezdit denně. Z auta hned volám pár známým. Reakce je okamžitá. Martin z Ostravy nám zapůjčí jeho Jeep Wrangler.

Začínám hned organizovat přepravu auta na Ukrajinu. Napadne mě domluvit převoz z Užhorodu do Kyjeva s Tomášem. Veze zrovna na Ukrajinu jedno auto ode mě pro brigádu, kterou dlouhodobě podporuje Matyáš.

Domluva je rychlá. Zbývá jen, aby Martin zajistil dopravu Jeepa na hraniční přechod Ubla. Ten s tím nemá problém, takže se zdá, že další hurá akce klapne.

S pocitem dobře rozjeté akce se ubytovávám u Ragbistů. Domlouváme se na následujícím dni ohledně výcviku. Pro kluky tady mám vrhačku hliněných holubů pro trénink střelby z brokovnice. Jsem zvědavý, co řeknou na novou zkušenost.

Od Ženi ještě ten večer fasuji trofejní AK12, kterou ukořistil v Kurské oblasti. Už se těším, až ji otestuji. Večer pak cvičím se Saňou s pistolí Glock 45.

Auto na špalkách a kurz brokovnice

Ráno jedeme na jejich bázi, kde kluci na jednom autě opravují diferenciál. Válejí se v blátě pod autem, které stojí na dřevěných špalkách. No, to jsou podmínky na opravu. Sakra, to by taky chtělo vylepšit! Sbírka se hýbe pomalu a tady jsou investice, které nemám šanci pokrýt.

Vyložím tu helmy, které zajistili benediktini z Brna, také pár kusů zdroje elektřiny a notebook od Libora.

Po příjezdu na střelnici začínáme výcvikem brokovnice. Kluci si myslí, že to bude snadné, a tak je nechám, ať se předvedou. Ukrajinci jsou obecně velmi hrdí. Vojáci, kteří prošli ostrými boji, jen neradi naslouchají někomu, kdo jejich válkou neprošel. Není snadné jim v tomhle ohledu pomoct, i když to člověk myslí dobře a má co předat. Takže na to musím psychologicky…

Jakmile zjistí, že nic netrefují, jsou celkem překvapení. Teď přichází můj čas. Začínám instruktáž a předvádím, jak to má vypadat. Daří se mi a kluci vidí, že nejsem jen teoretik. Střídají se ve střelbě a já jim říkám, kdy střílet a jaké dělají chyby. Vše se daří vyladit a během pár hodin má každý zlepšení o sto procent.

V odpoledních hodinách začínáme trénovat s pistolí. Klukům jsem pořídil pistole Glock teprve před pár týdny, takže je to pro ně úplně nová zbraň. Ano, teď jsou to vojáci, ale ještě před čtyřmi roky byl Saňa učitelem historie, Taras profesionálním fotbalistou, Jaryk trávil dny na stadionech jako sportovní redaktor, Daniel zrovna dokončil školu. Nikdo z nich neměl ani ponětí, že se jim a jejich rodinám otočí život naruby.

Deník dobrovolníka

Vystupuje pod přezdívkou "Mac" a na Ukrajinu jezdí od začátku války. V Bachmutu pracoval jako zdravotník, vojákům vozil vybavení a jako mnohaletý bývalý profesionální voják pomáhá i v na frontě. V civilním životě se stará o koně na statku ve středních Čechách a pracuje jako střelecký instruktor.

Začínáme od úplného základu a postupně přidáváme. Čas běží rychle, a když už není vidět na terč, nezbývá než ukončit výcvik a přesunout se na barák, kde domlouváme podrobnosti na další den.

Ráno bude na střelnici kolem 15 lidí, a tak mi rovnou dávají dvě bedýnky nábojů do auta. Saňa se omlouvá, že následující den musí být na štábu, tak mi předá svou brokovnici i Glocka. Jsem zvědav, jak ráno pojedu na střelnici přes kontrolní stanoviště bez jediného dokladu na tyto zbraně včetně mé AK12.

Trénink s Afrikou na střelnici

Ráno cestou přiberu do auta mladého kluka jménem Daniel. Ten pracuje na operačce a je velice úspěšný ve vyhledávání cílů, které pak ničí ostatní vojáci z bojových pozic.

Když se blížíme ke střelnici, říkám si, jaká je škoda, že takové místo máme v České republice jen jedno. Dá se tu střílet na víc než jeden kilometr.

Kluci dorazí téměř současně s námi a potkávám i starého známého instruktora Afriku. Zajímavý chlap. Před válkou hlídal diamantové doly v Africe a teď vede v ukrajinské armádě výcvik vojáků.

Není čas ztrácet čas, a tak se vrháme do práce. Vše jde jako na drátkách. Po poledni se kluci rozdělují na dvě skupiny. Jedna, která bude cvičit střelbu v okopech s AK74, a druhá s pistolemi Glock.

V průběhu dne si jdu vyzkoušet i práci z okopu. Pochvala od instruktora Afriky mi udělá radost. Jsem spokojený, byla to pro mě zase nová zkušenost. Za tmy ukončujeme výcvik a jedeme na první teplé jídlo v tomto dni. Poté ještě strávím nějaký čas na operačním centru a v laboratoři, kde se vyvíjejí drony.

Následující den ráno vyrazím k domovu. Cestou předám Ostrým Kartůzám další balistiku a pár drobností v Charkově. Ve Lvově se následující den dopoledne potkám s Laurou, která sem dopravila nějaké 3D tisky a ty společně zaneseme na poštu. Máme tu i schůzku s Karátem za účelem předání kompletní balistiky Combat Systém.

Kolem třetí hodiny dorazí Tomáš s Lubomírem, kteří úspěšně předali Jeep Wrangler Ragbistům nedaleko Žitomiru. Společně se pak vydáme na cestu k hraničnímu přechodu, kde strávíme víc než 8 hodin čekáním na odbavení. Poté už můžeme směřovat domů.