Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
4. 1. 2021 11:30

Začíná rok změn. Babiš oslabí, demokraté posílí. Zemanova obliba zakrní

Skutečná změna by u nás nastala, kdyby lidé víc mysleli, víc si ověřovali fakta, nešířili lži a dezinformace. Kdyby tady zase zavládla nálada vděčnosti a souznění, jakou jsme zažívali po revoluci.
Co vidí Ivan Bartoš? Koalici se STAN?
Co vidí Ivan Bartoš? Koalici se STAN? | Foto: Jakub Plíhal

Začíná nový pracovní rok, koronavirus řádí, nemáme ponětí, co nás čeká. Milion chvilek pro demokracii vidí následujících dvanáct měsíců jako "rok změny", kterou spojuje s přicházející proměnou politiky. Odpočítává dny do voleb (dnes 276 dní) a hlásá: "Chceme politiky, kteří respektují pravidla a instituce. Chceme být občany, kterým záleží na druhých. Chceme žít v zemi, kde se daří svobodě a spravedlnosti." Zároveň se i v době covidové snaží dělat akce, burcovat občany, aby byli aktivní, nenechávali dění okolo sebe bez povšimnutí.

Občanský pohyb je nepochybně to nejdůležitější, co se ve společnosti odehrává. Obvykle není vidět tolik jako akce klíčových politiků, ale pro udržení či obnovení zdravé společnosti, které jde o svobodu nejen svoji, ale i druhých, blízkých i vzdálených, je nesmírně cenný.

Covid akce Milionu utlumil, zneviditelnil, chvilkaři pomáhali ohroženým lidem, jejich akce se změnily. Dalo by se říct, že Andrej Babiš dostal novou šanci (kterou však nevyužil). V době nouzových stavů skončily masové i lokální demonstrace, smějí se konat jen ve velmi omezeném počtu. Lidé mají jiné starosti, mnozí řeší existenční potíže. Útlum akcí Milionu byl jednou z hlavních politických změn minulého roku.

O změnu z gruntu, o nový politický subjekt se pokouší bývalý šéf Milionu Mikuláš Minář. Založil hnutí Lidé PRO a od začátku prosince 2020 hledá "půl milionu lidí, kteří jsou pro vznik nové politické síly". Za měsíc jich nasbíral jen 23 tisíc. Zdá se už jisté, že se jeho nový projekt minul dobou, že přišel v nevhodnou chvíli, nepadl na úrodnou půdu.

Proč? Minář chtěl přece posunout aktivity občanské do práce politické strany. Kdyby nepřišel koronavirus, dost možná by měl šanci. Ale v nesmírně konkrétní době covidové, kdy lidé řeší svoje práce, museli na minimum omezit styky, čekají na vakcínu, starají se o blízké i cizí, Minář nabídl vizi bez masa a krve, bez programu. Nabídl slušnost, solidaritu, zájem o dění, jenomže to nakonec jakoby, slovně, nabízí každá partaj. Minář by měl paradoxně větší šanci, kdyby jako program nabídl Ne rouškám či Ne vakcíně.

Navíc se rozhodl založit hnutí odspodu, vytrvale spoléhá na občanský zájem a aktivitu, jenomže při covidu mají lidé jiné starosti, utíkají se ke známému a osahanému. Nemají dost síly na další experiment, protože se ocitli v době, kdy je všecko tak trochu pokus, tak trochu risk. Sebrat 23 tisíc hlasů za měsíc je důkazem minimálního zájmu, nezájmu. Minář jistě čekal aspoň sto tisíc do začátku.

Trojkoalice se po volbách rozdělí

Uvidíme, jak na nerůst zájemců či minimální zájem zareaguje, jestli Lidé PRO odpíská, nebo se zabejčí, vydrží momentální nezájem a nepřízeň a bude pokračovat. Musel by ale něco nabídnout - konkrétní teze, jež by byly dost nové a lákavé a zároveň by je už nenabízeli Piráti, ODS a další strany.

