V květnu 2016, když vládla ČSSD, ANO a lidovci, Česká republika podepsala Úmluvu o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, tzv. Istanbulskou úmluvu, dokument Rady Evropy. Za skoro šest dalších let však nebyla ratifikována, parlamentem přijata. A vypadá to, že hned tak zřejmě ani nebude. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) totiž požádal vládu, aby projednávání Istanbulské úmluvy odložila. Minulý týden to zveřejnil Deník N.
Mluvčí ministerstva Vladimír Řepka serveru sdělil: "Rádi bychom poskytli dostatečný časový prostor pro politické předjednání dané problematiky. To samozřejmě nevylučuje dřívější kroky směřující k rozhodnutí o tom, zda Istanbulská úmluva bude, či nebude ratifikována, pokud se dospěje k politickému konsenzu před uvedeným datem." - Šest let nepředstavuje dostatečný časový prostor? Tak kolik? Ještě dvacet let? Další generaci?
O čem Istanbulská úmluva pojednává? Odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Zdůrazňuje, že ženy jsou mnohem častěji obětí domácího a sexuálního násilí než muži. Agresi vůči ženám vidí jako porušování lidských práv a diskriminaci. Státy se v úmluvě zavazují nejen k zákonným krokům proti tomuto druhu násilí, ty my už jakž takž v trestním právu máme, ale taky k posílení prevence a poskytnutí peněz na různé pomocné služby.
Zahrnuje to školení zdravotníků, policistů, žalobců a soudců. Mají být vybudována centra s lékařskou pomocí pro oběti sexuálního násilí. Ženám by měly pomoc poskytovat ženy. Dostupná by měla být právní a psychologická pomoc či azylové domy. V textu se počítá také s prací s násilníky. Nejde jen o odstranění či zmírnění důsledků násilí na ženách a domácího násilí, ale taky o úsilí odstranit příčiny.
Napadne vás: proč něco tak samozřejmého Česko neratifikovalo? Kdo může mít proti takovému dokumentu námitky? Proč na tom ihned nepracuje "vláda změny"? Násilí na ženách a domácí násilí je přece druh barbarství, temnota minulosti, která naši společnost dlouhodobě devastuje a které bychom se měli zbavit.
Ale zároveň víte, jak to je. Za minulé vlády Andreje Babiše to už už vypadalo, že ratifikaci kabinet prosadí, pak však premiér a jeho ministři cukli. Marketérům Babiše se asi zdálo, že je u nás nepopulární jít proti násilí na ženách. Navíc ho volili hlavně důchodci, a ti holt často, ne všichni, mají svoje návyky, drží si navyklé představy o rodině, o nadřízené roli muže a podřízené roli ženy.
A nová vláda Petra Fialy? Objevuje se to znovu a znovu - je považovaná za převážně konzervativní. Zřejmě tam dost silně zaznívá takové to "nebudeme v tom šťourat", vždyť přece kněz Petr Piťha řekl ve svatováclavském kázání v roce 2018 ty - naprosto lživé, zdrcující - věty o Instanbulské úmluvě: "Homosexuálové budou prohlášení za nadřazenou vládnoucí třídu, vy budete patřit k podřadné výpomocné třídě a pracovat podle pokynů mocných elit, které budou určovat, co se smí a co se nesmí říkat. Budete postaveni pod všechny živočichy, kteří se pohlavně rozmnožují, protože pro kočky, žáby a ani hmyz zaváděné zákony neplatí."
Vezmou vám děti? Fakt?
A ještě: "Vaše rodiny budou roztrženy a rozehnány, bude k tomu stačit, že dětem řeknete, že muž a žena nejsou totéž. Vezmou vám děti a zatají vám, kam je zašantročili, kam je prodali, kde je vězní…" - Předpokládám, že část ODS a lidovců asi bere tyto nesmysly vážně. Vytasí argumenty typu: na co úmluvu ratifikovat? Vždyť my to všecko už děláme, máme zákony pro stíhání sexuálního i jiného násilí nejen na ženách, policie ví, co má dělat, děláme dost atd. - O. K. Ale my neděláme dost, kdo v této oblasti pracuje, ten to ví.
Ještě o něco může jít v odmítání úmluvy, nejen o domácí zavedené "pořádky", o ty hrůzy utajované za zdmi bytů. Abychom úmluvu ratifikovali, museli bychom si přiznat, že máme problém, přesněji že především ženy v Česku mají obří problém, jsou svým způsobem stále dál méně hodnotné než muži, méně vydělávají, zaujímají nižší pozice a ve zdrcující většině případů jsou to ony, kdo čelí domácímu, sexuálnímu, ekonomickému a psychickému násilí. My si to zjevně přiznat nechceme. Stydíme se? Vyhovuje nám to? Pevně doufám, že to většině nevyhovuje.
