Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé… Časy se mění, ale tradice Vánoc, Štědrého dne, tradice jednou za rok ve velkém "dávat a dostávat", se nezměnila. Naopak, byla posílena až k absurditě, běžně se mluví o dárkovém či nákupním šílenství. Kdo na to má peníze, žije pod diktátem "muset dávat", lidé si stěžují, jak nestíhají. Hledají se nové formy, jak Vánoce "přežít" (v rodinách se kupříkladu losuje, kdo dá komu dárek, každý pak vyfasuje jen jednoho, aby se z toho nezbláznil). Přitom Vánoce jsou svátky původně nikoli konzumní, nýbrž křesťanské, tedy víře ve spotřebu a její spásný účinek z podstaty oponující.
V posledních letech křesťanství zase frčí, politici je vytáhli a slovu dali nový obsah. Už nejde o Ježíše Krista, jeho cestu, učení, ukřižování, nýbrž o cosi jako "opak islámu". Z křesťanství se stal tomahavk zaseknutý do lebky muslima, který byl pasován na světového teroristu.
Nejen to, slovo křesťanství dnes slouží též jako symbol couvání dozadu, návratu, odmítnutí kupříkladu rovnosti mezi pohlavími či vytvoření většího prostoru pro menšiny nejrůznějšího druhu od homosexuálů až po cyklisty v době spalovací - motorové. Je vskutku absurdní, když mluvčí českého prezidenta, který odsuzuje celé skupiny lidí jen proto, že uvažují jinak, na Twitteru žehná svým "přátelům", jako by byl kněz či papež. Do novými "křesťany" odmítané obří skupiny patří i mladí lidé, studenti ("děti", řekl by kdysi komunista Štěpán), kteří dávají veřejně najevo starost o měnící se klima a žádají vlády, aby změny brzdily.
Jak to jde dohromady s biblickým Ježíšem a s obyčejným křesťanstvím? Ježíš se narodil ve chlévě, představoval menšinu, konzervativci, tedy farizei, byl zcela odmítnut, politicky byl nepřijatelný a masami odmítaný, o čemž svědčí volání davu, který Piláta vyzýval "ukřižuj" a vybral si k trestu pomalé, kruté smrti Ježíše místo vraha. Křesťanství je ze své podstaty nemasové (Bible mluví o tom, že křesťanů bude "jako soli", tedy že budou menšinou), obrácené nikoli k moci, ale k bezmoci, nabídnuté ne silným a manipulujícím, ale slabým a okolnostmi zmítaným.
Najdeme ještě jeden křesťanský prvek, vyznavač Ježíše není veden k tomu, aby soudil lidi kolem sebe, aby je zavrhoval, ale aby si Ježíšova slova vztahoval na sebe a pomáhal.
Nešťastné a neveselé…
Pokud by tedy politici chtěli opravdu hájit "křesťanskou civilizaci", nemohli by odmítat pomoc slabým, pronásledovaným, zavrženým, poníženým. A že jich napočítáme tuny. Nemohli by, Vánoce Nevánoce, odmítat kupříkladu přijmout 40 uprchlických dětí z Řecka. Notabene když se jim doma hlásí desítky rodin, jež nabízejí, že se o ty děti postarají.
Server HlídacíPes.org nabídl rozhovor s manželi Philippou a Erikem Kempsonovými, kteří pět let pomáhají uprchlíkům na ostrově Lesbos. Mluví taky o táboře Moria, kde podle UNHCR žije 12 600 lidí, z toho přes 8000 mimo oficiální tábor, v němž už dávno došly ubytovací kapacity.
Kempsonovi popisují: "Infrastruktura nefunguje. Ulicemi tečou splašky. Šíří se tam nemoci. Rozšířené jsou vši, ale i svrab. Pokud vypukne nějaká viróza, chytí ji všichni… Pro děti není škola, nejsou tam žádné instituce, které by se staraly přímo o děti. Ani malé děti bez doprovodu v tzv. bezpečné zóně nemají přístup ke vzdělání. A to ani nemluvíme o těch 600 dětech, které žijí mimo hlavní tábor, v tzv. divokém táboře."
Dál: "… všude jsou obrovské fronty. Jen na snídani čekáte tři hodiny ve frontě, a když potřebujete například navštívit lékaře, máte šanci vystát jen jednu frontu, takže přijdete o snídani. Navíc strava v táboře je z výživového hlediska velmi chudá. Hodně lidí má nalomené zdraví i kvůli špatné výživě. Nemůžete zkrátka několik let žít z brambor a špatně uvařené rýže, bez čerstvého ovoce nebo zeleniny. Je to v pořádku tři týdny, ale ne tři čtyři roky."
Když jsou ty Vánoce, nemůžete si nevzpomenout na čínské pronásledované křesťany a skupinu, která u nás žádá o azyl. Jen desetině byl stát ochoten pomoci. Zbytek absurdně odmítá a soudy je nyní nucen postoj odůvodnit či přehodnotit.
Jaké Vánoce čekají masu lidí v exekucích (často jich mají na krku více, nejen jednu) a jejich rodiny, tedy dav, který tvoří až čtvrtinu našich obyvatel? Víme, že tento stát, který se hlásí ke křesťanské civilizaci, navrhl a odhlasoval takové zákonné podmínky, které tyto zadlužence pomohly uvrhnout do dluhové pasti. Dlužily často i děti, když dospěly, startovaly s nesplatitelným dluhem.
Když čtete Bibli, chápete, že Ježíš nefandí těm, kteří vyrobili dluhové zákony, ani politikům a vládám, které odmítají pomoci pár desítkám lidí. Nabízí se těm na druhé straně a nás vybízí, ať na ně nikdy nezapomínáme.
Když pozorujete, co se u nás děje, vidíte, že Česko není křesťanská civilizace, křesťané jsou zde na obtíž, většina je odmítá, posmívá se jim jako bláznům či pokrokářům (progresivistům). Jsme postkomunistická země, postkomunistická civilizace. Na Vánoce musíme dávat dárky, ale mnohdy nedáváme to, co je potřeba. Ježíška držíme pevně přikšírovaného v jesličkách a nepouštíme ho ven. Dospělého (ukřižovaného) ho nechceme vidět.