Změna ale přijde, už se odehrává, už se děje. Loni vznikla trojkoalice občanských demokratů, TOP 09 a lidovců. Přežila hlasování o superhrubé mzdě a patnáctiprocentní dani, kdy se ODS pod Petrem Fialou (nikoli však ODS Petra Fialy) spojila s ANO Andreje Babiše de facto proti vůli topky a lidovců. To byla zatěžkávací zkouška české trojky. (Když šlo o rozpočet a o NATO, ODS už Babišovi nepomohla, nechala to na komunistech; NATO zřejmě není tak důležité jako daně.)

Trojkoalice má velkou šanci uspět ve volbách, překonat málo demokratické nevýhody našeho volebního systému, který změnila ODS a ČSSD za opoziční smlouvy a který od té doby tvrdě, nespravedlivě znevýhodňuje malé strany a jejich voliče. (Kupodivu aniž by to vadilo Ústavnímu soudu.) Věřme, že se trojka nerozhádá ještě před volbami, že sestaví kloudné kandidátky bez krvavých bojů.

Otázkou je, co přijde po volbách. Koalice platí pro volby, nikoli po nich. Po volbách tu budeme mít zase tři samostatné subjekty se třemi subjektivními zájmy. Jistě toho využije Miloš Zeman, až bude rozhodovat, koho pověří sestavením vlády. A jistě se toho pokusí využít Andrej Babiš, až bude hledat koaličního partnera. S ODS už se dokázal dohodnout na daních…

V lednu se možná spojí i Piráti se Starosty a nezávislými (STAN). Opět změna, která začala už loni a na niž měl nemalý vliv Milion chvilek pro demokracii a jeho výzva k vytváření silných spojení stran demokratické opozice. Možná ji ovlivnil i Mikuláš Minář, když založil Lidé PRO (teď už však na vznik dvojkoalice vliv nemá, je na to příliš slabý).

Změnit ten kousek Kremlu nad Prahou

Piráti a STAN, pokud se spojí do voleb, budou pro Babiše ještě větším soupeřem než trojkoalice (soudě podle současných průzkumů veřejného mínění). Můžeme říct již dnes jedno: je jisté, že rok změny nastává. Opozice se dlouho hloupě drobila, teď konečně chápe, jak postupovat proti "catch all party" Andreje Babiše.

Zajímavé je, že se dvě extrémní strany, komunisté a okamurovci (SPD), nespojí. Klidně by mohly, komunisté dnes nejsou žádná levice, mají velmi podobný program jako Okamura, jen to víc koulejí s Babišem. Viz to, jak prosadili ukousnutí deseti miliard z rozpočtu obrany. Je však jisté, že se ty dvě strany nespojí a že se dost možná letos dočkáme dne, kdy komunisté neprolezou do sněmovny a vypadnou z parlamentu. Bylo by to pozdě, ale přece. Přítomností KSČM ve sněmovně svědčíme sami o sobě, stejně jako skutečností, že premiérem je bývalý agent komunistické tajné policie StB.

Na začátku roku jsme slyšeli tři proslovy, předsedy Senátu Vystrčila (ODS), předsedy sněmovny Vondráčka (ANO) a předsedy vlády Babiše (ANO). Všichni tři národ vyzývali, aby "táhl za jeden provaz", nebyl nenávistný, nepodléhal dezinformacím (což je těžké pod dezinfo-prezidentem, dezidentem Zemanem). Skutečná změna by u nás nastala, kdyby lidé víc mysleli, víc si ověřovali fakta, méně šířili lži, pomluvy a dezinformace. Kdyby tady aspoň na čas zavládla nálada vděčnosti a souznění, jakou jsme zažívali krátce po revoluci.

Mezi změny, které zažíváme dlouho, patří i pád proruského prezidenta Zemana. Jeho obliba se smrskla, jeho význam klesá, jeho roli přebírá jeho neuvěřitelné okolí. Do dějin se nezapíše, nemá čím. Ale strany by už letos, s předstihem a rozmyslem měly pracovat na tom, aby se ten kousek Kremlu nad Prahou zase změnil v Pražský hrad.

 

Právě se děje

Další zprávy