Jak na tom jsme doopravdy, ukazuje například vládní Strategie rovnosti žen a mužů na léta 2021-2030. V Česku máme jen tři utajené azylové domy pro oběti domácího násilí provozované nestátními neziskovými organizacemi, v nich celkem jen 86 lůžek plus 10 lůžek v jiné formě utajeného bydlení. Neexistuje tu žádné specializované centrum pro oběti sexuálního násilí. A najdeme u nás jen dvě poradny pro oběti sexuálního násilí poskytující odborné a právní poradenství. - Skutečně máme násilí na ženách "vyřešeno"? Absolutně ne. Jenomže Istanbulská úmluva by nás k tomu nutila.
Násilí na ženách a domácí násilí má i další rozměr, na který by nová vláda mohla slyšet, stojí nás miliardy. Podle vládní Analýzy ekonomických dopadů domácího násilí z roku 2017 - a od té doby se situace možná ještě zhoršila kvůli lockdownům a pandemii covidu - činily ve sledovaném období veškeré ekonomické dopady domácího násilí 14,5 miliardy korun. Obří sumu. Mimo jiné kvůli pracovní neschopnosti a léčbě, práci policie, žalobců, soudů a soudních znalců, sociálním a dalším nákladům. Obávám se, že částka je dnes ještě mnohem vyšší. Všecko je, jak známo, podstatně dražší.
První facku jsem dostala ve třetím měsíci těhotenství
Okolo Istanbulské úmluvy se točí mnoho dezinformací a lží, proto Úřad vlády v roce 2018 na svých stránkách zveřejnil analýzu Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí: mýty a fakta. Ratifikována však stejně nebyla. Nehodící se analýzy asi čte málokdo.
Společnost se snaží pomoci si sama. Ženy dnes nacházejí více odvahy mluvit o svých pekelných zážitcích - využívají k tomu třeba sociální sítě. Obrázek české maskulinní, násilnické společnosti tam vypadá opravdu otřesně. Přitom právě ty osobní zážitky jsou klíčové, těžko se proti nim hledá argument a je smutné, že je monsignor Piťha, mimochodem v letech 1992-1994 ministr školství, nezná. Ukazují lidské utrpení.
Zde několik tweetů, které popisují maličký zlomek zkušenosti žen: "Jednou z posledních 'červených vlajek', která ukončila moje velmi krátké manželství, byla facka. Za to, že jsem měla na hlavě sluchátka. Dlouho jsem se styděla tím rozvod obhajovat. Doteď mi někteří známí říkají 'ale to přece neznamená, že tě bil'. Jedna facka, českej standard."
Dál: "To, co nejvíc sere - že jsem nepoznala dopředu násilníka -, je spojený právě s tím, že je v ČR v poho, když vám dá táta občas facku. Když to znáš od lidí, kteří tě mají chránit nejvíc, už pak neřešíš. Taky jsem se snažila zapadnout. Být queer bylo stigma."
"Společnost se nás snaží přesvědčit, že vydržet a ignorovat násilí a nespravedlnost je nějaká ctnost, zvláštní druh síly a odolnosti. Že se ozývají jen slaboši. Přitom je nesrovnatelně těžší se ozvat, upozornit na ty toxické společenské stereotypy a nechat se pak osočovat."
"Já vydržela deset let. První facku jsem dostala ve třetím měsíci těhotenství. Celou dobu jsem věřila, že ho změním. Ale změnila jsem se já. Dost zásadně, a asi ne úplně k dobrýmu. Na chlapy jsem ale nezanevřela. Jenom už nejsem schopná dovolit, abych nějakýho měla doma…"
"Jako někdo, kdo dělá domácí násilí dost dlouho… jedna facka vede k dalšímu násilí. U jedné klientky vedla ke zkopání, skalpování, znásilnění a pokusu vyhodit z osmého patra. To vše před dětmi. Vše začalo jednou fackou…"
"Já dostala první facku, když jsem neuměla definovat entropii. Někdy uprostřed noci. Spala jsem. Když probíhal rozvod, přijel si pro klíčky od auta (akontaci i leasing jsem platila já). Sevřel mi ruku za zády: 'Počítám do 10. Buď tu budou ty klíčky, nebo ti zlomím ruku.' Eh…"
"Celá moje rodina tvrdí, že na to, jaká jsem, mě zmlátil ještě málo. Teď to tlačí do syna. Že si zas tak nebouchl. Kopal do mě a tahal mě za vlasy po zemi. Ještě tak 10 let a můžu za ten rozvod já. Všichni víme, jaká jsem. Přece."
"Moje tchyně mi řekla, že to k manželství patří a že jsem asi teda zlobila a zasloužila si to. A ať se nedivím, když jsem neplodná…"
Tak se svěřují ženy, které našly odvahu o své zkušenosti mluvit. Podobně a ještě mnohem hůř by se dalo pokračovat zřejmě celé roky. Je to naše odvrácená, málo viditelná, velmi skrývaná tvář. Taky proto údajní konzervativci, ve skutečnosti jen lidé neochotní přijmout nutnou, pozitivní změnu, odmítají Istanbulskou úmluvu a opředli ji lžemi a dezinformacemi. Tak snad Fialova vláda nakonec Istanbulskou úmluvu, jež nás bude nutit mnoho chybných věcí změnit, uzná a předloží parlamentu.
