Sešly se tři události, jež Česko jako stát 30 let po převratu dokonale ilustrují. První: selhal plán premiéra Babiše postavit poblíž Damašku sirotčinec, Sýrie ho prý odmítla. Druhá: Česko, zdá se, nepřijme 40 nezletilých sirotků, o jejichž převzetí žádá Řecko. Třetí: premiér svolal do Prahy chudší země EU, požadují, aby nadále dostávaly co nejvíc evropských dotací.
Babiš si vymyslel jakousi "privátní" cestu, jak vyklouznout z obvinění, že je premiér necita. Z obvinění, že Česko odmítá pomáhat dokonce i uprchlickým dětem bez rodičů. Je pro něj politicko-marketingově nepřijatelné, aby do naší země povolil přesun jakýchkoli uprchlíků z táborů v jiných zemích. Stejně tak se postavil na zadní (spolu se stejně naladěnými šéfy zemí visegrádské čtyřky) proti kvótám na přidělování uprchlíků, jež prosazovala EU. Drží nacionální, sobeckou linii spolu s SPD, komunisty a dalšími partajemi. Ochotu vzít 50 bezprizorných dětí do Česka (iniciativa europoslankyně Michaely Šojdrové) nahradil hurá nápadem na sirotčinec v Sýrii, který ovšem zkrachoval.
Důvod podle premiéra: "Syrská strana nám řekla, že nechce, abychom to dělali my, že předloží vlastní návrh. Ten byl ale zhruba šestkrát dražší než ten náš, který byl velmi racionální. Nedomluvili jsme se, takže to nepokračuje," sdělil týdeníku Respekt, který na krach sirotčince upozornil.
Ostudná neochota pomáhat druhým pokračuje. Server HlídacíPes.org informuje o dopisu, který 10. září zaslal řecký ministr pro ochranu občanů Michalis Chryssochoidis 28 ministrům vnitra evropských zemí, tedy i Janu Hamáčkovi.
Stojí v něm: "Vážený kolego, píši Vám kvůli velmi znepokojivé situaci, ve které se nachází 2500 dětí bez doprovodu, které jsou v současnosti rozmístěné po různých uprchlických táborech v Řecku." Dál: "Potřebujeme jednat rychle, aby o tyto děti bylo postaráno, aby se zajistilo jejich bezpečí a zabránilo se jejich možnému zneužívání." A ještě: "Jde o naléhavou záležitost, která je pro ně vysoce důležitá, stejně jako je důkazem naší humánnosti. Evropská unie a přidružené evropské státy, které v tomto ohledu projevily solidaritu, musí jednat co nejrychleji."
Hamáček o žádosti veřejnost pro jistotu neinformoval a jak vnitro, tak on sám na dotazy HlídacíPes.org zpočátku nereagovali. Tak jistě, z uprchlíků u nás politici vyrobili ďábly, ohrožení, riziko číslo jedna, zakuklené teroristy. Že jde o děti (Šojdrová vybírala sirotky do 12 let a hlásila, že se jich v Řecku nalézají kvanta), nevadí, to se nerozlišuje, máme strach! Když vyšel text HlídacíPes.org, reakce se dostavila: "Na tyto dopisy se standardně neodpovídá. Výzvy k relokacím se objevují průběžně," zněla část odpovědi MV. Lhostejní nejsme sami, Chryssochoidis v úterý v Evropském parlamentu členům Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci podle Hlídacího Psa řekl, že na jeho žádost reagovala jediná členská země EU.
Babišismus vyučuje lhostejnosti
Hlídací Pes nabídl čísla od řeckého Národního centra pro sociální solidaritu: v zemi se ke konci září 2019 nacházelo 4616 dětí bez doprovodu, sedm procent mladších 14 let, 3447 dětí našlo buď dlouhodobé, nebo alespoň přechodné ubytování, kdežto 1169 nezletilých žije ve squatech nebo přímo na ulici. Země EU. Další čísla shromáždila nezisková organizace The Hope Project: na řeckých ostrovech se nachází 35 787 uprchlíků. Na ostrově Lesbos v táboře Moria, v prostoru plánovaném pro tři tisíce lidí žije 14 766 uprchlíků. Dalších osm tisíc se nachází v neoficiálním kempu v blízkosti Morie…
Najednou vidíme, co (nejen) u nás politici spolu s dezinformátory a hybridními válečníky způsobili: ministr vnitra se bojí slova uprchlík, raději zamlčuje, že ho Řek Michalis Chryssochoidis žádá o pomoc pro děti. Pro lidi jako Hamáček a Babiš je zřejmě nemyslitelné na tak banální, neodmítnutelnou žádost kývnout. Přitom si buďme jisti, že kdyby věc nechali na občanech, 40 dětí by si Češi rychle rozebrali. (Europoslankyně Šojdrová to jistě může dosvědčit.)
Česko jako stát (nikoli Česko jako všichni občané) sklouzlo do nesnesitelně antihumánní polohy. Nejedná se zde o žádnou "záplavu uprchlíků", nejde o džihádisty s bombovými pásy okolo těla, jde o sirotky. A dodejme, že jsme bohatá země, která si pomoc několika desítkám, stovkám, ba i tisícům uprchlíků může dovolit.
Zatímco pomoci pár desítkám dětí stát odmítá, Babiš organizuje mezinárodní tlak na unii, aby nám dál sypala dotace, aby proud peněz proboha nesnižovala. Evropská komise totiž počítá s tím, že v letech 2021 až 2027 sníží celkový objem dotací pro chudší oblasti EU o desetinu. Proč? Protože země jako my již ekonomicky dohánějí vyspělejší členské státy.
Nezapomínejme, že se Babiš těší podpoře asi třetiny voličů, stal se pro ně vzorem. Můžeme tušit, že o řeckém dopisu Hamáčkovi věděl, vsadil bych se, že to probírali buď spolu, nebo dokonce na vládě. Ale babišovci, babišismus, naše lidi učí lhostejnosti a sobectví: Berte peníze a hlavně nic nedávejte. Nesmírně potupné.
Po revoluci k nám proudily tisíce uprchlíků, byl jsem v tu dobu na federálním i českém vnitru. Nikdo se tehdy nad utečenci nepozastavoval, neprobíhala žádná masivní marketingová antikampaň "ani nohu". Ještě jsme si pamatovali, že statisíce lidí utekly od nás, z nebezpečného komunistického hnízda, na Západ. Přijímat prchající se po převratu lidem zdálo normální. Ale 26 až 30 let po sametu už žijeme šmirglpapír. Pomáhat utečencům, dokonce ani dětem, už normální není. Stát se změnil k nepoznání, překlopil se do odporné podoby.
