Trvá to už příliš dlouho, než aby na tom nebylo něco pravdy. Řeč je o trendu volebních průzkumů, podle nichž se z pelotonu parlamentních stran utrhli občanští demokraté a piráti a pokouší se stíhat daleko vpředu uhánějící hnutí ANO.
Jeden ze stíhací dvojice - Občanská demokratická strana - je starou známou a vcelku předvídatelnou firmou. Že se až tak dramaticky nemění, o tom svědčí i její podpora maďarského autoritářského vůdce Orbána, v níž si notuje s Andrejem Babišem.
Jak ale teď vnímat piráty, kteří před devíti lety vznikli veskrze aktivisticky, výzvou na internetu a on-line peticí, a dnes v Poslanecké sněmovně dvaadvacet jejich zastupitelů rozvíjí někdy až horečnou aktivitu a pirátský primátor české metropole slibuje proměnu pražské politiky od základů?
Právní filozof Jiří Přibáň z univerzity v Cardiffu v nedávném rozhovoru pro DVTV označil stranu vystudovaného IT specialisty a zpěváka punkové kapely Nohama napřed Ivana Bartoše za novou formu opozice:
"To je strana, která dokázala mobilizovat znepokojenou část obyvatelstva, která nedůvěřuje bývalým politickým stranám z poměrně dobrých důvodů, ale která zároveň není založena na kultu osobnosti. Skutečně vnáší nové formy demokratické politiky, které si zaslouží pozornost," míní Přibáň.
Piráti určitě jsou v lecčems pozoruhodným úkazem naší politické kotliny. Tím, že volí své vedoucí politiky v otevřených primárkách nebo pořádají plebiscity o zásadních rozhodnutích strany. Jejich lidé na sociální síti povinně zveřejňují schůzky i obsah jednání s veřejnými činiteli a podnikateli.
Navíc většina jejich členů si základní školní léta odbývala koncem 80. nebo i v 90. letech. Jde tedy o historicky první významnou stranu, kterou z drtivé většiny tvoří politická generace nezatížená traumaty pozdní komunistické normalizace. Ale ani polistopadovou érou divoké privatizace, kdy hlavní strany nahlodal a postupně ovládl neprůhledný byznys a do jisté míry i organizovaný zločin.
Ostatně v klientelistických sítích utkaných mezi politikou a byznysem podnikatelsky vyrostl i šéf hnutí ANO, které se přesto směle označovalo za protestní stranu, táhnoucí proti těm, co "kradnú".
Piráti poté, co odolali vábení Andreje Babiše, aby s ním šli do vlády digitalizovat Česko, nasadili solidní opoziční kvapík. Jejich poslanci předkládají jeden legislativní návrh za druhým, ať už jde o zrušení výjimek pro ČEZ a České dráhy z povinné registrace smluv, zákon bourající překážky při domácím vaření piva, nebo podporu alternativního školství.
Pokud šlápli vedle, pak v návrhu na prolomení advokátní mlčenlivosti v případech daňových úniků. Což naštěstí neprošlo.
Jejich nejvýraznějším kouskem je ale zmapování Babišova neutuchajícího vlivu na svěřenské fondy, do nichž vložil holding Agrofert. Spolu s českou pobočkou Transparency International nasvítili trvající střet zájmů premiéra a přenesli ho na půdu Evropského parlamentu. Takový úder do Babišova nejslabšího místa zatím nepodnikla žádná opoziční strana. A bude zajímavé sledovat, jak Bartoš a jeho lidé ustojí střet s mocnou Babišovou mašinerií, s osočováním z udavačství a zrady národa.
Jsou ale i okamžiky, kdy nad počínáním pirátů zůstává rozum stát. Přítomnost dvou jejich poslanců na obžerné recepci na ruské ambasádě nebo hlasování pro vyznamenání komunistického básníka Karla Sýse lze ještě brát jako přehmaty parlamentních začátečníků.
Mnohem závažnější ale bylo, když místopředseda pirátů Jakub Michálek hlasoval v ústavně-právním výboru pro návrh zdanění církevních restitucí. A když se Michálek hájil přirovnáním (komunisty zdecimovaných) církví k (prosperujícím) solárním baronům a také právem budoucí generace částečně revidovat rozhodnutí té předchozí. Anebo když pirátský poslanec Mikuláš Ferjenčík zase přirovnal komunistickou loupež veškerého církevního majetku k zabavení části majetku šlechty při zemědělské reformě za první republiky.
Tohle už byl jen nejpokleslejší populismus a nic na tom nemění ani fakt, že většina pirátských poslanců ujistila veřejnost, že pro zdanění církevních restitucí hlasovat nebude. Varující je už to, že něco takového vůbec zaznělo od zákonodárců strany hlásící se k modernímu liberalismu a evropským hodnotám.
S liberálním pojetím zastupitelské demokracie založené na pojistkách moci jsou piráti na štíru i v části svého politického programu. Navrhují přímou volbu důležitých postů v legislativě, justici, státních úřadech. Plédují za možnost odvolání vysoce postavených státních představitelů na základě peticí občanů. Rádi by zavedli něco, co nazývají lidové veto: občané by mohli odmítat zákony referendem.
Lze se snad smířit s tím, že s představami radikální přímé demokracie okamurovského typu přišli piráti dlouho před úspěšným tažením do parlamentu. Proč to ale nadále zůstává v jejich programu - to je poněkud zneklidňující záhada.
Přes to všechno ale piráti svým dosavadním působením v parlamentu vzbuzují naději. Vystupují jako jasně proevropská strana, podporují naše členství v NATO. Jakkoliv se jejich předseda ve slabé chvilce před minulými sněmovními volbami prohlásil za pacifistu…
Postupný růst jejich podpory tak může strhnout řadu středových proevropsky orientovaných voličů. Piráti se pro ně mohou stát životaschopnou alternativou k menším liberálním stranám, potácejícím se dnes na hraně volitelnosti do Poslanecké sněmovny.
Stále ale není jasná jedna věc: jak se piráti dokážou vyrovnat s konečnou fází přerodu v profesionální politickou stranu s širší a trvalejší voličskou základnou. Což se dosud nepovedlo žádnému z menších demokratických uskupení liberálů - ať už to byla Občanská demokratická aliance, Unie svobody, nebo TOP 09.
Je ale také pravdou, že za posledních třicet let nebyla demokracie v takovém ohrožení a poptávka po silách schopných ji podepřít nebyla tak akutní, jako je tomu dnes.
